Přítelova závislost na mně

A ten víkend - to jste byli u tebe doma? Víš napadlo mě, že možná je jen nervní z jiného prostředí. U sebe doma by se zabavil, má tam svoje knihy, svoje pohodlí, když chce, pustí si telku, ale u tebe mu to je blbé..není to možný?

Spíš si myslím, že se ještě nesrovnal s bývalým vztahem a má pocit, že to dopadne stejně. Trvej na svém soukromí, jinak ho začneš brzy nenávidět a on se z toho bude hroutit jak domeček z karet.

Já bych mu to řekla normálně narovinu, žádné chození kolem horké kaše

Asi má strach, že ho podvedeš jak jeho ex, že dopadne stejně.

Ano,byli jsme u mě doma.Nemyslím,že by to bylo z nejistoty,s dětma se zná,chodí k nám na "návštěvy" něco přes měsíc,když chce,TV si klidně pustí,nebo občas něco dělá se starším synem na pc.On říká,že je se mnou hrozně rád,rád se na mě dívá,že by se mnou mohl být neustále.Vím,že je to mnou,prostě nejsem zvyklá na to,aby stál někdo neustále za mnou.

Jestli ho manželka podváděla,tak se mu moc nedivím.Mám takový pocit,že nekteré ti tady budou psát at ho necháš,že to bude jen horší..Ale vím z vlastní zkušenosti,že mu musíš dát šanci.Já jsem chodila s klukem,který me prostě podváděl..Moc jsme si přes tyden nepsali,já o něm nic nevedela...A ted mám přítele už tři roky a ze začátku to se mnou mel asi taky těžké.Já jsem se ho pořád vyptávala jestli me má rád,pořád jsem ho konmtrolovala,žárlila..i ted se ještě ptám a bojím se když je náhodou v kontaktu s nejakou ženou...Proste jsem po špatné zkušenosti měla strach.A musel mi dát čas na to abych zjistila,že mu můžu na 100% věřit.Dřív ,když sel nekam s kamarádem,tak jsem na druhý den delala scény a ted už ho pustím,protože vím,že mu můžu věřit.Tak mu dej čas,opravdu se za nej moooc přimlouvám,protože vim jaké to je.Musí přijít na to,že ti muže fakt věřit . A jestli si ještě k všemu krásná a hodná na něj a tak,tak se mu ani nedivím,že se bojí aby o tebe nepřišel.Musíš si s ním o tom samozřejmě promluvit,ale opatrně a postupně.Ne najednou,cítil by se potom špatně,že te nejak omezuje a bál by se o tebe ještě víc.. tak hodně štěstí

Nemyslím si, že je to tebou. Mě by takový člověk úplně "udusil". Už jen ty řeči, že by chtěl být neustále se mnou. Chápu, že po poslední zkušenosti se asi bojí, ale musíš si s ním promluvit.

Od jistých dob jsem na tohle chování naprosto alergická....pokud si člověk nenastaví hranice hned ze začátku, je to pak na zbláznění. Taky by se Ti mohlo časem stát, že pro Tebe budu přítel naprosto nesnesitelný a Ty se budeš naopak těšit na chvíle, když budeš sama. Takže bych mu to narovinu řekla, ujistila ho, že nemusí mít strach (samozřejmě se tak i chovala a svým chováním mu to dokázala). Jak už tu někdo psal, nejspíš má strach, aby se mu nestalo opět to stejné, jako v předchozím vztahu. Ale třeba časem pochopí, že toho se u Tebe opravdu nemusí bát

to samé se mi stalo také a musela jsem se s přítelem rozejít, nedalo se to, pořád všude u mě a já během roka ztratila kontakty na známé a vlastní prostor, denně mi 4x volal, jezdil na oběd za mnou do práce, čekal na metru po cestě z práce, dělali jsme spolu vše, stejně vstávali z postele, stejně do ní chodili. Bydleli jsme u me v bytě a já neměla ani minutu denně pro sebe. Říkal, že jsem jeho život, že jsem nádherná, že mě miluje a nikdy nechce jinou, že si mě chce vzít (chtěl si mě vzít po měsíci známosti) - podle mě to pramení z nedostatku vlastního sebevědomí - a on ho vskutku neměl, to je pravda.. půda pod nohama, kterou člověk sám nemá, a tu se snaží nahnat přehnaným lpěním na někom jiném.. ale mě to táhlo ke dnu.. rozešli jsme se před týdnem, chybí mi, ale bez něj je mi lépe

Rozvedený je vice než dva roky a za tu dobu,než jsme se potkali,žádný vážnější vztah neměl.

