Za jak dlouho od začátku vztahu bydlet s přítelem?

Eviška
Nemyslela Framboise, že si spíš sebe víš všímali, byli "vděční" za každou chvilku, co můžou být spolu a uvědomovali si to ? Zatímco teď jsou v jednom bytě, jeden o druhým ví, ale každej už si taky dělá i svoje věci,nedrží se jen celou dobu za ruku...
Já jsem toto až tak nezažila, my jsme ani neměli čas poznat se, a pak on má tak náročnou práci, že se vidíme strašně málo. A navíc jsme spolu už hodně let...
Tak nějak jsem to teda pochopila já

Často jsme byli někde v hotýlku, váleli se, chodili na delší procházky, bazén, výlety, byli celý den jen pro sebe, žádné teď musíme uvařit/nakoupit na týden/udělat něco na zahrádce/zahradě/domě/pomoct jeho rodičům/... Prostě to byla pohodička. I když jsme nedělali nic tak jsme mohli být jen spolu a povídat si, mazlit se, ne plnit všechny možné povinosti. Uměli jsme si ten čas užít a plánovali jsme co budem dělat ten daný víkend, jasně že někdy byl ten víkend jen válecí, ale to jen občas. Teď se nemůžem naplno věnovat jeden druhému. Teď když vidím co vše máme stihnout za víkend...pak jsme v nedělu večer hotový a jdem spát, v týdnu se toho také moc nestihne, když přítel chodí večer a jak jsem psala-večeře, povídání, televize, postel. Občas si o víkendu vyrazíme někam s přáteli -což je super, ale zas se nemůžem věnovat jen jeden druhému nebo jdem jednou za čas na večeři-což je super relax, jsme jen spolu, povídáme si, odpadá vaření, nádobí, ale to je jen jednou za čas. Jako nezhoršil se tím ten vztah to ne. Ale co bych dala třeba za volný víkend!

Ahoj, já jsem s přítelem 5 let, teď jsme spolu měli začít bydlet, dokončila jsem školu, ale neshodli jsme se na městě, jak je krize, tak není práce. A tam, kde teď pracuje přítel zase nechci já. Takže se budeme vídat nadálku minimálně další 2 roky. Mně je 26, mu 28. Popravdě po měsíci bych nešla bydlet s nikým, protože to je fáze zamilovanosti a člověk je tak trochu slepý. Ale na druhou stranu je to lepší než dopadnout jak my...

framboise
Jo, nastaly povinnosti. A jak budou děcka... A nedej bože chlap hodně zaměstnanej...
To už je ale jiný téma

mám vlastní byt od 19ti let a téměř jsem v něm nebyla sama přítele jsem si nastěhova hned od začátku.

framboise
A co vám brání v tom si udělat válecí víkend i když spolu bydlíte nebo si odjet do hotýlku, jít na procházku a povídat si? To jste předtím nemuseli vařit, pomáhat rodičům, nechodili jste za kamarády? To mi přijde nějaký divný.

Neměli jsme dům nebo spíš 2 o které se teď staráme-náš, který prochází úpravami+dům po prarodičích kde bydlíme, u obou domů jsou velké zahrady, takže fakt hodně poviností odpadalo. Já jsem bydlela u našich v bytě, mé povinosti byly celkový úklid domu-prach, vysávání, mytí zemí, nádobí (dat do myčky, vyndat, utřít), koše, toť vše, u nás se přes týden nevařilo-takže dost málo poviností. Přítel bydlel v bytě, v podnájmu nebo u rodičů. Rodičům sice pomáhal, ale ne jak teď když bydlíme mnohem blíž k nim. Za kamarády jsme chodili, ale třeba jeden víkend v měsíci, takže ty další víkendy jsme měli volné a to doslova volné. To co už tu píšem je dost OT, jen jsem tím chtěla říct, že i (samozřejmě nějakou rozumnou dobu) oddělené bydlení nemusí být hrozné.

holky to asi myslely tak, že už tam jsou i denní povinnosti, což je pravda...takhle si zařídily samy věci a pak když se viděli, užívaly si volné chvilky spolu...a ted to tak dobře nejde, protože musí pracovat na baráčku, vyřídit doma uklid atd atd a řeší spolu i problemy a kolikrát jsou poak unavený a už se jim nic moc nechce...tak asi tak...

podle mě by spolu měli chodit a za určitou dobu spolu začít bydlet, protože jinak se naučí řešit si problémy po svém a čím jsou starší, tím hůř se domlouvá a ustupuje a hledá kompromis....

já si myslím, že je dobře, když spolu lidé začnou bydlet brzy,ale taky záleží na vztahu a okolnostech...

