Žádost o ruku

Sačetka
Já mu to naznačuju pořád Jsem ve vztahu pro důvěru a cokoliv nás trápí nebo naopak co nám dělaá radost, problémy i radosti, tak řešíme spolu a rozhodně nemám problém ho posadit do křesla a říct mu, jak to je, ale právě bych chtěla zažít ten romantický kýč, nemusí mě kvůli tomu brát někam balonem nebo kočárem nebo bůhví co, já chci prostě zažít to, že s tím vyrukuje při něčem nečekaném, nebo prostě aby to udělal v době, kdy to nejmíň čekám, a ať se to stane klidně při žehlení, ale mám pocit, že kdybych mu to řekla, tak to už nebude tak úplně z jeho hlavy..

kéž by to tak bylo

Ale když nezabraly náznaky, asi to nechám holt být, radši ještě nějaký ten čas počkám, než abych si pak myslela, že kdybych mu to neřekla, tak to ani třeba neudělá...Když ono to brzdí takové to rodinné tlachání, kdy půlka rodiny se vyptává kdy bude svatba, pak přijde ke kamarádům, oni začnou také rýpat a upřímně, to jsem z těch dotazů otrávená i já, natož on...

hm hele jako z mojí zkušenosti mám pocit, že čím víc bych o tom mluvila, nebo to naznačovala, tak to bude mít opačný efekt Stejně jako u vás, taky všechno v klidu rozebíráme, protože komunikace je přece základ a taky jsem mu to párkrát předtím lehce naznačila - spíš když jsme se tak bavili, jak kolem nás hodně lidí zakládá rodiny, berou se, ale taky hodně rozchody.... A průšvih byl i ten, že moje mamka ho pak jednou na obědě začala zpovídat, kdy si vezme její dceru (a já tam seděla) a nebylo to příjemný mě, natož jemu.... Takže jsem jí pak poděkovala, že pokud o tom kdy uvažoval, po tomhle to asi jen tak nebude... No tak jsem to nechala úplně být s tím, že to odevzdávám osudu.... No a zhruba 2-3 měsíce po tom to přišlo

Takže když už jsi taky sem tam nějaký náznak hodila, nech to teď být, protože mě jednou partner řekl - když jsem mu několikrát naznačila, že bych opravdu ráda dostala zas květinu, že by mi jí velice rád koupil a myslí na to, ale rozhodně za mnou nepůjde den po mém náznaku... a tam mi došlo, že má pravdu

Z tvých příspěvků je cítit, že se moc milujete a jste šťastní, krásně o partnerovi vždycky píšeš, takže já myslím, že jsi poslední, kdo by si s tímhle měl lámat hlavinku Tak to nech teď uležet, za chvilku jsou Vánoce a kdo ví?

Sačetka
jejda, děkuju, to bylo ták krásně napsané, že mě to až vzalo za srdíčko Máš pravdu, že s tím naznačováním to bude tak, jak řekl přítel. když si řeknu, že bych chtěla nějaké překvápko, tak nic. A v ten nejnečekanější den on přijde a má pro mě nějaké překvápko, my si tohle hrozně užíváme Takže dneškem končím s těmi komentáři o zakládání rodin, jak jsi sama popsala a s čím rukuju doma i já, nechávám to napospas běžnému životu a třeba někdy za pár let...

Prostě tvoje rada je to nejcenější, co mi v tuhle chvíli otevřelo oči a za to opravdu děkuju

jsem moc ráda, že ti to alespoň malinko pomohlo

Držím moc palečky, ale myslím, že ty to nebudeš potřebovat Tak se s náma pak koukej podělit

holky to je tak hezký, jak jste byly požádány
mě to asi za chvíli taky čeká, i když vůbec netuším, jak to nakonec vymyslí. Ale už nenápadně zjišťoval, kolik mám velikost prstýnku (a já ji nevím, takže jsme byli ve zlatnictví, aby mi změřili ruku), a pořád někam tajně jezdí, nebo telefonuje....když jsem řekla, že něco tuším, tak řekl jen, že tuším správně, ale že budu stejně překvapená.......to je hroznýýýýý

Sačetka
Musím naprosto souhlasit! Dokud jsem brebentila o svatbě tak se nic nedělo, ale ve chvíli kdy jsem na vdavky zapomněla se vše rozjelo... Dokonce jsem den před požádáním o ruku pronesla, že se vdávat nebudu...byla to taková sebeobrana, jelikož jsem si byla téměř jistá že přítel bude ještě pár let otálet a někdo tehdy zabrousil na citlivé téma svatby, které jsem musela rychle odpálkovat ... Divím se, že to přítele neodradilo... Nebo, že by to naopak byl onen impuls??

Já jsem byla požádána o ruku v Paříži a to přímo nahoře na Eifellovce. Vyjeli jsme nahoru, dívali se a já říkám, pojď už pojedem dolu a v mezipatře - kde jsou ty "mapky", co je jak daleko, tak říká, ještě nééé, jelikož jsem nic netušila říkám, jedem dolu, co tady budu dělat, tak si "urychleně" klekl, okolo šlo pár lidiček, ti se usmívali-haha a on, víš, chtěl jsem se zeptat...Vezmeš si mě?? a jááá...anoooooo..haha...no a v prosinci se budeme brát

