Žena v domácnosti

S tímto názorem naprosto souhlasím !

Já bych toho určitě využila, tak že bych asi dost studovala to co by mě bavilo a dělala si různé kurzy, možná bych začla dělat nějakou práci která by mě bavila-nejspíš podnikat, rodila bych děti, ...

To je dost pravda!

jataky
Díky moc a nevíš, kde se to dá najít v zákoníku?
PSala jsem svý šefový, že kdyžtak po neschopnosti bych to mohla ukončit dohodou.
Ty záda mám nadlouho a navíc dneska jsem byla u gynekologa a mám nějaký trable, takže další léky a kontrola na začátku řijnu, Už fakt nevím, co to semnou je.

Jinak mi to opravdu v partnerství nemáme tak, že on by mě měl živit. Když ještě makal u bývalého zaměstnavatele a potřeboval finančně pomoci, tak jsem sáhla do zásob a peníze mu dala, ne půjčila. Máme to doma jinak.
Podle mě, co dělá ženská v domácnosti, je dost užitečná práce.

Mikyska
Tak to mám podobně. Přítel si třeba ležel a já jsem uklizela cihly, dvůr, atd. Prostě, když si potřebuji něco udělat, tak se na něj nespoléhám. U ex jsem mu z nudy vymalovala celý byt)))

Jinak jsem to šefce napsala tak, ze si chci dát do pořádku psychiku. Ona ví co a jak a najít si kurz AJ, což fakt chci. nikdy jsem neměla hlavu na jazyky, takže potřebuji svým tempem a né firemní kurzy, kdy to bylo jak na běžícím pasů.
A nakonec jsem napsala, že až budu ok a budu umět pořádně AJ, která je u nás fakt potřeba, tak třeba, když bude ze strany mý práce zájem, tak se můžu vrátit.
Nechci odcházet nějak hrr, ve zlým. Jedna kolegyně se taky po půl roce vrátila. Tak proč si nenechat otevřená vrátka, ne?

Přesně.

Také pravda.

záleží jak si je vychováš...

Spousty z vás tu píše, že se může stát, že muž odejde, nedej bože zemře. Ano, člověk musí mít zadní vrátka,ale nechci žít ve vztahu v tom, že se budu bát. Chci si to uživát.
Příteli bude v řijnu 41 let, má dvě děti, na SK. Obě zajistil tak, že po dohodě se ženou nemusel hradit výživne. Měl je hodně brzy. Kdysi boxoval a řikal mi, jak si na futra dělal značky, že měl další ženu. Chci tím říct, jak tvrdí sám, tak je vybouřený a hledá kvalitní vztah. Rozvedený je cca 13 let.
Když jsme se seznámili, tak do týdne jsme spolu začali bydlet. Prožili jsme si pár mých psychických pádů, a proto vím, že se na něj mohu spolehnout. Sám říká, že pokud semnou vydržel co se dělo, tak už musí vydržet vše a s tím souhlasím, protože sama jsem někdy byla protivná, nechutná.
Teď, co mi dnes volal, tak zase sám od sebe mi řikal, že si mě chce moc vzít.
Barák, který zaplatí on z toho, co prodal chalupu na SK, napsal na mě.
Já tu nechci psát, jak je dokonalý atd. Jen prostě chci napsat, že není ten, co by mě nechal, či vyčítal peníze. Je to první člověk v mém životě, na kterého se můžu spolehnout, i když mi bude fakt na dvě věci. Měla jsem již několik vztahů, takže zase tak naivní nejsem
Za X let to může být jinak citově,ale pokud ma chlap zodpovědnost, tak se bát nemusím. Od svý první ženy odešel jen s taškou a nechal ji vše. Taky proto byli oba schopný se po takové době dohodnout na nějakém vyrovnání, i když už na to právní nárok nebyl. A jeho žena se nemá zle díka tomu, co si našla. Neznám ji osobně, jen dcerky,ale z vyprávění jsem se dozvěděla, že je to ten typ, co jde po penězích.

