Přítelova závislost na mně

Tak to mám také.Říká,že mi chce pomahat,je mu hloupé nechat dělat vše jen mně,ale jak jsem psala výše,jsem zvyklá dělat si vše sama,navíc v naší minikuchyňce si spíše překážíme než pomahame.Musím si s ním promluvit,jen nevím JAK,aby to nepochopil nějak špatně a nestresoval se.

Reaguji na Staysy:

to máš těžký, teď sdílím byt 1+1 tak s takovým, co kouká a motá se mi za zadkem a vyhodit ho není kam, počítač - tedy internet domů nechci, a televize nefunguje, což mi tak nevadí

no a tuhle - byl v práci - a já začala natírat nábytek a tapetovala chodbu a tak - jenže, nestihla jsem to dodělat, než přišel, a že mi pomůže, ( vyprávěla jsem jeho počínání doma dceři - zvyklé na to, že jsem po ní chodila převěšovat prádlo, než mi řekla, jestli to dělá špatně a že mi už nikdy pomáhat nebude, když to pak opravuju jen proto, že to není dokonale vyvěšené - mimochodem, už to nedělám a zavírám oči, když to vidím )
s tímto mým přístupem k preciznosti mi začal pomáhat, nevěděla jsem jestli se mám smát, nebo brečet, když jsem jeho výkon viděla - křivé, flekaté, potrhané, záplatované, vypadalo to, jako když vidí štětku poprvé v životě - nicméně, je to jen chlap, vážit si jeho práce musíš, protože jinak se šprajcne a budeš si muset udělat všechno sama - takže jsem to nechala na ráno a opravila
- zase když jsem urvala šrouby na záchodě, a nádržkou skoro vytopila sousedy, a on jenom ten šroub dotáhl, tak se pýchou vznášel, když slyšel, jak je šikovný a co bych si bez něho počala

o tom, jak si s ním promluvit, to tedy nevím a každá rada drahá - jedině mu svěřit nějaký hodně důležitý úkol - já posílám na nákup, na poštu, s odpadky, s luxovačem, . . .

těžko řekeš chlapovi - jsi fajn, mám tě ráda, chci být s tebou, na sex dobrý, ale byla bych radši se vídat, když se to hodí mě a já mám čas a chuť a náladu, takhle mě dusíš

na druhou stranu, co je horší
- chlap, který má snahu pomáhat - tak ho úkolovat i s tím vědomím, že si to po něm stejně uděláš podle svého
- nebo takový, co lehne na gauč, přepíná kanály a nechává se obsluhovat

mám známého a ten má známou, na kterou si její manžel nechal zavolat sociálku, protože se o něj nestará, protože ona chodí do práce, zatím co on je nezaměstnaný a nestará se o něj tím způsobem, že mu nechce nosit jídlo ke gauči a odnášet zbytky a uklízet nepořádek, který on si vedle gauče za celý den udělá

je to o kompromisech - jednou ty jemu, jednou on tobě,

No přesně proto navrhuji v klidu si promluvit. Všechno to, co tady píšeš, mu nějak šetrně říct. Protože když se budeš přemáhat, hrozně Vašemu vztahu uškodíš, on nebude vědět, že něco dělá špatně a Ty nakonec vybouchneš a bude zle..

Jestli je tohle vážně reálné, moc by mě zajímalo, co mu ty lidi ze sociálky řekli

přišla paní, pokoukla situaci, jemu vynadala, že nežijeme ve středověku ani v islámu, že má zvednout zadek a něco doma pracovat a jeho žena by si zasloužila metál

cítil se uraženě, paní div nevyhodil - a jinak už jsou rozvedení

On už dnes psal,že jsem mu včera připadala nějaká jiná, a že se dnes navečer staví.Takže se to pokusím nějak šetrně říct,jak jsem psala,mám ho opravdu ráda a ublížit mu je to poslední,co bych chtěla.

Tak jsem se pobavila a vzpoměla jsem si,že něco podobného vyprávěla známá mně.Vařila a k tomu ještě luxovala a manžel na ni z obýváku volal,ať tam okamžitě přijde a vyhodí mouchu,protože ho ruší u televize

nejste spolu až tak dlouho, a sama tak nějak tvrdím

- první tři měsíce bláznivá zamilovanost - tedy s námi cloumají hormony a sex
- daší tři měsíce - tedy půl roku, co se známe - tak nějak vycítíš, jestli ti jako partner vyhovujem nebo nevyhovuje
- do roka poznáš, jestli s ním chceš být
- no a daší hranice jsou dva roky - tedy jestli ti opravdu stojí za to s ním být, nebo raději ne, a vyplatí se ti pokouknout po někom jiném

jestli jste spolu krátce, tak se vykašli na nějakou jeho bývalou, co mu zahýbala a utíkala, protože to je jeho problém a ty nejsi náplastí, doktorem,samaritánem, . . a nemusíš se chovat tak, abys jemu něco dokazovala, abys mudokázala , že nejsi jako ona, . . . máš se chovat tak, jak ty sama chceš, jak ty jsi sama zvyklá a tak abys zůstala sama sebou

dejte kafe, dejte víno, nezačínej, musíme si promluvit, nezačínej, přemýšlela jsem

začni tím, jak tak nějak si on představuje vztah, a co on cítí a jak to on vidí a pak mu na rovinu řekni - líbí se mi tohle, tamto, chtěla bych tohle tamto, souhlasím s tímhle tamtím, nesouhlasím s tím a tím
pokud spolu máme být i do budoucna, jsou to věci, na kterých s musíme domluvit, protože jinak to nejde

