Život v 80. letech

Ale pipinou jsi nazvala zakladatelku tohoto tématu. Tak jak to vlastně je?

rozsekala si ma

Tak teda my sme na lyžák šli poskladaný z viacerých tried, pretože na to prote bežný slovenský občan nemá a mne kebyže nato neprispeje mamin braat, sedím tiež doma...
Živí ma len mama z jedného učiteľského platu, otec mi zomrel a ver mi, pre nás je teda 330 eur dosť veľká pálka ... sama študujem dosť ťažkú školu, ktorá je aj časovo náročá, takže nie, a nepracujem popri tom, nezvádla by som to už.....

a čo sa týka 80. rokov.... u nás v rodine sa na to spomína krásne ako moja mamka hovorí: ,, no a čo, že sa nemohlo cestovať.... teraz keď sa môže, na to aj tak nemám peniaze..... "
.... jednou vetou zhrnula odraz tejto doby a dnešný stav každej bežnej slovenskej rodiny...

môj otec bol vojenský pilot, za tamtoho režimu, výšku vyštudoval, ZADARMO! Dnes za letecký výcvik platíš milióny a viem o čom hovorím, stále sa pohybujem v tých kruhoch.... niektorí synovia otcových kolegov chceli isť v ich šľapajách a nemôžu, pretože nemajú toľko peňazí...

áno platili pravidlá a prísne pravidlá, moja mama ako manželka vojaka, nemohla udržiavať korešpondenciu s kamoškou zo Švédska, ale proste žilo sa m spokojneješie a pomalšie...nikto sa za ničím nehnal, v rodine vládla spokojnosť a pohoda....nehovoriac o tom, že mamina ako učiteľka, vtedy bola ešte uznávaná..... dnes ju najmä mladé mamičky, čo pojedli múdrosť sveta, nerešpektujú, nedajú si pripustiť , že ich dieťa robí niečo zle....

Celkovo deti vtedy boli veselšie, hrali sa vonku na detských ihriskách, dnes je to zdegenerované, lebo rodič im dá radšej tablet do ruky ,,,hraj sa a MNE daj pokoj...... Máme pred blokom nové, nádherné ihrisko, v lete tam vidím max 3-4 mamičky s deťmi a pritom v našej bytovke je 72 rodín, z toho asi 20 majú decká vo veku, že by sa tam mohli denodenne hrať...kde potom sú?

Na druhej strane, som šťastná za SMS, e-maily, internet, dosť to uľahčuje život. Ale, žeby sa FB stal mojim pánom? to nie..... Zrušila som ho a môj život je povedala by som aj kvalitnejší, pretože nemárnim čas skrollovaním po živote iných žijem svoj a žijem ho naplno...

Inak súhlasím s uživateľkami True a Tiakia.... ostatní, moc nekritizujte, kedže ste v tej dobe ani nežili

Reaguji na cutie7:

Velmi pěkně napsáno. Souhlasím.

vážne? študujem farmáciu, bez ukončenej výšky s gymplom ma teda nezamestnajú na výdaj liekov v žiadnej lekárni ( iné by bolo, kebyže mám strednú laboranta...)

Reaguji na cutie7: Můžeš prodávat Herbalife (podnikat a být vlastním pánem)

ale Herbalife mi teda neumožní prax v mojom obore

to je stejný názor i v ČR,jen asi na omlazení je trochu jiná skupina lidí,kteří nemají ani sousedy ani známé na hranici bídy.Otevřené hranice jsou fajn,ale k čemu to je lidem,kteří přemýšlejí každý měsíc jestli zaplatit nájem nebo raději koupit více jídla.Takových lidí je hodně a nejsou to ani žádní lemplové.

Reaguji na cutie7: pokud jsou předepsaná "minima" na splnění odbornosti tak to potom mění situaci ale u značné části oborů to je tak jak jsem psal výše

Přesné a výstižné.

K čemu jsou lidem mraky věcí,které tu před 30 lety nebyly,když prostě na to nemají. Koupí to nejnutnější a je jim šumák,že zlevnili čokoládu ze Švýcarska z 60 korun na 45.

V 80. letech bylo spousta věcí v prodejnách Tuzex,Eso a nebo bylo možno nakupovat v NDR,kde ten trh byl lepší co se oblečení,obuvi týkalo.Jezdila jsem do NDR v minulém režimu,dnes tam jezdím taky a holt už je to spolková republika
Vždycky byla výhoda žít u hranic.Ale mraky lidí tuhle možnost nemělo a nemá.Už jsem přemýšlela i o tom dělat nákupy na objednávku jen nevím jak by to dopadlo,když v ČR je zvykem reklamovat kde co a jestli by někdo nechtěl posílat zpět nakousnutou housku neb nechutná jako houska.

