Bydlení u rodičů po třicítce

Já od našich odešla v 19ti..
Teď bydlíme s tchýní v baráku, máme pro sebe 1 patro,ona má druhý a spokojenost. Důležitý je si na začátku určit pravidla. My jsme absolutně oddělený, třeba týden tchýni nevidím. Ona nám sem neleze. Normálně platíme nájem. Je sama a tak velkej barák by neutáhla.
Jinak můj šéf bydlel u rodičů do 30ti, maminka ho furt zpovídala, kam jde,kdy přijde,.atd . teď bydlí rok sám,ale u rodičů je furt, maminka mu navařuje, pere, žehlí,.. takže 100% samostatnej není. Přítelkyni nemá.

Bratr mojí nejlepší kamarádky bude mít letos 31 a bydlí s nimi u rodičů.
Je to vzhledově hodně sexy kluk - typ Sagvana Tofiho nebo Antonia Banderase, povahově hodnej, pracuje jako pokrývač .. No prostě super kluk, až na to, že je maminčák(což mi kamarádka vytrvale vyvrací). Proč by se stěhoval, když si ho maminka drží pod křídly, pere, uklízí a vaří že? Do práce to má kousek, bydlí v baráku, kde má každou svou ložnici ..
Kolikrát jsem o tom diskutovala s kámoškou a narovinu jsem jí řekla, že kdyby mě někdy na rande pozval třicetiletej chlap, co bydlí u rodičů, tak ho pošlu do háje .. prostě je doba, kdy se má člověk osamostatnit a né se nechat opečovávat.
Měla bych totiž pak dojem, že by se o mě a třeba i o budoucí rodinu nedokázal postarat a dát jí zázemí, když sám svoje vlastní nemá.
Když jsem to řekla před některými spolužačkami, tak mě málem ukamenovaly .. prý vždyť na tom není nic divného. Jenže můj názor je, že to divné je!

Píši za maminku. Děti a rodiče nemají bydlet v jednom domě. Obojí mají právo na soukromí. Vzdálenost v tomto případě utužuje vztah. Aspoň u nás to u jednoho syna perfektně funguje. Pokud si ale najde špatného partnera, nepomůže nic. Jsem pro samostatné bydlení všema deseti

ilka1

naprostý souhlas

K tomu bráchovi kamarádky jsem chtěla ještě napsat, že mě být jeho rodičem by mě štval ten jeho přístup - místo aby šetřil na vlastní bydlení nebo do budoucna, je schopnej koupit si každej měsíc věci jak plazmovku za 20 litrů, playstation a podobné nepotřebné blboviny .. kdybych byla škodolibá, tak bych mohla napsat, že ta bedna je mu na ***, když by ji případně neměl kam zapojit ..

Souhlas

ilka1
taktéž souhlas.

Pochopím,pokud se něco stane a přechodně bydlení u rodičů člověk využije,ale nechat se opečovávat a večer sedět s rodičema u telky,je prostě ve třiceti letech opravdu dost divné.
Znám takhle hodně kluků-věk cca 34let a bydlí u rodičů a ještě se chlubí,nezapomenou dodat,že jim nic doma nechybí,no jasně,že ne,maminka uvaří,vypere,ustele....a on nemá žádné povinnosti.Opravdu neznám ale holku ve svém okolí,co by v tomto věku byla u rodičů.

Já bych to až tak tvrdě neodsuzovala. Mám kamaráda přes 30, bydlí ve velkém baráku s rodičema. Má část domu pro sebe, že by se nechal opečovávat bych neřekla, spíš vypomáhá a z velké části se o sebe stará sám. Se slečnama to má docela těžký, spoustu let byl zamilovanej do slečny, která se nakonec dala dohromady s jeho nejlepším kamarádem.. Prostě si nejsám jistá, jestli osamostatnit se = bydlet sám. Znám dokonce pár lidí, co bydlí sami, ale špinavé prádlo stejně vozí k mamince. Co je to za samostatnost?

Nikdy mě nenapadlo smýšlet o něm nějak negativně kvůli tomu, že žije s rodičema. Ale díky za tohle téma, něco na tom přeci jen bude.

naprosto souhlasím. Tyhle chlapy jsou pak pro život fakt nepoužitelný. Mám jednoho 30ti letého kamaráda, co bydlí s rodiči, a ten si bez maminky nekoupí ani boty (a to si na ten nákup ještě bere dovolenou!)

