Vztah s mladším mužem

Reaguji na mufka: No a já o 19let...ale je to krásný...Miluju ho

To je asi relativní každej to má jinak - já třeba jsem s přítelem kterej je o 3 roky starší. Ale měla jsem i o 8 starší. A taky mladšího Někteří i když jsou mladší to maj kolikrát mnohem víc srovnaný než ti stejně nebo starší. Záleží jakej je ten konkrétní člověk. Známá si vzala o 8 let mladšího chlapa a vztah jim klape maj dvě děcka.

Já mám mladšího o 2 roky a nemůžu si stěžovat je milej, pozornej, láskyplnej a hravej což se mi něm líbí nejvíce páč já jsem taky hravá

Záleží od konkrétního chlapa, ale co vidím mladší chlapy kolem sebe, myslím o víc let, ne o rok, dva, tak mne žádný nezajímá ani v teoretické rovině : přijde mi, že ta mladší generace chlapů je taková víc nepraktická, rozmazlená, zženštilá ... nevím, jak to mám napsat, prostě ne tak "do praxe" . Dneska mladé hochy málokdy zajímají takové ty typicky "chlapské" záležitosti, vidím to i na přítelovém synkovi a jeho spolužácích : mají dokonalý přehled, s kým se která celebrita zapoměla, jestli je lepší Replay nebo Guess, apod. - ale jakákoliv manuální činnost je postrach a "to já dělat nebudu" a v autě se jich zorientuje tak 1 % , nedejbože vyměnit píchlé kolo, atd. Já si na tady to docela potrpím ( ne zato, že mám staré auto ).
Navíc, mladší by mohl chtít děti a mladší by mohl chtít stále svěží mladistvou ( když už ne mladou ) partnerku - takže namísto spokojených a vyrovnaných "nejlepších let" plínky a všemožné drahé omlazovací zákroky
Podle mne se zajíček ( = mladší o víc než 8-10 let ) hodí leda k pošpásování, doma bych jej nechtěla, ale to je můj názor, který nikomu nevnucuju

Reaguji na Danyhe:
Měla jsme jeden velmi krátký vztah s chlapcem (nemohu říct s mužem, protože opravdu ještě nebyl vyzrálý), který byl o 6let mladší než já. A už nikdy bych s mladším cklukem nezačala chodit. Jinak si myslím.. že nejde nastavit optimální věkovou hranice na nějaký neutrální bod.

Zdravím všechny...jsem ráda že jsem narazila na tuto diskusi ... už nevím komu se svěřit s mým problémem. Je mi 30 let a mám dvě ,ve svém životě jsem si prošla peklem.Žila jsem od svých 16 let s mužem co mi dost ubližoval celých 12 let. Začala jsem muže nenávidět a hlavně se jich bát . Než jsem poznala jednoho kterými ukázal co je porozumění ,láska,pohlazení a radost ze života . Zamilovali jsme se do sebe ,nikdy v životě se ke mě nikdo nechoval tak krásně jako on. A já nikdy nikoho tak nemilovala. Ale je tu velký problém ... je mu 17let ...18 let mu bude až v prosinci.Nikdy v životě jsem mladšího muže neměla a nevím ani jak se to mohlo stát,ale stalo se a já nevím jak dál. Jeho rodiče na to přišli ...zabavili mu mobil,sebrali notebook a nesmíme se vídat. Ale mě puká srdce a nevím co dělat .

Reaguji na Virgin: No já mám přítele mladšího od 4 a půl roku. Našim se to zpočátku taky vůbec nelíbilo, že chodím s takovým mlaďochem, bylo mu 18, když jsme spolu začínali a mně 22. Ale teď všechno v poho a jsem spolu moc šťastní.
Ve tvém případě si ale myslím, že se jedná o poblouznění. Nejde ani tak o věk, ale každý jste ve svém životě úplně někde jindě. On určitě ještě studuje, třeba bude chtít jít na výšku, večer si určo někdy zajde s kamarády na pivo. Ty už jsi něco zažila a musíš brát ohled taky na děti. Je pěkné, co si s ním zažila, ale nevím, jestli je dobré v tom pokračovat.

Virgin,
myslím si, že když jsi zažila tolik let s mužem, který se k tobě nechoval hezky, je snadné se upnout na muže, v tomto případě kluka, který se naopak chová opačně, ikdyž je mladší..Můj názor je takový, že kluk v 17cti si bude chtít v životě ještě něco užít, než mít hned rodinu a vychovávat děti..Já bych to brala na tvém místě jako hezký zážitek s ním, ale určo bych nic neplánovala..Nech tomu volný průběh, ale byla bych připravená na to, že jednou za tebou přijde s tím, že si chce ještě v životě něco užít a ty bys proto v tomto případě měla mít pochopení a najít si někoho, kdo už je pro rodinný život s tebou připravený. A myslím, že to klidně může být mladší kluk, ale který už má něco za sebou.-)