Mamka s tetou taky jezdily do NDR. To si pamatuji.

No právě.
Čiň čertu dobře a peklem se ti odmění.

Nic proti, ale mě vždycky z těchto vyjádření plyne skrytý podtext - když nemůžu já, ať nemůže ani nikdo jiný.........Já jsem prvně letěla ve svých 22 letech na služebku, letos poprvé mám naplánovanou dovolenou v zahraničí delší než cca tři dny a padnou an to moje úspory za x let, ale jsem prostě ráda, že tu možnost mám. Když jsme byli malí, tak jsme s našima jezdili na dovolenou jen po česku, na zahraničí pro čtyřčlenou rodinu taky nebyly peníze, ale nidky by neřekli větu, co je spaná výše. protože cestování za hranice neznamená jen to, že jedeš na týden k moři do bibione (90.léta) nebo do Egypta )dnes). znamená to i to,ž e s emůžeš v rámci jednodenního výletu "vykouknout" za hranice a podívat se třeba na zajímavou rozhlednu. Že se na Šumavě můžeš v klidu podívat k prameni vltavy, kam s edříve nesmělo, protože tam vedla železná opona. My třeba byli s anšima jako malí na jednodenním výletě v Rakousku - naší starou škodovkou 120, bydleli jsme v autokempu v Břeclavi, vezli jsme si vlastní jídlo, ale mohli jsme s epodívat například do Vídně nebo do Safari parku, dke se tehy jezdilo auty mezi zvířaty a některá s emohla i krmit......vyšlo to cenově stejně jako kdybychom jeli třeba do Lednice na zámek, nebo do Moravského krasu, přesto jsme se podívali za hranice na něco, co se v ČR zkouknout nedalo.....
Ono opravdu ta možnost cetsování není jen o tom letět za drahé peníze do zahraničí, ale i o tom, moct poznávat svou vlast celou až k hranicím (což třeba v případě Šumavy nebo krušných hor nebylo moc možné) - a že třeba ta Šumava za to fakt stojí.....naši tam byli v 80.letech a pak v roce 1997 se mnou a v těch 80. se dalo jít jen na pár omezených míst, jen omezenýma cestama, zatímco v roce 1997 se dalo po české straně codit kdykoliv a když měl s sebou člověk pas, mohl se zatoulat i do Německa. Dnes už na to stačí i občanka, člověk nemusí řešit, jestli je jetě v ČR nebo už v Německu.....Stejně jako jsme po vstupu do EU vyjížděli za hranice na rozhledny - sbírali jsme je a nkteré byly úplně jiné než ty, které jsou k vidění v ČR. A tam bychom se v 80.letech taky nedostali.......Tohle je prostě to, co já si představím pod pojmem svobodné cestování a opravdu na to není třeba ani moc peněz.........nebylo třeba si žádat o žádnou výjezdní doložku, řešit papírování x-měsíců dopředu. prostě jsme si vzali pas, či jen občanku (v tomhle je EU super) a když jsme měli náladu, tak jsme vyrazili.::Člověk se jen tka toulal po horách a nemusel řešit, že překročil státní hranici....V Krkonoších to třeba tak fungovalo už v 80., ale na hranicích se západním Německem a Rakouskem to možné nebylo......
nebo loni jsme třeba naše poslala k jejich výročí a máminým 50. narozeninám na 5 dní do Paříže. Díky tomu,ž e se dopředu nemuselo řešit žádné papírování, tak se na narozeniny dozvěděla, že za měsíc letí a bylo to pro ní velké překvapení. To je prostě něco, co by dřív nebylo možné.

Reaguji na cutie7: Chápu, že jsi to musela mít v životě těžké...ale jestli si myslíš, že jako poloviční sirotek bys to měla v 80. letech lehčí, to si tedy já nemyslím. Táhnout z jednoho platu děti bylo těžké tehdy stejně jako dnes. Nechci vůbec rýpat, ale armáda, která šla na ruku tehdejšímu režimu, resp. děti tehdejších vojáků, se rozhodně nemusely obávat, že jim komouši budou dělat domácí prohlídky, že jim nedovolí vystudovat, že je budou nutit k emigraci apod. Holt máš zkušenost zase z jiného soudku. Já být vnučka komunistického pohlavára, tak bych třeba taky měla nostalgickou.

Btw. pokud ti je jedno, že se tehdy necestovalo, pak nechápu tvoji aktivitu ve zdejším fóru zaměřeném na cestování. To je zajímavé, že tvoja mamička si povzdychla, jak se dnes stejně cestovat nemůže, ale mladá dcera, studentka nebo čerstvá absolventka, evidentně na cestování má