- asi tak nějak to cítím i já

Mikyska jsem ráda, že to někdo cítí podobně...jasně, může se stát cokoliv a jistě by se dal napsat seznam žen, které muž odkopl a najednou byly samy a opuštěné - ale není to třeba i jejich vina, třeba její muž hledal jinde, protože se tak upnula na tu domácnost, že už na ostatní neměla myšlenky...jak často říkám - s každým chlapem nejde zůstat doma, musí tam být něco víc, než klasický vztah...chlap, který pečuje o rodinu se vším všudy, peníze jsou společné a bez výčitek, tak z mé zkušenosti plyne, že obavy z nějakého opuštění kvůli někomu jinému nehrozí...ale zase, já jsem svého chlapa podpořila za kaž
dé situace, kdy jiná by vzala nohy na ramena a to také v našich domácích nadstandartních vztazích hraje roli - jsem prostě prověřená, že nejsem podrazák a může mi plně důvěřovat

§ 53 zákoníku práce (zák. č. 262/2006 Sb.)

Já jiné nepotkávám

Copak já někde říkám, že ne?

Já mluvím primárně o dvou situacích:
1) když partner po letech ženu opustí a ona nemá peníze, bydlení nic (a nic si nevezme z toho, že jí všichni řeknou, že ten darebák je on)
2) když se stane situace jako známým - viz výše, co jsem psala Píďalce: ona doma s dětma, on autonehoda a leží několikátý měsíc v nemocnici - navíc ochrnutý zatím na ruce i nohy. Invalidní důchod zdá se nedostane (nevím toho moc), pojistku nějakou má, ale de fakto padne jednorázově na úpravy bydlení, atd. - a z čeho bude žít?

To my všichni . Ale já - abych si to mohla užívat - potřebuju cítit určité jistoty. Nepotřebuju hromady peněz atd., ale vědět, že cokoliv se stane - umím to vyřešit a mám nástroje k řešení.

Zaměňuješ odpovědnost za sebe (a případně za děti) s nedůvěrou a kvalitou vztahu. S tím nemohu souhlasit. To že přibližně vím, co asi udělám v jakékoliv životní situaci, neznamená, že si s partnerem nedůvěřujeme. Navíc v době, kdy se 40% manželství rozvádí, je trochu bláhové dívat se na to tak, že mně se to nikdy nestane. Třeba budu chtít odejít já nebo oba, prostě ten vztah vyšumí a nemoci odejít jen proto, že jsem si nikdy neplatila důchodové - to by pro mne byl problém.

jataky
Souhlasím

Tím se přece nechce říct, že má tyweee zůstat v práci, ani že to mají ženy v domácnosti špatně postavené a jejich práce nemá hodnotu. Jen, že tento stav má určitá rizika spojená s urč. druhem závislosti na partnerech, a ty - na tom se možná shodneme - nemáme žádná z nás jísté, ať už z důvodu možné pomíjivosti citové vazby, "nepřízně osudu" - (nemoci, nehody...) atd.

Případ č.1 je moje kamarádka, je jí 33 let, bydlí u rodičů, je bez koruny, bez práce a ani to zdrav. a soc. si neplatí, nemá z čeho.
Doma byla necelých 7 let, její partner koupil dům a byl celý psán na něj (přeci jen těch 7 mil.zaplatil komplet on), on vydělával, ona byla doma. Účet byl společný, pak z něj vybral větší sumu peněz, založil si svůj vlastní a na ten původní nic už neposlal. Jeden večer jí oznámil, že má někoho jiného, tak jí prosí, aby si do neděle sbalila kufry (cca 4 dny) a šla. Práci nemůže sehnat, nemá praxi, co uměla, už skoro zapomněla a živí jí rodiče

Já mám teda svou práci ráda, ale doma bych nezůstala jen z těchto důvodů, jsem ráda, že se o sebe dokážu postarat sama