Placení výdajů ve vztahu studentky a zaměstnaného partnera

já bych volila něco, co moc nestojí. společná koupel, masáž, pěkná procházka... chtěla jsem navrhnout i nějaká sexuální zpestření, ale v začátcích vztahu to beru zpět

Já pořád nějak nechápu, o jakých výdajích je řeč? Já platím svou běžnou existenci (oblečení, kosmetika, benzín, celou HA), on jakožto vydělávající a chlap platí když nějam jdeme + jídlo/víno + svou běžnou existenci. Opravdu se necítím jako zlatokopka ani nespatřuju žádné další výdaje...? (teoreticky dovolená - řekla bych každej za sebe a výdaje na místě spíš on)
Jinak uvařit a zpříjemnit ráno/poledne/večer je dle mého soudu dostačující revanš, když po něm nechceš žádnej sponzoring.

Já bych také byla pro možnost udělat mu hezký večer (namasírovat mu tělo, uvařit nějakou večeři, sehnat dobrý film, nebo si třeba zahrát žolíky )
On jakožto pracující člověk má širší finanční možnosti, takže si myslím, že to za tebe i rád zaplatí. Zkusila bych třeba při nějaké dobré večeři mu poděkovat za to, že za tebe platí věci a že si toho velice vážíš. Iniciativa z tvé strany, ať už je to výše zmíněná večeře nebo masáž, vyvrátí jeho domněnku slečny zlatokopky...

Reaguji na vilaamalka:

právě ty výdaje, když někam jdeme - večeře, kávy, kino atd.

Tohle mi přijde, že je naprosto normální, aby platil chlap a to i v případě, že bys vydělávala. Nech se hýčkat...

Reaguji na Emma_Belle:
tak to u nás jednoznačně platí on (není nijak finančně za vodou a necítím se kvůli tomu špatně). a jak to případně "vyrovnat" už tu řečeno bylo
Reaguji na Šmoulajz:
slečnu zlatokopku si já představuju tak, že po chlapovi chce platit co nejvíc, ideálně vše (čili to, co jsem zahrnula do "běžné existence" + nadstandard)

souhlasím

V začátcích je to něco ve stylu rady Reaguji na lusinda: a Reaguji na quititek: , ale anipozději, při bydlení, se to nemusí moc měnit - někde tady je o tom celé téma, v zásadě je to taky tak, že muž "přináší peníze" (tráví více času v práci) a žena-studentka "obstarává teplo domova". A píšu to proto, že mě to při čtení nadpisu napadlo jako první - teď s přítelem řešíme bydlení a situace je stejná

Nechej se spíše zvát (drobnější útraty jako posezení v kavárně, sem tam kino) a jako revanš pak navrhuji vymyslet něco na víkend, třeba výlet. Nabalit svačinu pro oba a pozvat jej - nemusí to být nic náročného, stačí popřemýšlet nad zajímavým místem, sednout na vlak a dojet pár km. Prostě ne něco drahého, ale s nápadem

A já ještě dodám, že když jsem začala chodit s přítelem, byla jsem na střední, on dělal VŠ - a měl brigádu, já ne. Takže platil a já mu vždycky poděkovala, ne nějak obřadně, ale stačilo "díky za pozvání" a pusa, případně na konci "díky za příjemné odpoledne, moc jsem si to užila - ta kavárna byla skvělá, zajdeme tam zas a příště platím já". Je mi jasné, že tohle asi děláš, ale podstatné je, že můj milý mě pak nadšeně zval dál, protože měl radost, že to ocením a neberu to jako samozřejmost. I takoví jsou muži...

A teď čtu, že

Šmoulajz měla tutéž ideu

Děkuji holky za rady a nápady - ve vážných vztazích si pořád připadám jako zajíc

Nevím, měla bys podle mě dělat to, co cítíš. Já jsem se vždy na platbách spolupodílela, partner vůbec neprotestoval. Pokud jsme šli třeba do klubu, kde měly slečny vstup zdarma, tak jsem mu koupila nějaký drink nebo tak. Teď, když se někam jdem najíst, tak platí jednou on a jednou třeba já. Podotýkám, že ven chodíme často (3x týdně), protože nenávidím vaření. Prostě nevím, připadá mi to takhle normální pokud vydělávám. Řídím se intuicí a citem prostě.

Jasně, tak asi nějaké protislužba. Ale nenapadá mě co. Něco co má rád mu dát.

tak já to mám uplně stejně..vždycky jsem chodila se stejně starým a bylo to tak nějak napůl..momentálně chodím s někým kdo už žije sám a vydělává.tudíž všechno platí...ale například když jsme byli v ikei na jidlo a nestalo to moc tka sjem to zaplatila ja.nebo kino a tak...že jendou za čas něco taky zaplatím.nebo mu občas přinesu čokoládu co má rád a tak..taky jsme v začátcích vztahu

Reaguji na lusinda: Já myslím, že nemáš tak úplně pravdu. Jsme spolu dodnes a docela dobře se mi bydlí v jeho bytečku v centru Prahy. Dlouho mě přemlouval, ať tam za nim jdu. Bydlím tam zcela zadarmo, kdežto on za splácí hypo. Ale jelikož jsem mu půjčila nějaké peníze, tak dnes spíš uvažuju, že bych mu ten dluh odpustila. Prostě si toho vážím.

Reaguji na lusinda: Jen jsem chtěla podotknout, že tyto stereotypy jsou často velmi zavádějící. Jestli chlap platí nebo neplatí na schůzkách, podle mě z dlouhodobého hlediska nemá moc velkou vypovídací hodnotu. Neříkám že žádnou, ale vždy jsem brala v potaz více faktorů.