Z toho mám právě strach,ale já se s ním nechci rozcházet,vím že to měl těžké a ex mu hodně ublížila.

Říkala jsem mu,že nemusí stát neustále u mě,ale na to znovu řekl,že na mě rád kouká.

No,včera už jsem se těšila až odjede.

Tak něco takového jsem včera také zaslechla.

Z vlastní zkušenosti bych řekla (lépe řečeno, jsem si hodně jistá), že za tohle chování může přítelova předchozí špatná zkušenost. Jeho bývalá žena mu musela hodně ublížit a proto se nyní bojí, že dopadne stejně i s Tebou. Není to vůbec o závislosti, jen mu na Tobě záleží a (spíš podvědomě) se bojí, že o Tebe přijde, proto Tě neustále přesvědčuje o své lásce, Tvé atraktivitě a chce být s Tebou. Jenže tohle chování je v důsledku spíš kontraproduktivní, po čase by sis ho přestala vážit a jeho zájem by Tě začal obtěžovat.
Takže bych radila si s ním v klidu sednout, říct mu, že si ho vážíš, zdůraznit, co vše na něm miluješ, ale že i tak si přeješ být s kamarádkami, věnovat se svým koníčkům, trávit čas i sama - a trvat si na svém. Rozhodně kvůli vztahu neztrácej kontakt s přítelkyněmi a nevzdávej se svých zájmů, vůbec ničemu by to totiž nepomohlo. Vztah je o toleranci a blízkosti, ne o zapírání a odpírání .

Pochop, že po tom co mu udělala jeho bývalá, má takové obavy, promluv si s ním, ujisti ho, že ho miluješ, ale že potřebuješ ten prostor i pro přátele, vypěstuj v něm důvěru a zlepší se to

Reaguji na Jersika: Reaguji na Marie Antoinette:
Já to chápu,jen mám strach

Mně je s ním hezky,máme si o čem povídat,ale zároveň vedle sebe potřebuji chlapa,který se ozve,když se mu něco na mně nelíbí.Ona mu hodně podrazila sebevědomí a on si je teď strašně nejistý sám sebou.

Každopádně o víkendu si s kamarádkou někam na chvíli vyrazím,ale samozřejmě mu to neoznámím jako hotovku,ale prostě v rámci diskuze

aby se to pak nezvrtlo v chorobnou žárlivost

jednou jsem se kamarádila s jedním - rozešli jsme se, bo mi on jako osoba nevyhovoval, a on to vycítil, tak to navrhl první, v tom smyslu, že na něj nemám čas a on potřebuje mít někoho vedle sebe - což byla pravda - ale nežárlil

protože, přijela jsem, koukal, jak koukám, koukal jak čtu, koukal, jak vařím, koukal jak si myju zuby, koukal, jak chodím, koukal přes plastové clony v koupelně, jak se sprchuju, ten kdyby mohl, tak snad kouká i jak čůrám - prostě nedělal nic jiného, než mi stál za zadkem a koukal - dusilo mě to

a pak jsem byla ve Švýcarsku - a to byl ten žárlivec - co taky koukal, co jsem ho měla pořád za zadkem, co mi říkal, já tě tak miluju, já chci být s tebou, proč jdeš tam a tam, to ti jsou kamarádky milejší než já, a práce je pro tebe důležitější než já a rodiče jsou pro tebe víc jak já, . . .
podotýkám - nebylo to hned, ale všechno se postupně stupňovalo, a vzhledem k jeho žárlivosti stačilo i to, že jsem hned nezvedla telefon