Závislost na partnerovi

krigo
Holka, na to fakt pozor, připadá mi, že tvůj hoch nehraje úplně čistou hru. Být tebou, tak se začnu chovat úplně opačně a trochu se prosazuj a trvej i na tom, aby tě nenechal čekat před barákem u rodičů a podobně. Trochu si dupni, jinak budeš mít vážně velký problém.

krigo

musí to být pro tebe těžké...
já to mám podobně...jenže u nás je to jiné v tom, že přítel me představil hned rodičům, dělá mě překvapení atd....je to na ukor toho, že já s holkama o víkendu nikam nevyrazím a vlastně ani nejedu na víkend na dámskou jízdu atd...ale zase mám partnera, na kterého se dá spolehnout, stojí při mě - zastává se mě v rodine a nejen tam, a má teda někdy taky svou náladu, čemuž se ale není co divit, když má náročnou práci na čas a i dost stresu...navzájem se podporujeme, ale taky šly kamarádky stranou...asi to tak má být.

já svým způsobem jsem taky na partnerovi závislá, do nedávna jsem nedokázala představit, že bych byla bez něho, ale pak přišla po dvou a něco letech krize a myslela jsme,že se zblázním....a ted? ano, záleží mi na něm a chtěla bych s ním být i zůstat,ale už ne za každou cenu....mě drželo nejvíc to, že jsme oba pro náš vztah hodně udělali a taky na to krásné v našem vztahu, on mi dává najevo svou náklonost pořád...a když mu řeknu, jestli nechce jet někam sám, tak mi řekne, že sám se najezdil už dost....tak asi tak..

můj názor k vašemu vztahu, i když vás neznám je ten, že já bych se pokusila osamostatnit - najít si známé, vyražet s nima, protože i když to je hnusný, tvůj partner se nechová k tobě tak jako milující partner....asi bych být tebou zhodnotila,co je pro tebe lepší? když s ním budeš a budeš se snažit na něj zapomenout a postupně si zvykat, že s ním nebudeš až budeš mít sílu se sním rozejít a nebo se rozejít hned....

vím, že je to těžké, je mi to líto,ráda bych Ti nějak pomohla nebo poradila, aby jsi byla štastná a spokojená...
.když někoho milujeme, vždycky nás to moc bolí....at už hádka, rozchod....nebo tomu nech čas a uvidíš...třeba k tomu časem dospěješ.Víš, někdy musí láska dozrát a "vyšumět" i když nemám ráda to slovo...někdy musíme být uplně přesvědčený,že už s tím druhým být nemůžeme a nechceme, že už nejsme štastný a že nás to ničí...a to chce někdy čas....

uvidíš, přeji hodně síly

kterému muži tohle stačí, když má doma partnerku, manželku či milenku aby se uspokojil sám, když ví že partnerka to chce taky. Ano jsou chvíle kdy nás "bolí hlava" a chlapům nic jiného nezbyde,(omlouvám se mužskému pokolení), ale aby tě vyměnil s prominutím za svou ruku, no nevím. Vezmi nohy na ramena a utíkej. Je nejvyšší čas. Tohle nikam nevede, jen k tomu, že tě to ubíjí.

víš, tak mě napadá otázka, je tohle Láska? Umíš si představit mít s ním dítě? nebo kdyby jsi byla nemocná? nebo kdyby jste řešili vážný problém?

rattty
Děkuju za hezký příspěvěk, určitě si ho vezmu k srdci.
Upřímně si to představit nedovedu, za ten rok byl vážněji nemocný jen on, a starala jsem se o něj, a bydlela tu dobu u něj, v tomdle ví že se na mě spolehnout může. Naopak už si to tolik představit nedovedu, mám teď náročné období v práci, ale když chci nějaká povzbuzující slova, tak se stěží dočkám.
Já po dítěti zatím netouží takže si ani nedovedu představit ho mít, ale když se nad tím tak zamýšlím právě, tak si to s ním představit zrovna nedovedu

krigo
Nezlob se, ale je zřejmě sobec a musíš mu říct, co si o tom všem myslíš, třeba v tom vyrůstal a ty to ani nevíš, protože ani neznáš jeho rodiče. Když si ale otevřeně promluvíte, tak budeš moudřejší. Tohle není jen závislost z tvé strany, je tu více problémů. Ten tvůj tě prostě moc ponižuje a i když ho miluješ, nesmíš si to nechat líbit. A jak tu píše ratty, je tohle ještě láska? Z tvé strany o tom nepochybuji, ale z jeho?.. Je to těžké, ale musíš otevřít oči, jinak to bude časem horší. Co kdybys s ním třeba otěhotněla? Jak by se zachoval? Pokládej sama sobě otázky a piš si odpovědi a sama uvidíš, jak na tom jste.

