Závislost na partnerovi

No, přesně...Snažím se, aby mě partner neměl jistou, a tak programově chodím cvičit, chodím na kafe s kamarádkami, ale jakoby furt z toho mám pocit, že si to neužívám, že bych nejradši byla jen s ním... jak si to tedy užít, zvlášť, když je to pro vztah zdravé?

Dámy, neporadili byste mi, jak nebýt na partnerovi závislá, když už kolem sebe nemám své nejbližší přátele, tudíž není s kým trávit čas. Nemám dostatek financí abych se věnovala koníčkům, pomalu si už nekoupím ani časopis a trávit celý den na internetu kde bych se čemukoliv přiučila přeci nejde. Nejsem sedací typ, miluju pohyb. Navíc jsem žárlivá, čili ho mám ráda na očích, ale to bude tím, že nemám co jiného na práci... bohužel jsme si to tak vybudovali, být stále spolu, už od začátku a to jsme věděli že to není dobře ale mysleli jsme že nás to pak přejde a budem ten volný čas věnovat i jiným věcem.. a stejně jako píše zakladatelka, čas s přáteli trávíme s JEHO přáteli. Znám jeho maminku, on mé rodiče nezná. Stydí se. Je mladší, čili by ani mým starším rodičům neměl co říct, tak jako já jeho mamince můžu říct více (škoda že zrovna ona na mne nemívá čas) zvířátka nemáme jelikož žiju napůl v jeho bytě. Jak ten čas tedy více věnovat sobě když defacto mám jen JEHO a náš společný čas (doprava jeho autem, oplaovačky, opejkání buřtů, venkovní aktivity..) ?

Pro mne je tohle fascinující téma, hrozně bych chtěla vidět do vaší hlavy a pochopit, jak na někom můžete být takto závislé a poddajné, co vám k tomu vede.

Jak jste žili před partnerem? Co vás bavilo? Všechny ty zájmy a přátele byli jen výplň než si najdete chlapa? To snad ne..? A pokud ne, tak co se změnilo? Proč vás to už nezajímá? Co vám dávají chvíle s partnerem lepšího než ostatní aktivity? Základ asi je - co berete za základ svého života, jaký máte cíl, smysl, co hledáte? Co ve vás vykřeše nějaký zájem a vzrušení, kdy se cítíte naživu? Přemýšlíte samy o sobě, poznáváte se? Musíte najít ten zájem, musíte najít sebe sama, i když to zní jako klišé, protože mít za smysl chlapa je opravdu šílené. Myslíte, že to je hormony a po čase to ve vztahu pomine? Nebo jste byly nešťastné a tak jste se upnuly na chlapa s tim, že vás spasí? Bylo to tak s každým partnerem nebo jen s aktuálním? Nad tím vším bych se zamyslela, jinak cesta ze závislosti nevede. Uvědomit si, co ve mně se bojí a tu závislost vyvolává, co mi to dává a věřte, že láska tohle opravdu není. Nicméně hodně štěstí a snad se vám povede vymanit, jinak to s vámi nedopadne moc dobře.

Milá Sang (a mnoho dalších),
toto je web, kde prosíme o rady a ne o nechápavost vás druhých, co mají čas číst téma, které absolutně nechápou a ještě více času odepisovat, jak jsme "nenormální". Láska je to když se dva mají rádi a rádi spolu tráví i svůj volný čas, jelikož spolu nežijí 24hod denně. Před přítelem jsem hold seděla doma na zadku , nebo si užívala na party, hledala partnera apod. což teď nemám zapotřebí. Neztrácej svůj drahocenný čas u internetu a nezáviď nám ostatním tu lásku, kterou jsi poznala tak max k sobě samotné. Co je to dnes za modu ?

Reaguji na Apolenka: A co je to dnes za módu, aby lidé zakládali téma s tím, že mají problém a když jim někdo potvrdí, že ano, skutečně mají problém a navrhne řešení, tak to nejsou schopni unést? Můžete se schovávat na slovíčka a vzletné fráze, závislost a posedlost mají k lásce hrozně daleko, ať si to přiznáš nebo ne. Je mi upřímně jedno, jestli si nějaká holka svým přístupem zničí život, je to její věc, pokud se ale jde vyzpovídat s problémem na veřejném fóru, tak asi sama ví, že něco v pořádku není a napíšu tak svůj názor. Pokud myslíš, že tohle někomu mohu závidět, tak jsi prostě blázen - nejsem masochista, abych někomu záviděla trápení.

Reaguji na Apolenka: já nevím, ale vždyť můžeš zavolat kamarádkám a vyrazit posedět někam do parku, vyjet na kole, jít si zaběhat, číst si knížku, učit se cokoliv, koukat na filmy a seriály, vařit, bla bla bla ...... na spoustu věcí nejsou potřeba, stačí chtít ... nebo si najít nějakou brigádu....