Žádost o ruku

A souhlasím s im4fun i v tom, že výjimka nastává v případě "vzájemné dohody".
Já požádána určitě být chci, nemám v plánu to muži nikterak ulehčit a byť svatbu nijak neplánujeme, bylo by pro mě nedobrým znamením, kdyby ve vážném vztahu partner při zmínce o svatbě zesinal a kolaboval. Je holt dobré vědět, jak se k věci staví a to se nedá zjistit nijak jinak než ho nechat vyjádřit se, od nenápadnějších narážek po přímo položené otázky. Takže než jako žena žádat o ruku, volila bych postupnou a nenásilnou strategii "oťukávání" a zjišťování jeho názoru a tu bych pak mírně stupňovala až do fáze, kdy by věděl, že svatba není vůbec špatný nápad a já jsem ideální nevěsta

Moc hezky řečeno)) Postupně oťukávám a zatím jsem spokojená