krigo

nejde o to, jestli toužíš, ale kdyby vám selhala antikoncepce....

já se dokážu velice dobře vžít do tvé situace, kdysi jsem prožívala něco podobného - přítel pil a kamarádi kamarádi a pak dlouho nic a pak já...dovolená, víkendy atd, pořád s nima, silvestr, vše s nima...hrůza....

takže já bych volila, snažit se odpoutat, postupně...je lepší zvykat si, že se vidíme mín a mín a mín až potkáš třeba někoho jiného....a zaláskuješ se .-) a nebo to můžeš utnout a snažit se uplně zapomenout...jestli máš ale problémy i jinde, jako třeba doma s rodiči, v práci, ve škole atd...tak at se z toho nezblázníš....aby toho na tebe nebylo hodně...

Ahoj, přečetla jsem tuhle diskuzi a musím říct, že jsem zažívala to samé. Mám přítele, který mi taky nedá najevo moc své náklonosti. Jen když se kolem mě někde motá nějaký jiný chlap, tak ho to zajímá, jinak vůbec. Snažila jsem se na něj být co nejmilejší a nějak si ho získat, dát mu tu jistotu, že jsem tady pro něj, že se nemusí toho vztahu bát (přišel mi zakomplexovaný), ale bylo to ještě horší, protože ty se dostáváš ještě víc do podřadné role. I jsem se snažila si s ním promluvit, ale mělo to velice krátkodobý efekt. Den na to přišel s kytkou, byl milý, ale za pár dnů to bylo opět ve starých kolejích.. Víš, možná si to maluješ víc do růžova, než to je..doufáš, že se to změní, ale ono nějak ne.. Ten můj se mnou chce taky bydlet, ale ja už na to kašlu. Nepočítám s tím, že s ním budu bydlet. Sice jsem se s ním nerozešla, ale jedu si svůj program, pokud zavolá a chce být se mnou, jsem s ním, ale snažím se ho brát jako letmou známost (ikdyž je to těžké). Dělám si svůj program a čekám, až mě pustí uplně. Rozejít se s ním naráz by pro mě byla rána, protože jsem ho měla hodně ráda a mám ho ráda pořád, akorát ten respekt se nějak vytratil. Ale pokud si ho v myšlenkách nebudeš představovat jako partnera do budoucnosti a najedeš si na svůj program, tak se budeš cítit mnohem líp a ta závislost se bude pomalu ale jistě ztrácet. Napiš kamarádům, jdi do fitka, jezdi na kole ..cokoliv..a hlavně mu o tom nemusíš ani říkat, je to tvoje věc. Není tu jen on, jsou tu přátelé, tvoje koníčky a i on. Je to těžké, ale jde to! A já se ted cítím uplně skvěle. Jsem s ním, ale myslím si, že na mě čeká někdo lepší. Tak se neboj. Hlavu vzhůru a udělej něco pro sebe. On si taky všechno dělá podle svého. Tohle tě akorát deptá a trápí a ty si nemůžeš užívat život, tak jak bys mohla.Za chvíli tě to může uplně vyšťavit a budeš jenom hromádka neštěstí s nízkým sebevědomím. Přeju hodně síly!

Eevita

velký souhlas, pokud to tak cítíš, je to pro Tebe lepší, než se rozejit hned...chápu a myslím, že to děláš dobře, postupně se odpoutáš a pak uvidíš časem....až se někdo fajn objeví...

hodně síly a dobré nálady

Eevita
Přesně to jsem si řekla už několikrát, že to také tak budu brát, že je to pro mě menší "zlo" než to úplně ukončit, a že třeba potkám někoho jiného nebo ze mě ta láska a ta závislost na něm vyprchá. Vždycky ale udělal nějaké gesto jakože mi třeba přivezl pugét kytek a choval se pár dnů extramile, a já byla nadšená a říkala jsem si že od teď se určitě všechno změní a vše se ve mě vrátilo zase do starých kolejí. Vydrželo to samozřejmě jen pár dnů.
Jak jsem tohle téma založila, tak jsem o tom přemýšlela celý den, i o názorech které jsem se tu dočetla, a otevřelo mi to oči. Den potom jsem byla cvičit a koupila jsem si rovnou permanentku do fitka, večer jsem byla s kamarádkama na víně a všechno jsme si vyříkaly, byly rádi a já taky, telefon jsem si nechala doma a neříkala jsem ani že někam jdu a pravda- je to hodně osvobozující. Ještě změnit přístup k ostatním klukům, když me někdo zve na rande tak odmítnu, ale snad zapracuju i na tom...

