Vztah tchyně - snacha

Já jezdim za přítelovýma rodičema hlavně o prázdninách, svátcích a sem tam na víkendy a vztahy jsou naprosto super. Jsem schopná si s přítelovou mamkou povídat třeba i několik hodin v kuse, přes týden psát na icq a tak. Prostě líp jsem to chytnout nemohla.

Reaguji na Arya: Tak at ti to dlouho vydrzi

Reaguji na Storm: Njn, ale ono to s tím stěhovanim lehké není, to bych musela odejit sama, páč on se mnou nepujde...A Já bych si musela shánět svoje bydlení, protože rodiče mám 130 km daleko a tady mám praci...No prostě zkusím jestě bojovat, třeba se to nejak časem poddá

Poradím ti jen jedno- jak si to od začátku nastavíš, tak to bude fungovat- myslím tím např. to, že nebude k vám chodit jako domů, nebude ti říkat , co máš dělat a co ne a u dětí to samé- musíš působit sebevědomě a rázně- ano mít z ní respekt, ale ona k tobě též. Pokud si moc nerozumíte hlavně se nesvěřovat- otočí se to proti tobě (moje vlastní zkušenost)- no a pevné nervy, protože pokud máte problémy už teď ,budou vždy. Promiň, asi jsem tě moc nepotěšila.

Reaguji na rover: Reaguji na rover: No potěsila-nepotesila, to vsechno jsou veci, ktere ja vim...teoreticky, spis jde o me, ze jsem měkka, ted posledni dobou se snazim s ni moc nevidat, sverovat se nesveruju, nevykladam ji sve plany, protože to se mi už vymstilo, např. různé rekonstrukce,dekorace do bytu...pak totiž přijdem ka kafe, ona to už má doma, nebo kytky,ty ktere jsem mela loni, ma ty same letos a je vzdycky za hvězdu.... Ale jinak moc dík, aspon ted vim, že nejsem divná jen já, že takové problémy mají i ostatní

určitě nejsi divná a hlavně nebuď měkká. Až budeš mít děti, tak jsou to tvoje děti a ty si stanovuj pravidla. Hodně štěstí a nedovolte, aby vám tchýně ničila vztah a život.

Reaguji na rover: jojo, dekuji moc))

Vnitřně spíše špatný.
Navenek se tváříme, jak je všechno ok, ale vnitřně jsem nabyla po dvou letech přesvědčení, že mě - pokud přímo nemá ráda - nikdy nepřijala. Jsem o dvě generace mladší než ona a v tom vidím problém. Dva roky jsem se opravdu snažila vycházet jí vstříc a být opravdu milá snacha, která má ráda svoji tchýni (a cítila jsem to tak), ale po těch dvou letech mě ta jednostranná hra vyčerpala a začala jsem se chovat jinak a být upřímná.

Já jsems tchánovcema vycházela výborně do doby než se nám narodila dcera. Pak naprosto přestali respektovat naše soukromí, volali, že přijedou (bydlíme v jednom městě), já jim říkala at nejezdí, že se nám to nehodí, že už máme program (chtěla jsme odpočívat, měla jsem doma malý miminko a potřebovala jsem si uklidit, vyžehlit, znáte to) a za půl hodiny crrrrrr - byli pod barákem. Navíc si nikdy neumyli ruce a šahali na malou, i když jsem jim říkala, že bez umytých rukou na ní prostě šahat nebudou...Nebo tchán zkoumal jestli už malý rostou zoubky (podotýkám, že to bylo v šestinedělí, takže jí opravdu růst nemohly) a toho bych měla na román...To, že mně nebrali jako mámu, věčně kritizovali jak co dělám, že bych to měla dělat jinak apod. ani nebudu psát...Jo, ještě mám perličku - jedeme nma procházku, tchán chnapne po kočárku a že jí poveze. Nevadilo mi to do doby než sjel z chodníku, že se mu tam blbě jede a jel po ulici - nezabily byste ho? Dosáhlo to do takového stádia, že jsem myslela že se rozejdu i s Markem, protože on mi pořád říkal, at je nechám, že jsou z malý poprděný, ale asi nechápal co mi dělají...
Takže abychom si nějak s Markem urovnali vztah (opravdu jsme se denně kvůli nim hádali), tak jsem tam přestala jezdit. Jela jsem za nimi, vysvětlila jsme jim proč to dělám a že dokud mně nebudou respektovat, tak já tam jezdit nebudu...Byla jsem slušná, ale v tu dobu to jinak nešlo...

No, my jsme s přítelem 2 roky, z toho něco málo přes rok bydlíme v horním patře v baráku a dole jeho rodiče. Jeho matka mi 2x vyžehlila, a to jsem byla červená jak rak, jak si to může dovolit! ALe řekli jsme jí to a od té doby to neudělala. Jeho otci ale přijde normální, když potřebuje něco na půdě, k nám normálně jít do bytu, přes který se leze na půdu. Můj přítel tráví u rodičů nějaký čas skoro každý den. Několikrát se i stalo, že jsem se o víkendu osprchovala, navoněla a šla na něj čekat do postele, že si uděláme hezkou chvillku, ale po půl hodině jsem to vzdala, protože byl u rodičů (celkem třeba hodinu) a když mu něco řeknu, tak mu to divný nepřřijde. Jeho otec je navíc dost generál, takže všechno musí být po jeho a přítel se ani nebrání. Jeho matka zase okřikuje našeho psa, když jsme na zahradě a tak... Já si vážím, že nám vyvenčí, když nejsme doma, ale tím to asi hasne. Nejhorší je, že platíme napůl hypotéku, takže vidina stěhování je v nedohlednu. Už jsem příteli řekla, že tady nebudu bydlet, pokud budeme mít děti, ale to je až tak za cca 5 let a kdo ví, jeslti to do tý doby vydržžím. Nedávno se ještě přistěhoval jeho děda, a to je další věc.. NAvíc mi vadí, že si něco mezi sebou dohodnou, a mě to přítel neřekne, když se kvůli tomu rozčílím, tak argumentuje, že mi to určitě říkal a bla bla... Dneska jsem kvůli tomu už i brečela, jak je to prostě beznadějná situace...

