Bydlení u rodičů po třicítce

Myslím, že je to z finančních důvodů a také je pro mnohé pohodlný "mamahotel".
My s přítelem uvažujeme, že budeme rekonstruovat u rodičů na dvougenerační bydlení, i když po diskusi na omlázku na toto téma, si to ještě rozmyslíme.

Já osobně má kolem sebe taky pár lidí, co žijou s rodičema i po třicítce. Já jsem odjela z rodiště do Prahy studovat na vejšku, takže od 19ti let žiju sama za sebe. A ani by mě nenapadlo se po škole vrátit domů k mamince. Vždyť ti naši rodiče už chtějí mít taky klid. Podle mě to lidem určitým způsobem ubližuje, když žijou s rodiču takhle dlouho. Znám jeden případ, kdy takhle jedna žila s rodiči v bytě (domě) až do smrti rodičů- tedy přes padesát let a svou daň si to odneslo - žije sama a má problémy- velký s navázáním vztahů s opačným pohlavím a má pocit, Takže bych fakt všem doporučovala, ať se od rodičů odstěhují, hned jak to bude rozumově možný.....

Nikdy nevíš co jich k tomu vede, v jaké jsou situaci. Každý nesežene podnájem v ceně která by mu vyhovovala. A najít případného spolubydlící na podělení se o náklady je dost složité. Mě se to naštěstí podařilo

tak s tím souhlasím. Hodně lidí říká, že kvůli penězům, ale často to bývá výmluva a útěk od zodpovědnosti. Já teda s přítelem bydlím teď taky v domě jeho rodičů (jinak bych zatím byla na koleji). Ale plánujeme rekonstrustrukci domu, tak budeme mít půl domu pro sebe. My osobně jsme tuhle variantu nezvolili kvůli penězům, ale hlavně proto, že ten dům je fakt velkej a pro jednoho člověka je to zbytečný, tak by ho musela přítelova máma prodat- což by byla hrozná škoda. Upřímě řečeno se taky bojím bydlení 2 generací v domě, ale záleží jen na tom- jak se nastaví pravidla. A kolikrát to může být lepší než mít nějaký protivný cizí sousedy.

Lidi z mého oklolí, co bydlí jakýmkoli způsobem blízko rodičů na to nadávají. Nevím jestli mám zrovna nějaký špatný vzorek, ale historky které slýchám jsou dost varovné. Já bych do toho nešla. Dodržela bych ochranné pásmo 2km, sama jsem ho ale nedávno zvětšila na 20, protože to nestačilo.

Asi pro to mají své důvody, já osobně bych nejraději bydlela sama už teď a to je mi 19. A s tím dodržením pásma souhlasím.

veju
Slyšela jsem, že to rozvrátilo jinak bezproblémové vztahy v rodině. Časem to prý začne dělat problémy všude, nemužu to ale posoudit, já se dala na prevenci.

Raději prevence než mít třeba tchýni doma pečenou vařenou A když vztahy nejsou vůbec ideální tak prevence je jasná volba.

Já bych to nezavrhovala, mám pár známejch, který takhle žijou, u některých to jsou finanční důvody, u některých třeba to,že mají starší a třeba i nemocné rodiče a starají se o ně.A někdo je tam třeba i nedobrovolně - třeba já. Táhne mi na 30, rozcházím se s přítelem, prodáváme dům a kam mám jít? No k rodičům, než to rozdejchám postavím se zase na vlastní nohy...Někdy to jsou maminky,který furt hledají důvody, proč by se jejich dítko nemělo odstěhovat a některé umí tak dobře manipulovat, že ty "děti" psychycky vydeptaj a oni než aby to měli na talíři, radši zůstanou doma (moje tchýně a "švagrová"). Důvody jsou různé a ne vždy je to leností a rozmazleností...

Ninda

tak tvou situaci chápu. Člověk nikdy neví do jaký situace či průseru se dostane a je rád, že ty rodiče má. Problém je však takovej, že někteří lidi žijou s rodiči jen ze zjištných důvodů- to odsuzuju.

tak to každopádně. já jsem ale toho názoru, že ne vždy je to chyba "dětí", ostatně, kdo si je jak vychoval, takové je má...

Nějakou dobu jsme s našima a sourozencem bydleli v dolním patře a babička v horním - byla to fakt hrůza a děs, proto bych nikdy s našima v jednom domě bydlet nechtěla. Babička buď pořád něco potřebovala, nebo se pořád do něčeho pletla i do takových věcí, do kterých jí nic nebylo, matce dávala "dobré" rady, nebo ji otevřeně kritizovala, že se něco takhle dělat nemá. Holt dvě hospodyně v jednom domě - to je problém, byla nám opravdu spíš na obtíž než jako přínos a nám i našim časem dost lezla na nervy. Zpočátku to fakt může vypadat ideálně - bydlet s rodiči, člověk si myslí, že mu pomůžou, ale spíš do všeho mluví, zasahují člověku do vlastního života. Já bydlím od našich pryč od 19 a neměnila bych, člověk se na ně po delší době i těší, doma jsme se většinou hádali. A přijde mi fakt divné, když někdo ještě po 30 žije s rodiči, do 30 by se to za určitých okolností ještě dalo pochopit, ale po 30 už by měl být člověk nezávislý a samostatný, ale někdo se mnou určitě může nesouhlasit.

Ninda

Jo, já taky chápu, že u rodičů někdo bydlí, pokud je v takové situaci a nic jiného nezbývá, ale určitě bych nesnesla chlapa po 30, který žije doma jen aby měl servis od maminky.

neházela bych je do jednoho pytle, spíš bych zmínila takové ty povaleče mužský s argumentama, že žije jeětě u maminky, protože mu tam prostě nic nechybí a nevidí důvod.... totálně bez ambicí.... tykovýhle bych nakopala do zanic