Ne, tak takovouhle situaci si nedovedu představit, hádáme si u hloupostí a vůbec netušim jak by se k tomuhle postavil. A to je asi hodně špatně, člověk by měl mít za sebou nějakou oporu...

krigo

v každém vztahu je nějaký problém a něco se řeší....otázkou je, jak hodně jsi tolerantní a co zkousneš a co ne...

krigo

ahoj, myslim, ze jsem si prosla necim podobnym.. Pochybnosti, jestli je to ten pravy do zivota (spis sem vedela, ze neni, ale nechtela jsem si to asi priznat...), breceni po nocich skrz to, ze jsme si nerozumneli, ale presto se meli radi, taky to, ze veskera aktivita byla na me.. Vis ja takovymu klukovi zasvetila 3 roky, ztratila jsem skoro vsechny pratele (vidivali jsme se spis s jeho znamymi), byla jsem na nem zavisla hodne, nedokazala jsem si zivot bez nej predstavit.. nakonec jsem tak dlouho ,,prudila" (chtela jsem ho zmenit k obrazu svymu), az jsme se proste rozesli. Jsou to skoro 4 mesice a pres vsechno jsem rada, ze jsem to udelala.. Ono se rekne lehce ,,nedokazu bez nej byt".. Ale ver, ze to jde. A promin, ale jestli te kluk neliba, necha te cekat v aute pred domem svych rodicu, normalne sproste ti lze, ze je doma, kdyz je nekde v baru, tak to bych uz nesnesla. A jednou te to bude o to vic bolet. Asi to vyznelo drsne, promin, ja to tak proste vidim. Jinak preji hodne stesti a pevné nervy

krigo
No, já nebudu chodit kolem horké kaše. Myslím, že chodíš s hlupákem. To, že může mít špatné zkušenosti z minulosti, jiný přístup atd. je samozřejmě možné, to beru.
Ale každý, kdo by se takhle choval a viděl, že tobě to vadí (a měl tě rád), by měl neustálou potřebu ti vysvětlovat, proč to dělá. Obhájit se. Něco jako - já vím, že je to se mnou těžké, ale tenkrát se mi stalo to a to a já se toho nemůžu zbavit. Moc tě miluju, tak mi prosím dej tři měsice, pomož mi s tím trošičku a všechno bude OK.
To s tím líbáním, rodičema a podobně, to je dost divný. Fakt bych to řešil radikálně, prvně rozmluvou a pak ultimátem - nezměníš přístup, tak si najdi jinou. Vím, že je to těžké, ale možná právě zítra někde potkáš toho pravého (hezkého, inteligentního, který by o tebe pečoval se kterým bys vychovala za pár let kupu krásných dětí), který tě pozve na zmrzlinu a ty řekneš ne, já jsem zadaná... Neztrácej čas s někým, kdo za to nestojí.
On ten život se zastavit nedá, zpátečku taky zařadit nemůžeš...

Ty jojo, tak jak jsem si přečetla krigoin příspěvek, úplně mě zamrazilo. To snad má dvojče toho mého. Bylo to u nás úplně stejný nazačátku, teda pořád je. Ale vím, že mě hodně miluje a já jeho, až je mi blbý říkat tomu miluje, to je strašně tuctový. Jsme spolu už šest let (21,21). První dva roky jsem byla na přášky, pravda, bylo mi 16, ale myslím, že jsem hodně rozumná osoba. Šílela jsem z něj, dělala scény, vyhrožovala rozchodem, až nedávno mi došlo, že prostě takový je. Že čím víc mu na někom záleží, tím míň to dá znát, musím si vážit každého hezkého slova či gesta. Ale zse, když už se k něčemu odhodlá, stojí to za to Jen se holt holka co má takového "ťulpase" musí smířit s tím, že bude v vztahu vždycky dominantnější a muset dělat a vymýšlet to oživení, aby to vše nezevšednělo. Ale pokud cítíte, že je všechno v pořádku, je to fajn.

(nějak jsem se odchýlila od té závislosti, ale u nás je to přesný, on pořád s kámoši na pivko, akce, atd. já sedím doma a počítám hodiny, kdy se zase uvidíme, neumím jít sama ani nakoupit, ale nějak mi to vyhovuje)