ahoj
s tchyní mám vztah moc dobrej,popovídáme si , já jí pomáhám,ale neplete se nám do věcí ani nic podobného.je jí 60, a je fakt zlatá.žijeme s nimi pod jednou střechou taky.
tchán už je horší,je to tzv. stará škola,není vůbec zlej ale já si s ním nějak nemám co říct.

taky si myslím že jen to jen a jen o lidech.prostě jak se říká,jaký si to uděláš takový to máš.to znam.nastavit pravidla už na začátku bydlení, přítel je také musí respektovat a prostě zůstat neoblomná.
já s tím tedy problém neměla,např. tchýně by k nám nikdy vyžehlit prádlo nebo podobně nepřišla,ale klidně se to např. s příchodem dětí může zhoršit.nikdo nevíme,jak to půjde.

jinak se lehko někomu radí odstěhovat se ale kam? vím že přítel by odsud taky nechtěl odejít a já taky ne.bydlíme tady s tím že tu zůstanem napořád,vyrostou tady naše děti,vybudovali jsme si pěkné bydlení ve vrchním patře,máme vše oddělené,vchod,zahradu.myslím že to je základ.máme i velkou hypotéku.nehledě na to že ani jeho rodiče tu neudou věčně a my se o ně alespon ve stáří můžem postarat.

S tchyňkou máme (ťuk, ťuk, ťuk) super vztah. Vídáme se u přítele doma a v práci a vždycky si máme o čem povídat, máme hodně podobné názory a je na mě fakt moc hodná. Jsme schopné spolu proklábosit hodiny. Z rodiny ale vím, že vycházet s tchýní je spíše rarita, takže bych to nerada zakřikla, protože si toho "luxusu" moc vážím, a popravdě k ní mám bližší vztah než k vlastní matce :-/ Ke všemu porodila úžasného syna a vychovala z něho muže mých snů
Jinak - abych něco dodala ke špatným vztahům - tchýně/snacha, tak moje mamka se svou první tchýní rovněž trpěla, protože se po svatbě nastěhovala ke tchánovcům do domu. Můj dědeček si mamku rychle oblíbil, a jeho žena - moje babička se mohla užárlit. A dále sdílely jednu kuchyň a obývák společně a babička byla zvyklá, že všechno běželo podle ní. Byla pedant na pořádek, královna ve své kuchyni (vynikající kuchařka) a moji mamce dávala pořádně zabrat. Jako babička a ženský byla milionová (a díky bohu pořád je). Pro rodinu by se rozkrájela, ale její a mamčina nátura prostě nešly k sobě... to tak někdy je.

Já se svou skorotchýní taky nevycházím, nevim čím to je, ona je náladová a upjatá, já jsem živá a veselá, asi to k sobě nejde.... Neustále na mě hledá nějaké chyby, prádlo neni suché, pro ni suché je, jenom já jsem lína ho vyžehlit.... Studuju, chodim na brigády, ale stejně se jejího synáčka snažim využívat a obírat o peníze, to podotýkám, že prostředky do koupelny, kosmetiku atd. kupuju pro nás dva já....ale to už ona nevidí.... Uklízim, ale jí je to málo.... Uklidim myčku, ani nepoděkuje.... Upeču koláč nebo něco, je to špatně..... A takhle je to pořád dokola a už fakt nevim, co mám ještě udělat, aby mě měla radši.....A to jsme spolu 3,5roku....

já zatím nevím pořádně co si mám o skorotchýni myslet. tak uvidíme jak se vybarví Někdy mě její reakce dost nepříjemně překvapí a některé její názory jsou pro mě udivující dost. Občas si připadám jen jako ta, co má vyživovat jejího syna a zbytek je vedlejší. A od té doby co jsme se s přítelem zasnoubili, mě pořád zkoumavě pozoruje. tak uvidíme co bude. Zatím ke konfrontaci nedošlo, pořád se snaží být milá, ale někdy je poznat, že je milá jen z povinnosti. No díkybohu za to, takhle by mi to taky stačilo, i když to rozhodně není ideální stav. Tak snad se po naší svatbě nerozhodne vystrčit drápky.
________
DOTAZ: nepřijde vám divné, že všichni přítelovo kamarádi-i třeba mnohem mladší než já- už si s mou skorotchýní a tchánem na jejich žádost tykají po prvním setkání (a to je vidí jen jednou v roce a moc se s nimi ani neznají ) a já je pořád musím oslovovat paní. ...ová?po pěti letech vztahu s partnerem a zásnubách?
Chápu že jsou určité hranice a netoužím po tykání, ale stačila by mi nabídka vykání a přitom oslovování jménem. V tomhle taky vidím jistý odstup, který mi zas až tak nesedí. Přítel už mým rodičům tyká.