S přítelem jsem pět let a po týdnu jsme spolu začali bydlet prostě příšel a už neodešel

ivise, to bude dobrý, uvidíš! My to máme úplně stejně: já jsem náladová jak jarní počasí, k tomu ještě docela dost sobecká , tvrdohlavá a vůbec mám ještě spoustu dalších nepěkných vlastností, ale můj partner je kliďas, jen tak ho něco nerozhází a je celkem flexibilní. Takže u nás "velím" já a vyhovuje nám to oběma. (teď jak to píšu, tak jsem si uvědomila, že takhle to bylo těch 10 let, než se narodila malá - ten poslední rok se situace krapet změnila a "generálem" je dcera

Na tohle asi vážně není nějaké měřítko, buď to chcete, nebo ne. Já jsem měla sedm let kamaráda se kterým jsem jenom spala, pořád jsme se dohadovali, pak spolu nemluvili a tak. Nikdy jsme spolu nechodili a jednou u mě chtěl pár dní zůstat a už neodešel. Příští rok by jsme se chtěli brát. Nikdy nevíš, jestli to vyjde ale kdo nic neriskuje nic nemá...

My jsme se viděli 3x během jednoho měsíce a po 4té už jsem za ním jela s kufrem.

My jsme s přítelem spolu začali bydlet po dvou měsících vztahu a jsme spolu dodnes - už 8,5 roku. A to jsme oproti Tobě byli mladí - 20 a 21 let.

Myslím, že pokud Ti intuice říká, že je to správné, tak to udělej. Věk na to máš, a přinejhorším to nevyjde - ale na to samozřejmě nemysli. Držím palce!

Zdravím.-)Tak to se mi zdá docela brzy spolu po měsíci začít bydlet.Já jsem s přítelem začala bydlet asi zhruba po 3 měsících co jsme spolu začali chodit.Prve v podnájmu a pak jsem si koupila byt a bydlí u mě.Když cítíš že je to ten pravý-tak do toho jdi a za zkoušku nic nedáš bud to bude klapat a nebo ne.Ale je fakt,že něco jiného je spolu jen chodit a vídat se a něco jiného s ním žít v jedné domácnosti.Poznáte se dřív jaký kdo je..ale také na sobě dříve uvidíte nedostatky no-asi tak nějakU nás je to tak,že jsme se museli jeden k druhému naučit být hodně tolerantní a nevšímat si kde jaké chybičky-ale u mě je to docela problém jsem hodně náročná a to ve všemTak jsme si to ujasnili hned na začátku-je dobré si říci to ti vadí a jemu také.Stanovit si nějaká pravidla.Jedině tak se dá to společné žití ulehčit.I když se musím přiznat-že někdy je to hodně těžké se nezačít vztekatnesnáším borčusA jaké si to na začátku vztahu uděláš takové to budeš mít po celou dobuTak hodně štěstí.

Děkuju všem holkám za příspěvky. V sobotu a neděli jsme se do nového bytečku nastěhovali a už spolu bydlíme, tak jsem zvědavá, jestli to bude klapat. Přítel momentáně shání práci, ale je to strašně těžký, na každé pracovní místo milion uchazečů. Ale teď mě dost podržel, v úterý mi zemřela babička a viděla jsem v něm velkou oporu, tak snad...Ale máte pravdu v tom, že je to čistě individuální, prostě buď to vyjde anebo ne, nechtěla jsem ztrácet čas tím, že se budeme vídat jen občas,, tak se člověk dokonale nepozná a já už mám věk na to mít nějakou rodinu a zázemí, není mi náct, kdy mi stačil jiný typ vztahu a větší nezávislost.