Ahojky holky..už sem chodím dlouho a jen čtu,ale konečně jsem se odhodlala..potřebuju poradit.mám o 15 let mladšího přtele(já 35 on 20)s ním problém není jsme štastný zamilovaní už to trvá 2,5 roku a je to fajn už spolu i na půl bydlíme pronajali jsme byt aby jsme měli kde být..mám 2 děti 18 a 5 a vše v poho všichni si rozumí..můj problém je že mám bývalého přítele a ten je o 25 let starší než já..po 8 letech to přestalo klapat a já si našla nejdřív utěchu v tom mladším ale ted ho miluju,ale ten starší když se to dozvěděl tak vyváděl a vyhodil mě,ale když mu to došlo tak ted prosí a naléhá a chce mě zpátky..problém je že mám výčitky že je už ve věku kdy si těžko někoho najde a že zůstane sám a my dva spolu máme dítě a spoustu věcí co jsme dokázali..máme hospodu s penzionem kterou děláme spolu takže dost dobře nemůžu odejít je to příjem pro nás oba..každou volnou chvilku jsem v bytě s mladším ale času moc není..mladší chce abych odešla z místa kde jsme se narodila a mám tu všechno a starší chce at se vrátím a vše bude v poho.chvili chci odejít a vše tu nechat,ale pak zase nevím jestli je to dobře.nevím co dál prosím o radu děkuji všem..

Reaguji na rozmery: ani nevíš, jak ti rozumím, procházím si vesměs stejnou věcí.....

Reaguji na rozmery:
Chybí mi přesnější popis okolností, například jestli děti žijí s Tebou a novým partnerem nebo jestli je ten byt jen na vaše schůzky, jak to má ve dvaceti s profesní perspektivou, jak bere vás vztah do budoucna, jestli k bývalému kromě soucitu cítíš i něco víc, jak vyřešíš jeho otcovský podíl na výchově apod.
Osobně myslím, že z hlediska životních jistot je lepší vrátit se k bývalému, pokud to tedy není nějaká patologická osobnost (nepíšeš, proč vám to přestalo klapat). Když odejdeš do nového prostředí s partnerem, který s velkou mírou pravděpodobnosti ještě bude hledat sám sebe a svoje místo ve světě, a přitom vás bude čekat hodně praktických problémů, je možné, že to ten vztah neunese. Ten nový by Ti měl dát čas, ne na Tebe naléhat, uspěchaná rozhodnutí obvykle nebývají nejlepší.

Ahojky...děti jsou se mnou a jezdí se mnou i do bytu kde jsme všichni společně ..myslím si že na svůj věk to má dost srovnaný pracuje studuje a snaží se pomáhat ve všem..a hlavně díky bývalemu jsme spolu prošli takovým peklem a on to všechno ustál a prostě mě nedal ani když sem to já chtěla..s dětma problém není můžou se vidět jak chtějí ale to zatím neřeším protože jsme pořád jakoby spolu..z hlediska jistot stojím na vlastních nohách a vždycky jsem se starala já ...to proč to přestalo klapat příčin bylo víc..od jeho kamarádu a pítí po výčitky mojí rodinny atd..já pracovala on né a ták..a taky 25 let je znát od sebe on už nechce nic podnikat nikam jezdit atd..jen doma pohodlí a ták,,já sem trochu živel..přítel nenaléhá jen chce být se mnou to spíš já už to chci roseknout je to hrozný žít dva životy a už to trvá dlouhou ale nevím jak..city k bývalému už asi nejsou jako láska jen ten pocit vinny a lítost..mladšího miluju a jsem s ním štastná ale vím že je hodně mladý a třeba potká jinou mladou a mě nechá i tohle si pořád říkám..ale ono to nemusí vyjít s nikým..a tak nevím a pořád přemýšlím a trápím ..je toho hodně takhle jen ve zkratce ale nedá se to pořádně popsat všechny ty situace..6 let s tím starším bylo super pak jsem otěhotněla a on to nechtěl já moc a taky si ho nechala a to se ve mě něco zlomilo jak moc byl proti tomu mít mimi..a tím to taky začalo..problémy řešení výčitky..tak trošku info páá

no tak já mohu mluvit za pány-u nás třeba je to tak-já 43 let,manželka je o pět let starší...

mě spíš zajímá dá se žít ve vztahu bez lásky?má někdo zkušenosti?vrátit se do vztahu kde se bude fungovat ale jenom žít a láska nikde a nebo se vrátí když tam jednou byla?opustím koho miluju a s kým sem štastná a vše nám funguje..vše zbourám a pak zjistím že to stejně nejde..prostě vůbec nevím co dál a kterou cestou se dát...dák za všechny názory...

Reaguji na rozmery:
No tak teď ten příběh vypadá trochu jinak. Bývalý má blízko k pití, zpohodlněl, Vaši ho moc neschvalují, nechoval se podle Tvých představ, když jsi otěhotněla. Ty se navíc dokážeš uživit sama, takže na něm nejsi závislá. Jen z lítosti a pocitu viny se vztah obnovit nedá, musela by sis ho navíc vážit. Současný je vcelku rozumný a odpovědný, zatím Tě chce i s dětmi, i když je tam velké riziko vzhledem k budoucnosti. Ale, do jaké míry jsi zaslepená svými city? Je to opravdu tak?
Co z toho všeho plyne?

Jsi žena, která se případně dokáže uživit dětmi i sama, aniž by si rvala vlasy, do jaké situace je dostala? Pokud ano, jsi svým způsobem svobodná. Proto nemusíš žít s někým, koho nemáš ráda, můžeš být s tím, koho miluješ.
Ale, musíš počítat s tím, že ten nový vztah nevyjde. 15 let je opravdu velký rozdíl, co si budem povídat. Budeš schopná to zvládnout jak emočně (jdeš do toho s vědomím rizika), tak finančně?
Odpověz si na ty otázky a uvidíš.