Zápasím s těžkou obezitou

PROSÍM, nesmíš. Teď už to za to nestojí. Už jsi ušla moc velký kus cesty, už to nenechej sklouznout zpátky.
Tak si to potěšení dej, ale jen kousek. Zase si to nesmíš odpírat pořád. Zkus si vysledovat, co ti opravdu moc a moc chutná a stačí ti toho kousek. A dávej si to za odměnu každý týden, ALE NIKDY NE, JAKO NÁPLAST. Prostě si to naplánuj a těš se na to třeba celý týden.

Tak a teď se hezky pochval, že jsi holka šikovná. Až ti to nebude líto, že si to nemůžeš dát, tak jsi ušla další kus ke štíhlosti. Vždyť ti ten kousek za to nestojí. Já už to dneska doma klidně upeču, ale musí se to s chutí sníst. Když to mám upéct a koukat jak to usychá a manža si dá z povinnosti kousek, tak se akorát pohádáme. Takže radši pro něj nepeču - moje výhoda.

Miluše
Já vím, že nesmím, a dělám pro to maximum co umím, aby se to nestalo Ale bojím se toho
Ale s váma se toho vlastně bát nemusím????!!!!

Miluše
Já mám tu "výhodu", že tchýně peče, takže manžela vždy o víkendu podaruje a já péct nemusím. Koupila jsem ale těsto a pizza se mi nehctěla dělat, tak jsem upekla 2 šišky štrúdlu. Už není, takže ten kousíček mě těší.

Já jsem tu taky!!!!Taky vím,že nesmím,ale na tatranku mám strašnou chuť,strašnou...

Hobitka

Prosímtě, tak si jí půlku dej. Druhou půlku si schovej na jindy. Třeba si jí dej v neděli. Uvidíš, jakou budeš mít radost, žes vydržela.
Takhle se na to musí. Já se takhle třeba 3 - 4 přemáhala a pak jsem vyluxovala špajz a když už jsem to porušila, tak jsem se zase začla přežírat.
Prostě jsi holka šikovná, dodržuješ dietku a cvičíš, tak máš nárok na odměnu. A že to je zrovna půl tatranky?

Já mám strašně hodné kamarádky a protože se vcelku i pravidelně navštěvujeme, tak ony vždy něco upečou, i když jedou k nám. Pro manžílka. Já zas dělám nějaké jiné dobré papání.

Anazuz
Fakt dík!

Holky, pro mne je pořád ještě velký problém vzít si něčeho jen kousek, to spíš vydržím hladovět.

Hobitka
Nestraš, ty pořád o sobě pochybuješ? Já si myslela, že když člověk zhubne desítky kil - má už v hlavě jasno. Je to vlastně závislost. Četla jsem příběh vyléčené alkoholičky (tvrdila, že vyléčená není - jen nepije), která si dávala ( a stále si po deseti letech dává) jednodenní závazky - prostě si ráno řekne, že do večera vydrží abstinovat.

To právě nesmíš hladovět.
Tak si najdi něco malinkého a sněz to celé.
Ale nikdy ne z hladu. Vždy si to dej jako odměnu a zákusek.

Lauraa
Jenže to je právě potřeba se naučit - taky si smlsnout. Ne že bych to na 100% uměla, ale učím se, že když mám chuť, tak si vezmu trošku a prostě to započítám do denního příjmu. Ale spíš se snažím si tam nějakou dobrůtku vpašovat plánovaně a papkat ji vědomě s tím, že právě teď mlsám a užívám si to.
Pro mě je pohroma, když mám nějaký silný nepříjemný pocit, třeba cítím úzkost, a tu se snažím "zahnat" jídlem - to se strašně snažím odbourávat, protože to je to zhoubné a sebedestruktivní chování, které mě dovedlo k té hrozné nadváze.
Jestli pochybuju - ještě ano, je to přesně jako ten alkoholismus, závislost na té rychle dosažitelné slasti z jídla. Mám stavy, kdybych si zase nejraději sedla a splácala do sebe vše. co mi přijde pod ruku. Ale zároveň mi to už přijde i odporné a mnohem víc vnímám tu destruktivitu. Takže jsem snad na dobré cestě.Chodím teď na takovou psychoterapii a doufám, že i to mi pomůže udržet si jiný způsob emočního uspokojení než je jídlo.

No a přesně takhle je to i snámi. Prostě tloštíci téměř vyléčení, ale zdaleka ještě ne. Musíme se naučit se jídla nebát.
Ono zhubnout je pouze první krok a věř mi, ten nejlehčí.
Pak se musíš naučit se mít ráda a vědět, že se ti to takhle líbí a jinak už vypadat nechceš a to se musíš naučit ukládat do hlavinky taky každý den.
Ráno se podíváš do zrcadla a ne že řekneš - neznám tě, nelíbíš se mi, ale umeju tě. Ty řekneš - jsi hezká holka a umeju tě, a abys byla ještě hezčí, tak tě taky trochu namaluju.

.....já se tady nahlas směju, to je hezky napsané