Ahoj, u nás to bylo taky docela originální: Byli jsme na svatbě našich dobrých kamarádů, a po hostině jsme šli nevěstě popřát k narozeninám (měla je den před svatbou) a tak jsme popřáli, a najednou přítel začal něco hledat po kapsách, něco povídat (nevím co, fakt nevím - všechno mi to splývá - asi mi vyznával lásku) a pak přede mě klekl s prstýnkem.. před cca 30-ti lidma já byla tak v šoku, že jsem si zakryla obličej a rozbrečela jsem se ))) a pak jsem asi řekla ano - o rok později jsme se brali. Bylo tu super, předem to věděli akorát ženich s nevěstou a hlavně fotografka, takže to máme krásně nafocené, já uřvaná, rozmazaná, ale šťastná
Téda, holky, vy jste zažily fakt romantické žádosti. Já na ten okamžik teprve čekám. Ale jak jsem nejdřív o svatbě nechtěla ani slyšet, tak teď bych se už i vdávala. Ale ten můj se k tomu pořád nějak nemá, asi jsem na tom podobně jako Agy, ono než to z něj vypadne, asi neví, jak na to. A to už jsme se dokonce asi před 14 dny dívali na internetu na nějaký hezký zásnubní prstýnek. Já už bych do toho chtěla praštit letos v létě, protože plánujeme rodinu, takže má chlapec co dělat Trošku jsem ho popostrčila, tak uvidím, co z toho bude, dávám mu čas do konce února (teda né že bych mu to řekla, to jen tak vnitřně pro sebe)...a když nic, tak se holt smířím s tím, že se nevdám, ale já jeho rozhodně žádat nebudu A jak to proběhne, to je mi celkem jedno, on není příliš kreativní, takže žádná romantika se nejspíš konat nebude, ale co, stejně bych se určitě rozbrečela, takže doma v obýváku u láhve červeného mi to bohatě postačí )
Můj drahý je taky mlaďoučký, 25, mě je o 4 víc, jsme spolu 6 let a pořád ho miluju jak puberťačka
Luciena
Třeba tě překvapí, můj, teď už manžel, je o 2 roky mladší než já a taky jsem od něj takovou atrakci ani ve snu nečekala Tak hodně štěstí!
Holky, závist. Přítel řekl, že něco tak kýčovitého od něj nemůžu nikdy čekat, že mě má rád a chce se mnou být napořád, ale zásnuby a svatba prej nikdy v životě...Jsme spolu ale tři roky, tak třeba změní názor. Je mu teprv 30...
a o ruku mě požádal už dvakrát..ale já se vdávat nějak nechci..mám to tedy jednou už zasebou a hrozně se bojím,že by se to skazilo tím papírem,takže to porád odkládám...prstýnek sem vrátila..a on ho prodal nazpět..a říkal,že nemá smysl mě nutit..jednou,až budu chtít sama,tak se vezmeme...ale mrzelo ho to..ani se nedivím,jenže on zasebou tu skušenost prostě nemá...no,cuž....ale bavíme se o svatbě...takže jednou určo bude...teť s odstupem už jsem nějak vnitřně načatá a srovnaná..přemýšlím,že to bylo asi na mě brzy...
Taky se připojím....můj přítel mě požádal o roku den před Vánoci, loni 23. prosince. Bylo to k ránu, ale ještě byla tma. Najednou jsem se vzbudila a uviděla, že neleží vedle mě, ale že cosi dělá za dveřmi a vrtá něco ve skříni. Nevěnovala jsem tomu pozornost, přetočila se v posteli a snažila se znovu usnout. Najednou ale i přes zavřený oči "vidím", že se ke mě blíží jakési světlo - otevřu oči a tam stál. V rukou měl tácek, na kterém byly lístky růží, svíčky a růžová krabička. Bylo mi to jasný Pak prý jestli si ho vezmu - a jak to dopadlo? Řekla, jsem mu: "To víš, že jo"
Jé holky, já úplně slzím když to čtu Já už svůj zásnubní prstýnek dostala - po půl roce chození, prý aby si mě "pojistil", že už mu neuteču za jiným Tak jsem zvědavá, jak se to bude řešit, až mě bude žádat o ruku, když už prstýnek mám
to mi se brát prý nebudeme. není to potřeba..já bych si ráda nejdříve zvykla na jeho tedy i mé příjmení a pak měla děti, ale prý na co ten papír..na jednu stranu má pravdu..ale na druhou by se mi to moc líbilo..tak nevím no..co se změní po svatbě krom občas jména a statusu?
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.