Neovladatelná závislost na přítelovi

Reaguji na LesníJahoda: ahojky taky jsem měla dřív takový pocit,když jsem byla na učňáku a od přítele jsem byla asi tak 80 km taky jsem si s ním pořád psala,a nechtěla jít s kámoškama třeba ven nebo tak.A ted kdyz uz nejsem na učňáku tak je to pořád to samé,nevim taky co mam dělat aby to tak nebylo.Máme oba dva o2 kůl a pořád si píšeme..nevím co mám dělat abych to změnila.

Jahodo, je super že si uvědomuješ, že to není dobrý přístup. To už je první krok k tomu, abys to vyřešila. Prostě se snaž co nejvíc zabavit, ale něčím, co tě bude opravdu bavit! Od ručních prací až po cvičení, nebo akce s kamarádkama

Reaguji na terinek: to tě naprosto chápu...nejhorší je,že mi to začíná strašně vadil,ale nezvládám to prostě mu v pohodě říct aŤ se jde bavit,že si třeba nebudem dnes vůbec psát..

Měla jsem ten samý problém. někdy si fakt připadam jako magor a kolikrát jsem myslela i na to,že trpím chronickou žárlivostí
Ale tohle jsem měla jen u jednoho svého přítele. U ostatních se ta zavislost,tak intenzivně neprojevovala ale rozhodně vím o čem tu mluvíš. Člověk celkem trpí,ale chce se to vzít a jít někam s kámoškama,jít si zacvičit.. Doporučuju FitBox,vybiješ si zlost,příjemně se unavíš a budeš plná endorfinů ,takže špatné myšlenky budou ta tam..

Reaguji na June: taky už o tom přemýšlím....asi bude nejlepší sport....ale vydrž být 4hodiny ve fitku....jakmile jsem smaam hned mě to užírá!

Reaguji na chicky:
děkuji za názor...aspoň v tom nejsme sama..a nepřipadám si jak totální blázen..

Reaguji na LesníJahoda:
No jediné jak se z toho vymanit je neletět hned domů k pc ale zajít s kamarádkama na kafe, nebo si jít zacvičit...Já vím je to težký taky jsem si tohle zažila Nakonec zjistíš, že je to moc fajn a ta tvoje "závislost" na pratnerovi ubere na intezitě...a to je dost osvobozující

Reaguji na LesníJahoda:
A nemáš spíš problém v nízkém sebevědomí? Takové ty "závislosti na příteli," které taky znám v četných případech u svých kamarádek, které si bez chlapa ani neuprdnou, podle mě budou způsobeny spíš nedostatkem sebevědomí, vlastních zájmů a neschopnosti naplánovat si svůj program a život. Jinak takové uháněcí stíhačky asi chlapi moc nemusí Nechtěla jsem se tě nikterak dotknout, ale takhle to vnímám já.

Reaguji na DanielaM:

Souhlasím s Tebou

Reaguji na DanielaM:

Nesouhlasím, alespoň ne vždy je to o nízkém sebevědomí.

Troufám si říct, že já se sebevědomím problém nemám, chlapy mám spíš na háku. Ale jednou jsem se opravdu zamilovala a pak veškerý čas, kdy jsem nebyla s ním, byl pro mě ztracený. Snažila jsem se držet se svých koníčků, vyplnit smysluplnně čas bez něj. Ale přes všechno, aktivity, které jsem si dřív užívala, mě najednou až tak moc nebavily a brala jsem to jako "zaplácnutí" času bez něj.
Postupem času se to to ještě víc zhoršovalo, já se užírala, žárlila.. Byla jsem úplně mimo, i když jsem to navenek a před ním nedávala najevo. Nakonec se se mnou rozešel, i když úplně z jiných důvodů.. A mně se vlastně částečně ulevilo, i když ten rozchod nesmírně bolel.

Reaguji na DanielaM:
Taky bych trošku nesouhlasila....umím se bez chlapa dobře obejít, dokonce i poslední vztah jsem se snažila řešit tak, abych se na něm nestala závislou....to byl spíš on na mě a časem jsem si zvykla na časté psaní a vídání se, až mi to tak nepřišlo
Obětovala jsem mu téměř veškerý volný čas (no je pravda, nebylo ho tolik...) no ve finále mi stejně bylo vyčteno, že prý pro mě byly stejně důležitější moje práce a kamarádky ale to je zase jiná story....

Ale chápu jak to myslíš.....určitě je hodně případů, jen jsem chtěla říct, že ne vždy to tak musí být, a zamilovanost hodně změní a příjemný zvyk lehce vyvolá jakousi závislost....
Ale zas ani nevím, jestli jsem na něm byla závislá v pravém slova smyslu jako zakladatelka, to asi ne

Já jsem s přítelem 2 roky. První rok a půl jsme spolu trávili veškerý svůj volný čas.Každý den po škole,každý víkend.Prostě pořád spolu. Pak měl na víkend odjet na hory a pro mě to byla tragedie Za tuhle dobu jsem zrušila vlastně skoro všechny kontakty s přáteli. Zůstaly mi 3 nejbližší kamarádky, s kterýma se vídám do dnes. Přítel taky nikam beze mě nechodl. Ale po tom roce a půl to na něj nějak přišlo a začal víc času trávit s kamarádama.Chodil furt pařit,někam ven atd..no nejdřiv to pro mě byl hrozný nezvyk,takže proběhlo dost témat. Protože on to zas uplně přehánel a já sem byla až na posledním místě. Když už to skoro vypadalo že se rozejdeme,promluvili sme si,ani jeden z nás konec nechtěl..A ted už asi tak 3 měsíce jsem zas spokojená. Někdy se vidime každý den, někdy obden,ted jsem třeba přítele neviděla od minulého čtvrtka ( byl na horách a ted mu nejede auto) chybí mi,ale už z toho nejsem tak zoufalá jak kdysi..Přes den si pišíme sms ( máme to na sebe zadarmo) a večer bud zavolá (tak na hodku na dvě,protože to má na mě taky zadarmo) nebo si jen píšeme..už to bez přežiju ho nějaký den nevidět S kamarádama je v rozumný míře, se mnou je taky...takže fajn

Ale radim ti at se od něj trochu odpoutáš,nebo ten vztah skončí špatně..hodně štěstí

Reaguji na DanielaM: nízké sebevědomí fakt nemám....spíš je to tím,že jsem si zvykla být s ním....ale děkuji za názor..

každopádně všem děkuji za názor....snad se to spraví...budu se snažit na tom pracovat,pravděpodobně obnovení vztahů z kamarádkami,protože mě pořád někam lákají a nebo sportem ...jinak závislá nebylo myšleno nějak finančně nebo tak.... prostě jen velká potřeba být s ním....bez něj mě nic moc nebaví,jak už tady někdo psal...