nevím, proč to vidítě tak negativně a odsuzujete to,

osobně u rodičů nebydlím, ale vím, že matka by byla celá šťastná, kdybych se tam i se svou 15-letou dcerou nastěhovala, ona to těžce nese, nechce být sama, má celý barák pro sebe, táta je pořád na cestách, takže tam za ní aspoň chodíme na víkend, na svátky a tak, i když teď to snad bude lepší - pracuje v nemocnici, takže má dost volného času, teď, aby nebyla doma sama si ještě našla úklid

jinak stejně předpokládám, že se tam, až se mi dcera odstěhuje, vrátím a barák předěláme na dvě jednotky, sestra bydlí daleko a určitě bude doba, kdy se někdo o matku či o otce bude muset postarat, až oni nebudou sami moct

matadi: to, co říkaš ty, je trochu jiný případ.... Tady se spíš mluví o lidech co ještě ve 30 bydlí s rodiči a nikdy se neosamostanili, nikdy nebydleli někde jinde

U nás je to tak, že brácha se rozešel s holkou a odstěhoval se k babičce. U babičky taky servis se vším všudy. Bylo mu letos 31 let. Babičce nepomůže, vyžere jí vše, co se dá. Dokonce ji začal brát peníze.
Nakonec se vrátil k tý holce a nastěhoval si ji k babičce i s jejím psem - do 2+kk. Babička má 88 let.
Tady jde spíš o vyčůranost. Brácha nechce jít do práce jako zaměstnanec,ale jako podnikatel má prý kšefty, že mu lidi neplatí. Je elektrikář.
Nakonec jsme zjistlili, že bratr začal fetovat.
Jenže babička ho vyhodit nechce, on ji furt něco slibuje, jak půjde. Nakonec začal všechny osočovat, že on je chudák, co nemá štěstí.
Mě nedávno napsal sms, že já mám přítele, co se postará, nejstarší brácha zase bydli u mámi na dvojbaráku. Proste plno řečí, jen aby svalil chybu na ostatní. Nevidí, že každý z nás něco pro to, aby se nějak měl, musel něco udělat. On to vidí tak, že nám něco spadlo do klína a přitom to není pravda.
Naposled babičce ukradl obrazy, že je jde nechat vyčistit a všechny je prodal.
Tady je škoda, že babička je v tomhle moc měkka a furt mu věři, takže i když jsme ji nabídli, že ji vyměnime zámky, tak nechce.

Takže tohle bydlení já odsuzuju - každý by se měl pokusit postavit na vlastní nohy, pokud to jde

Jinak barák u mámi je veliký a nejstarší brácha si tu část nějak udělal. Kdyby prostřední brácha chtěl, tak si může udělat nastavbu,ale má lachtaní nemoc.

Tak to mě přijde i docela logické,má tam kus svého a stará se,to pochopím

Já kolem spíš vidím ty líné vychcánky,co jim to vyhovuje a to je většina,to se mě osobně dost příčí.Chlapa ,který je mamánek,bydlí doma a ještě se tím chlubí ,bych nikdy nesnesla.Já sama jsem se také osamostatnila dost brzy,nebylo to lehké,ale jinak bych to ani nechtěla.A rodiče by asi nadšený teda nebyl ,pokud bych ve 30letech byla doma,což chápu.

jojo - taky znám dost lidí - teda chlapů co bydlí s maminkou - a je to pro ně pohodlnější - nemusí vařit, prát, uklízet a většinou ani moc peněz do domácnosti nepřispějou - vždyť to přeci není jejich.

Ale znám taky případ, kdy kluk s holkou chodí spolu 8 let - je jim 28. Ona má svůj byt na jedné straně města, on žije u rodičů v domě, kde sdílí pokoj s mladší sestrou - v domě bydlí i rodiče i prarodiče. No a on nechce jít bydlet ke své dlouholeté přítelkyni, protože má byt moc daleko. Hlavně mu vadí, že kdyby se přestěhoval, tak by to měl daleko ke svým kamarádům, kteří i ve svých letech bydlí i maminek. Takže to znamená, že se pořád stěhujou- jednou spí tam a jindy tam. Ale většinou je každej doma sám. Teď jsou spolu v zahraničí a po tom - prý co jsem slyšela- tak on chce zůstat u rodičů doma- protože ho vychovali a bude raději peníze dávat jim-jako odplatu za tu výchovu - než aby se podílel na nákladech(voda,elektrika,plyn) při soužití s přítelkyní. - Tak toto je pro mne zcela nepochopitelná věc. Ale hold - holka ho miluje- tak co. Ale je to smutný

šílený.No ona si kazí život a dobrovolně,škoda.
No odplata za výchovu?Já bych mu napráskala a asi i rodičům

přesně, to já taky

- jsem na ně zvědavá až se vrátí co bude. Ona by už chtěla dítě- biologický hodiny tikají - ale jestli to mezi sebou nevyřeší, tak asi nic takovýho nebude - jsou to oba skvělí lidi- mám je hrozně moc ráda- ale tohle mě štve za ně oba.