Placení výdajů ve vztahu studentky a zaměstnaného partnera

Reaguji na Emma_Belle: OT: to je ten tvůj učitel autoškoly, či někdo uplně jiný?

Sobě rozhodně, ale chlap at si tuhle radost zaplatí sám.

Ano, radost sobě, že jsem mu to zaplatila . No fakt, chlapi za ženské tedy platí a to je OK, ale ženská za chlapa není OK Jsem z mladší generace a tam si myslím, že je to prostě normální, teda pokud žena vydělává víc.

když už bych si měla dovolenou zaplatit ze svého,tak bych jí zaplatila,ale jela bych na ní sama.........když jsem byla za mladých let ve stavu randění,tak jsem ze zásady neplatila nic.Byl to tak trochu i test jak se adept dokáže postarat a co dokáže pro vztah dát aniž by to sáhodlouze okecával.Je to hnusně materiální,ale celkem se mi to vyplatilo.Za celé manželství jsem nikdy nemusela řešit peníze a moje-tvoje.

Tak to seš sen každýho chlapa

Mně osobně by připadalo ponižující, kdybych to byla já, kdo vytahuje peněženku a na chlapa, co by si to nechal líbit, by mě okamžitě přešla chuť. Ale chápu, že každá to má nastavené jinak.

Ano, já jsem, to vím!

Mně by připadalo ponižující, kdyby to chlap platil za mě. Domnívala bych se, že mě považuje za socku, co si ani nedokáže vydělat na dovolenou. Teda pokud samosebou pomineme studentský stav.

To jsou špatný myšlenkový pochody. Platil by, protože by tě považoval za princeznu a ty je třeba hýčkat.

Reaguji na tamaris: Bohužel já tak nějak vím, že princezna jednoduše jsem a nepotřebuju, aby mi to někdo tímto způsobem potvrzoval. Ale jsem samozřejmě princezna ještě větší, pokud vím, že si dokážu vydělat nějaký ten peníz. To mi trochu to ego přifoukne, ale dovolená za peníze někoho jiného nééé.

Reaguji na Lina_M:
Princezny chlapům luxusní dovolený neplatěj, ale to já jenom, že ses ptala...

Reaguji na tamaris: Proč ne, to s tím vůbec nesouvisí. Pokud chci, můžu zaplatit cokoli komukoli. Princezna/Bohyně je můj vnitřní defaultní stav. Odvíjí se od toho, že se prostě tak nějak mám hodně ráda.

To je otázka toho, co považujete za luxus. Já za to například považuju fakt, že nemusím doma vařit, nebo třeba nikdo po mě nechce rodit děti. To právě dnes není vůbec obvykle. Večeře kavárny a dovolené pro mě nemají žádnou hodnotu, protože si to všechno můžu dovolit sama. Žiju si v neskutečném luxusu.

Zn: nikoho nehledám, jen se chválím...

Eh...? S milým mým jsem od svých sedmnácti (4 roky), teď už snad dojde i na bydlení. A protože on tíhne k humanitním oborům (je velmi sečtělý a inteligentní, zajímá ho literatura, dějiny) shlédl se v nepříliš dobře finančně hodnocené oblasti a je dost možné, že plat vysoký mít nebude. Já se vidím někde jinde, ale kdybych vydělávala víc než on, tak budeme sedět doma, případně jezdit po Čechách, protože já mu to přece platit nebudu?

Přesně! Můj přítel mě zas všem podporuje, v rozvíjení, rozletu a dokonce sám řekl, že kdybych chtěla, může později zůstat na rodičovské dovolené on, protože ví, že dítě chci, ale mám strach z mateřské dovolené a zaseknutí se na místě. A proto si ho vážím, také pro jeho výše zmíněnou inteligenci a sečtělost (mimo jiné), takže budu zcela respektovat jeho volbu zaměstnání a nebude u mě chudáček, jako by byl třeba pro Laky. Postarat se o sebe dokážu sama, chlapa si opravdu potřebuji vážit kvůli jiným věcem než příjmu... ale každá máme priority jinde, představte si na mém místě rozevlátou slečnu, která touží strávit život cestováním s báglem po Asii a Jižní Americe a ta už by se ve vašem stanovisku neshlédla vůbec

Správnou ženu /ne přeemancipovanou mužatku/ potěší právě to,co jí věnuje jako dárek muž.Ač by si sama mohla koupit třeba šperk,tak daleko víc potěší šperk věnovaný mužem