Bydlení u rodičů po třicítce

paja85
Nemyslím si, že by tě rodiče měli plné zuby, ale spíš po tobě chtějí, aby ses víc zamyslela nad budoucností a taky začala šetřit. To že chtějí aby sis založila stavebko a šetřila myslí dobře. Určitě ti přejí, abys jela na dovolenou, ale upřímně 3x za rok ?

Dřív se bydlelo s rodičema až do smrti, na vesnici všichni pohromadě. někdy to šlo, někdy hrůza, ale teď to není jiný. Buď se ti lidi sejdou a respektují, jak mladí tak staří a když se to povede jako třeba nám, tak je to úplně ideální. Je to jen věcí dohody a respektování hranic, moje máma občas hlídá, ráda vaří a semtam někam odjede, moje dcera často někam odjede, její přítel u nás bydlí, ten taky vaří, můj manžel nevaří, ale spolu pracujou na autech i s mým bratrem, který ted lituje, že se odstěhoval. O mamahotel se nejedná, to se mi ale taky moc nelíbí.

Starší syn (21) bydlí už 2 měsíce v podnájmu 40 km daleko. Je to asi brzo, ale pochybuju, že by se jinak sám osamostatnil. Práci má tam, kde bydlí. Rok byl bez práce (živila jsem ho já, nevyřídil si ani sociálku). Dala jsem mu ultimátum, měl dluhy za mobily a další problémy. Ale nezařídil si sám téměř nic. Pořád jsme se hádali. Teď je to o moc lepší.
Získal za sebe větší odpovědnost a jakoby i sebevědomí. Jsem ochotná mu vyprat (když to doveze), ale časem ho naučím i to. Vždyť jednou bude mít rodinu, musí se naučit, jak se postarat o takový běžný věci jako nájem, složenky atd.

No, my máme rodinný barák 4+2 a žije nás tu 8. Nahoře v 2+1, já 22 let, bratr 17 let, babka a máma a dole v 2+1, teta, strýc, sestřenice 33 let a bratranec 30 let. Já už to tady rozhodně nesnesu a budu si hledat pronájem a těším se na nějaké soukromý a až budu sama. Bydlím tady 10 let a podepsalo se mi to na psychice. Doufám, že jakmile se odsud jednou odstěhuji už se sem nikdy nevrátím.

UMLORA
ve tvé situaci bych se odstěhovala třeba do garsonky
myslím, že s penězi by jsi vyšla

proč nechceš spolubydlet třeba s jedním člověkem, když jsi na to zvyklá a nedělalo by ti to problém? Myslím v 2+1, aby jste každý měl svůj pokoj

Já nechci žádnou cizí spolubydlící a většina kamarádek má přítele se kterým žije nebo má svůj život a já pravě potřebuji být nějakou dobu vážně opravdu sama, jsem samotářský typ, tady neustále na každého narážím koupelnu mám málo kdy sama pro sebe v kuchyni se každý motá, nechci na nikoho narážet. Když budu chtít není problém si někoho k sobě pozvat. No můj plat je 14 500,- Kč + stravenky 1 600,- Kč v zimě jsou přesčasy a odměny, to se dostanu tak na 16-17 000,- Kč a našetřeno mám skoro 60 000. Nevím jestli mám ještě rok zkusit šetřit nebo mám vypadnout hned.

Ne vždycky je to o financích. U známého ve firmě bydlí jejich generální ředitelka u rodičů ve 40 letech. Plat opravdu malý nemá, auto i telefon má služební ( neplatí benzín, autoopravnu, zimní nebo letní gumy ani paušál) a nedávno prý v práci nadávala, že ji maminka zapomněla koupit papírové kapesníčky. Děs.

Reaguji na umlora:

Tak to bych šla hned! 60 000Kč není málo - a z platu 15 000 by jsi podle mě vyšla krásně a přinejhorším máš jistotu, že o hladu nebudeš. Já už bych teda rok nečekala ani náhodou.

toto si o tom myslím

a) na co se stavět na vlastní nohy, když se o mě maminka s tátínkem postarají
b) pochopím, když je někdo studentem a nevydělává, že je lepší a nejspíš pro rodiče samozdřejmé se o dotyčného postarat, ale pak jsou typy, kteří tam zůstanou navždy a to i s tím, že rodičům ani finančně něco málo nepřispějí dále lidé, kteří vůbec neuvažují nad tím udělat ten velký dospělácký krok a osamostatnit se
c) já se vždycky chlapa ptám na začátku jestli bydlí sám. Když odpoví, že u rodičů zeptám se na důvody a jestli by byl ochotný se přestěhovat případně s přítelkyní někam do bytu nebo jestli plánuje se odstěhovat apod. kldině to podám trošku drze..jakmile se chlap nechce odstěhovat nebo zjistím, že mu je přes 30 či kolem 25ti a je pořád u maminky, tak zvedám kotvy, protože to je neštěstí...služka nejsem a nebudu a takový člověk je už natolik ovlivněný svojí matkou, že už jiný ani nebude..

možná to zní trošku divně, ale já se o sebe sama starám od 18ti a nemám ráda lidi co se o sebe sami neumí postarat. V tomhle zvlášť chlapy jakmile neumí uvařit alespoň párky, neumí si sám vyprat, vydělat peníze, něco zařídit, ušetřit a jenom bydlí u rodičů a chodí pařit..já potřebuju chlapa od kterého se můžu taky učit a dejme tomu si vybudovat nějaká pravidla a mám ráda soukromí.

tak jsem to téma zase hodila na chlapy, ale už to nezměnim

prostě potřebuju vědět, že se chlap dokáže postarat o rodinu a že když ho nechám o víkendu samotného doma, že mi tj. řečeno za ten víkend nechcípne