buď jako chlap - přímá, věcná, konstruktivní - jako bys sjednávala obchod

S přítelem jsem měla úplně stejný problém. Byl jako můj stín, pořád u mě stál, pořád se ptal, jestli nechci s něčím pomoct. Dokonce se mi stávalo, že jsme se večer dívali na TV, na film, který ho zajímal a na který se celý týden těšil, já jsem byla ospalá, natáhla jsem se v ložnici do postele a do minuty byla v obýváku zhasnutá televize s tím, že teda jdeme spát. Byla jsem z toho úplně na nervy. Jednoho dne jsem to už nezvládla a narovinu jsem si s ním promluvila. Řekla jsem mu, že si vážím jeho zájmu a snahy, ale že taky potřebuju trochu soukromí a času pro sebe, že pokud to takhle půjde dál, tak by to mohlo špatně skončit. Pochopil. A od té doby je to v pohodě.

souhlasím

]

neboj i na to jednoho dne dojde

Víte co mě fascinuje? To , že každá ženská chce to co nemá Jedna má "hulváta "a přeje si klidného mírumilovného muže , který by se pro ni rozkrájel a udělal pro ni co ji na očích vidí a té, která ho má je to na obtíž a přeje si pravý opak . No není to paradox??

Občas mám pocit,jako bych ztrácela sama sebe a to se mi ani trošku nelíbí.

Když mě něco štve,strašně dlouho to v sobě dusím a pak vybouchnu,ale děsným způsobem a jsem schopná říct a výčíst všechno možné a pak mě to samozřejmě mrzí.

Je a já můžu za sebe říct,že se kvůli tomu teď cítím dost hloupě.Vím,kolik ženských by se mnou měnilo a já si stěžuji.Já nechci hulváta a sobce,s tím jsem se teď rozvedla,ale přeji si trošku prostoru pro sebe,jenže když to jen naznačím,tváří se hrozně smutně,jako bych ho od sebe úplně odháněla.

Proč si hledáš přítele, když Ti naprosto vyhovuje být sama??

A dál - jsi dva měsíce s tím druhým a už Tě dusí, že Tě miluje.
Jenže, jsi v jiné situaci než nějaká šestnáctka, vem jako bernou minci, že nebudeš potkávat muže, kteří si ve vztazích ničím neprošli. Potkala jsi prostě chlapa, co má ránu v duši, co hledá někoho, s kým by mohl to trauma zahojit. Jsi dost silná na to, abys mu pomoha ? Máš na to trpělivost? Odpověz si na to poctivě, vypadá to, že ne.

P.S. Z Tvého popisu se dá těžko poznat, jestli jsi nenarazila na závislou osobnost, někoho, kdo ke svému štěstí potřebuje pověsit se někomu na krk. Pokud to tak není, pak bych řekla, že si šlapeš po štěstí.

Ale já to myslela tak,že co jsem potřebovala,zvládala jsem sama,s pomocí dětí,případně někoho jiného.
Nenapsala jsem,že mě dusí tím,že mě miluje,ale že mi vadí,že kam se hnu,je neustále za mnou jako stín.Nejsem naivní,abych čekala,že potkám chlapa,který svůj první vážný vztah prožije se mnou,ale já přece nemůžu za to,co mu provedla jeho exmanželka a nevím,proč bych nemohla někam jít jen s kamarádkou,aniž by se z toho hroutil,že mu při první příležitosti zahnu.Napsala jsem,že ho miluji a je mi s ním hezky,jen nevím,jak mu říct,že mě nemusí neustále sledovat.

Opakuji - je mimo normu nebo ne? Je to patologická závislá osobnost, někdo posedlý kontrolou druhého, nebo je to chlap, co jen potřebuje zahojit poranění duše?? Na tohle si zkus odpovědět a hned budeš vědět, co máš dělat.

Já bych to neviděla jako neřešitelný problém - jste spolu chvíli a je bláznivě zamilovaný. Můj případ, měla jsem to podobně, taky mě to až obtěžovalo a dokonce jsem i přemýšlela o konci vztahu, ale vydržela jsem to, já se zamilovala více (trvá mi to, su v tomto pomalá), on se uklidnil a měla jsem doma zlatýho chlapa...
Ale další možnost je taky to, že se z něj může vyklubat žárlivec, na to bacha.....no a jakmile někdo žárlí. jiný už to často nebude, má-li to v povaze...

Snad to za chvilku trošku "omrzíš", uklidní se a bude to fajn...

A taky nezapomeň, že je všeobecně těžké si po nějaké době samoty zvyknout na život ve dvou, já se ze začátku vždycky cítím taková "svázaná", než si na to zvyknu....kor když ti tvůj chlap taktopořád stojí za zadkem

To si nemyslím, podle mě se takový člověk potřebuje naučit ti věřit. Vzhledem k tomu, že ho žena podváděla mě to vůbec nepřekvapuje. Když by jsi měla štěně z útulku, které by bylo mlácené, bude mu trvat než se přestane bát nějakých rychlých pohybů a tohle je stejné. Zkuste se promluvit

Reaguji na Dasule: Tak z toho,že se z něj vyklube žárlivec mám docela strach,s jedním takovým jsem už byla a bylo to peklo.Samé otázky kde jsem byla,s kým jsem byla a tak podobně.Už bych to znovu nechtěla zažít.Reaguji na Vanilka29: To je mi jasné a jak jsem psala víše,chápu to,ale přece jen kvůli tomu,že se o mě bojí,nepřestanu se vídat s kamarádkami.