Miluše
tak nás taky nakrm, jak jsi na to šla
Jak? Musím říct, že to šlo opravdu pomalu, ne že bych hubla 1kg za týden, to už bych tu dávno nebyla. Taky jsem nelezla každý den na váhu a nezapisovala si, co jsem snědla a kolik kalorií to mělo. To bych se asi zcvolka, protože když jsem tohle zkoušela, měla jsem depresi pokaždé, co jsem neshodila ani deko, a tak jsem měla tendence se na to vykašlat a přejídat se dál. Ale každý ať to dělá, jak mu to vyhovuje. Jen se chci podělit o mou zkušenost.
Takže zpočátku to šlo snadněji než teď, to je jasné samosebou. Nemusela jsem ani pravidelně sportovat, nebo se hýbat. Šlo spíš o to nejdříve si upravit jídelníček a dodržovat jej. Stanovila jsem si postupné cíle, nejen co se váhy týče, ale i postupu, jak toho dosáhnout.
Takže nedržela jsem žádnou speciální dietou, vzala jsem si asi z každé trochu a složila z toho to, co mi zřejmě přispělo k úspěchu. Asi 50% mého jídelníčku se skládá z luštěnin,ovoce a zeleniny. Vynechala jsem pečivo, to znamená i celozrnné nebo ty křehké fit chlebíčky. Žádná majonéza, knedlíky, omáčky, slazené nápoje, kandované ovoce...prostě tuky a jednoduché sacharidy. Hodně vody, min.2l na den. Téměř žádný alkohol. Pouze nízkotučné mléčné výrobky a neslazené kafe. Více rýže a brambor, méně těstovin. A nepapkat po 17h. 3 - 5 menších porcí na den, časově pravidelně uspořádaných. Samozřejmě, že nikdo není dokonalý, proto taky někdy ujedu a dám si 1x za měsíc svíčkovou nebo si v osm večer dám banán. Ale tělo si tak zvykne, že má neustálý příjem energie, nemusí se bát a neukládá tuky do zásoby. Takže ani jeden krát mne nepotkal jojo efekt. To je asi vše o jídelníčku.
Po zhruba 4měsících už to nešlo tak snadno, takže jsem začala s pohybem. Už jsem tu někde na této stránce psala, že nejvíce mi pomohla horská turistika(1-2x týdně). Chůze, která trvá nejlépe celý den, hodně pití, tělo tak chce méně jídla. V horách si prostě nemůžu v půlce trasy říct, že dnes se mi už nechce a sednu si na zadek. Člověk se musí buďto vrátit, nebo dojí do cíle = pohyb. Navíc kyslík regeneruje tělo a na horách je ho nejvíce. Teď jsem si ještě přidala jízdu na kole a kolečkových bruslích. Ve fitku jsem nebyla ani 1x, připadalo mi to drahé a zbytečné. Ale je pravda, že po zhubnutí člověk potřebuje především svaly zpevnit, ať nejsem jak rozteklé máslo. Asi začnu i více posilovat, to bude fáze č.3. Samozřejmě ve spojení s oběma předešlými.
Myslím, že se asi nikdy nedostanu na svou vysněnou váhu 50kg, protože bych potřebovala více vůle a jinou stavbu kostí. Ale jsem ráda za každé kilo a za každý pevnější sval. Navíc už nefuním, nepotím se tolik, vejdu se do sukně, kterou jsem nosila na střední škole...(už jsem ji chtěla vyhodit). A nejdůležitější je OPTIMISMUS! Věřit si, nevážit se každé ráno, nepočítat kalorie do zblbnutí a nemít pocit provinění. Sportovat s radostí a často se dívat na své tělo v rouše Evině.
Není nic příjemnějšího, než když ti všichni známí řeknou: "Ty jsi štíhlejší! Hodně ti to sluší!" Dělám to ale hlavně pro sebe a své zdraví. Tak přeji vám všem, ať to dokážete, a snad vám i tímto receptíkem trochu pomůžu, dám naději, že to jde a určitě to dokážete!!
Držím palečky!!