Tak když to tady tak čtu, tak mi je celkem do pláče. Já se asi nikdy nevdám. Můj poslední vztah skončil tak, že mi řekl že mám pro něj malý prsa a prostě mě různě ponižoval. Vždycky jsem mu to nějak vrátila a on mi pak vyčítal, že jsem na něj zlá. Já vůbec nevím co dělám špatně, snažím se být taková jaká sem a snažím se dávat svý city najevo, ale vždycky natrefím na nějakýho blba. Je mi pod 20. Řeknete si, že sem mladá, ale já bych tak chtěla trvalej vztah. Svatbu ještě ne, to až budu starší. Ale prostě jak tady všechny píšete o tom jak ste spolu několik let, tak mi je vážně do pláče.

ladysheri
myslím, že můžeš být v klidu. Nevím, jestli tě to uklidní, ale většina holek má dlouholeté vztahy proto, že si během těch krátkých uvědomili, o čem život je a jak má vztah vypadat. To samé bylo u mě. Prošla jsem si několika kratšími vztahy, kdy jsem přestala věřit, že vůbec něco jako láska funguje nebo existuje a když jsem si pak utřídila názory a láska přišla, tak až teprve potom může být několikaletá Takže hlavu vzhůru a věř, že i ty se té žádosti dočkáš, jako já

Ale to není jen tak. Ani nevím kde mám na ty kluky narazit. Mám spoustu kamarádů a většinou sem jim takovou vrbou, když oni mají nějaký problém. Já bych tak chtěla někoho k sobě, kdo by mě obejmul sám od sebe a né abych ho o to prosila. 1. vztah jsem měla s arabem a můži říct, že mi dával svý city najevo, bylo to moc krásný. Jenomže on chtěl sex až po svatbě a to byl taky důvod našeho rozchodu. Nikdy mě ani neviděl nahou, maximálně jsme se líbali. A tady ten druhej, krásnej sex a to asi bylo všechno.

ladysheri
ze dvou vztahů nemůžeš vyvozovat názor, že nikoho nenajdeš Neboj, fakt. Já hledala a nenašla. A přestala jsem hledat s tím, že si užiju volno, cesty, cizinu, školu a ejhle, ono to přišlo

ladysheri

přesně jak píše Lucinkaf, já to měla taky tak. Dokud mi bylo pod 20, měla jsem takový ty krátkodobý vztahy, pak jsem byla 2 a půl roku (do mých 20ti) s přítelem, myslela jsem si, že je to to NEJ.... odstěhovala jsem se od našich, prostě vystřelila z domova a těšila se, že budeme spolu. No a půl roku na to jsme se rozešli, a to jen proto, že jsem si půl roku odmítala přiznat, že to stojí za h.... partner na mě byl hnusnej, prý když chci aby se mnou bydlel, musím si uvědomit že on studuje a nemůže přispívat (já studovala samozřejmě taky... ) atd atd, až mi ruply nervy, rozešla jsem se s ním (to že se držel pak jak koule za nohu nemá cenu pitvat...), no a byla jsem přesvědčená, že už nikomu věřit nebudu.... No a najednou jsem se s nástupem na bakaláře zamilovala bezhlavě do člověka, který byl (a je) náááádhernej chlap, ale ze zač. když jsem ho viděla, a on se snažil se mnou komunikovat, jsem si říkala: tssss s takovym frájou? Pche, ani náhodou! No a pak mě ten frája po 7mi letech vystrašeně, dojatě a upřímně žádal o ruku . Takže nevěš hlavu, ono tě to nej potká když to budeš nejmíň čekat

Ale já sem i ve škole taková nevýrazná. Já prostě nejsem ten typ co by se někde předváděl, pomlouval někoho a podobný věci. Mám z toho akorát depresy, že se nemám večer ke komu přitulit, že prostě sem zase sama samotinká. Ještě že už aspoň budu končit školu a příjdu do jinýho prostředí. Asi je to mnou, že prostě je to tak jak to je. Přitom já sem takový sluníčko co se snaží pořád každýho povzbuzovat, usmívám se a zase sem sama. Víte mě to tak neuvěřitelně ponížilo jako ženu, když mi úplně hnusně do očí řekl "ty máš tak malý prsa, ale dají se v dnešní době zvětšit". Nemyslím si, že bych je měla tak malý a navíc mi to přece neubírá na mé lidskosti ne? Je mi ze všeho hrozně. Najdou se kluci co by mě měli rádi, ale většinou je to tak, že sou hodní, mají mě rádi, ale oni mě vůbec fyzicky nepřitahují. A to přeci nejde.

ladysheri
Neboj to přijde, hele, já jsem se kvůli vejšce odstěhovala do Prahy a za sebou "ve starém městě" jsem nechala lásku (jednu z vážnějších do té doby) s tím, že si chci užívat. (v 19ti.)Rok jsem si užívala a to maximálně, pařby, chlapi, sex, alkohol..haha...na každém rohu se dá někdo "jednoduchý najít" no a pak jsem šla jednou na rande s tím, že už je to poslední, že už mě to vlastně ani nebaví, vidím to jak dneska, jak říkám kámošce, že je to naposled...(v 20ti.) a ejhle..byl to velmi atraktivní, inteligentní, fajn chlap, který mi seděl se vším všudy....a ejhle...utla jsem všechny vztahy-nevztahy-styky-nestyky-pařby-nepařby a byla jsem zapálená jen pro něho..no vlastně ještě pořád jsem a to už 3 roky a v prosinci se teda budem brát..
To přijde samo ve chvíli, kdy s tím vůbec nepočítáš, nevim jak je to možný,ale opravdu je to tak

ale to přece nebrání tomu, aby sis někoho našla nebo někdo tebe, ne? každý je nějaký, někdo má rád holky, někdo vdolky, ale každý si najde to svoje, takže mluvit tady o povaze je řekal bych zbytečné