Vztah tchyně - snacha

Reaguji na Hanulinka85:
Stejně

Reaguji na Storm: hmmmm, a máš sílu něco řešit nebo jsi rezignovala?

Společné bydlení s tchánem a tchýni nebo i vlastními rodiči je v dospělosti vždy jen a jen na škodu. Neznám žádný pár, který by vycházel bez konfliktu!

Reaguji na Hanulinka85:
Nic neřeším, v partnerovi mám naštěstí oporu. Hodně mi pomohlo to, že jsem pochopila proč to tchýně dělá a vlastně ji svým způsobem chápu, i když někdy nervačím.
Snažím se omezit komunikaci na nutné minimum, dělám věci tak, abych je nemusela vysvětlovat. A když už dojde na nějakou debatu, snažím se být klidná, asertivní a pokud možno to rychle ukočit. Je pravda, že jsem se trochu musela omezit, ale za ten klid mi to stojí.

Reaguji na Sluncere:
Přesně, svatá pravda! Ostatně, ani s mými rodiči bych dobře nevycházela, bydlet s nimi.

My žijeme s tcháňatama už 12 let, jsou to lidé staršího věku, tudíž je třeba k tomu přihlížet ( např. tchýni se spousta věcí neříká, aby si nedělala hlavu ). Ale jinak máme vztahy naprosto v pořádku a žádný problém.Když k nám jdou zaťukají a soužití prostě není žádný problém. Jistě jsou věci jako např.strom, který mamina odmítá nechat porazit a my by jsme ho zrušili, protože je z něj jen halda shnilejch jablek, které musíme uklízet Ale NIKDY nevznikají žádné třenice..Je to vždy o lidech, kteří spolu žijí...Nedělat z komára velblouda...
Ale chápu, že jsou rodiče,kteří ti lezou do ledničky, rovnají nádobí, vemou prádlo a vyžehlí atd.Prostě přímo zasahují do chodu domácnosti ( to zažívala moje mamina s babičkou a byla z toho neš´tastná ), ale i to se dá řešit - nejhorší je stavět se do polohy sokyně a bojovat. Pvotně je dobré hladat cesty a pak, když to nejde řešit co dál...

Je to těžké, ale dřív bylo soužití více generací normální a lidé v rodinách k sobě měli tak nějak blíž...Moje tchýně na to vzpomíná a je jí smutno - chybí jí to...Bratr muže se jim ozve třeba jednou za měsíc a jim je to líto..Já kdykoliv přijdu domů, tak nakouknu a prohodíme pár slov, když odcházím z domu, také hodím oko a řeknu, že jdu...Jsou už ve věku kdy nevíš kdy se co přihodí ( 75 a 78 let ) a oni to vědí, my také a tak se snažíme s nima trávit čas...

I když mám bezvadnou tchýni a tchána.... myslím, že společné bydlení by vztahy mohlo pokazit. I v bezproblémových vztazích může docházet byť jen k sebemenším problémům pokud se žije pod jednou střechou.

Já mám skvělé vztahy, často lepší než s jejich synátorem
Ale myslím že velkou zásluhu má na tom to, že jsme spolu nikdy nebydleli. Mám ráda věci po svém, kdyby se mi někdo snažil třeba přerovnávat oblečení ve skříni (a jsou takové případy), byl by oheň na střeše...

Já bohužel velmi špatný - za 11let jsme si k sobě cestu nenašly (asi už ani nenajdem). Přestala jsem to řešit (dřív mě to hodně mrzelo). Naštěstí bydlí 400km daleko.Někdy je to ještě málo- dokáže udělat peklo i na dálku- naštěstí manžel je na mé straně.

Tak my spolu zatím chodíme přes 2roky - já si chci dělat ještě dál školu takže bydlení ještě neplanánujeme a vztahy jsou jako takové půl na půl..poslední dobou jsem po HA docela protivná,vadí mi každá blbost tak se s přítelem chytnem kvůli úplné hovadině a podle toho,jak sme na tom se k nám chovají i jeho rodiče..když sme v pohodě jsou taky,ale když sme pohádaní mám pocit,že většinou vše svedou na mě,i když neví absolutně nic..a do všeho se pořád pletou..když někam chcem jet je to zbytečné si udělat výlet za tolik peněz a že jiní jezdí na dovolené za kolik tisíc..hlavně přítelův taťka taky dřív "dělal blbosti" a teď je to už několik let dobré jak kdyby se nic nestalo takže vzorný určitě nebyl,ale hlavně pořád poučují co má přítel dělat a jejich jediné řešené je snad jen rozchod..nikdy jsem od nich snad neslyšela normální pohled na věc..kdysi jsem tu zakládala téma o přítelově sestře,že si nerozumíme a teď mám pocit,že si začínám rozumět víc s ní jak s rodiči..protože co fakt nemám ráda,když se do nás všichni pletou a všichni jsou ti chytří jen my ti blbí...a pak nevím,co dělat,protože když třeba přítelova mamka přijde za mnou na brigádu nakoupit tak se se mnou baví jak kámoška a přitom mají na mě pohled,že všechno co se děje je díky mě..pak k nim už ani nechci a je tu zas další hádka,protože přítel nechápe,proč bych k nim nešla,když chodím s ním..

Reaguji na Storm: já to dělám obdobně, přítel taky je vždy na mé straně, naštěstí. Je jedináček, takže bych mohla chápat zbytečné starosti tchyně,ale myslím si, že by si občas mohla něco odpustit...A když se vyhýbám jakékoliv zbytečné komunikaci, tak sem za divnou..., je to těžké, našteští máme svou domacnost,vlastně všechny prostory,takže doma je relativně klid, ale když ji potkám na zahradě, tak to stačí. Už to asi lepší nebude, ale mám strach až přijdou děti...

Můj manžel taky jedináček- předem tě lituji- bydlet v jednom domě, tak už spolu nejsme.

Pokud už teď máte problémy, tak příchodem dětí se to zhorší- nechci tě strašit- jen si připrav pevné nervy. Za mě- nejlepší varianta- odstěhovat se.

Jo tak to jsme na tom stejně! Proto vidím jediné řešení - jak psala rover - odstěhovat se.

Já musím naštěstí říct, že nemám s potanciální tchýní žádný problém... S přítelem jsem cca od 15 už 5 let a spíše si připadám, že mě bere jako takové svoje další dítě-ne že by se ke mě chovala dětinsky, ale chová se ke mě moc hezky, vstřícně, žádné, že když sme pohádaní, tak že se na mě dívá skrz prsty nedej bože, že by se do nás nějakým způsobem motala.. Někdy třeba když se bavíme kam pojedem, tak řekne, tak jeďte třeba tam a tam.. Ale nevnucuje nám to... Když se s přítelem pohádáme a já mám trochu nateklé oči, vůbec nic nekomentuju, nepozastavuje se nad ničím, jedná s náma uplně normálně... Nutno podotknout, že s přítelem bydlíme od sebe, ale velmi často jsem u něj doma... Tzn. přes týden 2-3 dny (ve šk. roce) přes prázky i více...