Vztah s mladším mužem

Moje kamarádka měla o 20 let mladšího otčíma, než svoji matku. A dopadlo to tak, že nepracoval, ona ho živila a ještě kamarádku mlátil. Její velice schopná matka, byla tak zamilovaná, že to raději přehlížela, jen aby si vztah s ním udržela. Po pár letech ho naštěstí vykopla.

Tak jak to tu pročítám,tak přidám i svůj příspěvek.Mně je 29 a partnerovi 18, nemám strach z toho, že mě opustí kvůli mladší, sama vypadám na 20, ale spíš mě trápí téma děti. Přeci jen za chvíli začnou tikat hodiny a on bude studovat VŠ a až mu bude 25, mně bude 36. Jak řešíte toto?Jinak je na svůj věk moc zodpovědný a má to v hlavě srovnanější než muži, které jsem dosud poznala. Jeho rodiče s tím maximálně nesouhlasí, což na jednu stranu chápu, na druhou to beru tak, že jim do toho nic není.

Ahoj, mně bude letos 29 partnerovi 24. Letos se budeme brát a budou to dva roky co spolu chodíme, vlastně asi rok a půl z toho, co žijeme. Po mých zkušenostech tak mladší partneři jsou přizpůsobiví a starého psa, jak se říká novým kouskům nenaučíš. Já jen, že náš vztah je v pohodě a co se mi na těch mladších vždycky líbilo? Že k nám, k těm starším vždycky určitým způsobem vzhlíželi a byli galantní a ten můj je pořád takový ten gentlemant, vedle něho jsem někdo. Teď když mě požádal o ruku, tak už náš věk neřeším, to spíš bude horší, když mě bude 50 a jemu 45 - to bude v těch nejlepších letechAle kdyby měl člověk pořád takhle přemýšlet, tak asi není s nikým. Já jen, pokud to klape, ať je partner starší nebo mladší, neřešila bych to a nelámala zbytečně přes koleno. A děti? Už mám na to sice věk, ale nějak se toho nevím proč bojím, možná, že už jsem si takhle zvykla, možná porodu, no sama nevím. Proto tomu nechám volný průběh.

Ahojky,náhodou jsem se dostala k tomuhle téma a jelikož jsem si přečetla již několik osudů,které musím přiznat mě potěšili,jelikož řeším (zatím v hlavě) podobný případ.Od léta jsem se od kamarádství dostala k zamilovanosti o 14 let mladším partnerem,mám pocit že šťasnější jsem nebyla,jen pořád řeším jestli to není vidět a jak to bude do bodoucna.On mě miluje a já jeho taky jen mě prostě pořád hlodá ten červík.A tak koumám a přemýšlim a mám vlastně strach že to zkazim,že to neustojím ale ase vím že bez něj být nechci.

Nika12
A můžu se zeptat, kolik ti je? Sice mám staršího chlapa, o 2,5 roku a mladšího chlapa bych nechtěla, ale pokud jsi šťastná, poslouchej svoje srdce a ne ostatní lidi Štěstí je to nejcennější, tak si ho nenechej utéct pod rukama Vím, o čem mluvím.

Ahoj,ráda bych se k vám přidala taky mám mladšího partnera o 6let žiju sním přes dva roky. Vždycky jsem měla starší.ale chtěla jsem to vyzkoušet ze začátku byl ke mě hodný asi rok a tedka je to hruza furt mi nadáva nedá se ním vydržet furt jsi řikam holt je to mladej kluk.kvuli každy kravině vybouchne,je vzteklej.vubec nevim co dál.

petulkaaa
Ahojky, děkuju za podporu asi to potřebuju slyšet,je mi 35 a pořád dokola o tom přemýšlím.Určitě vím že si nic nedokazuju to (sna) nemám zapotřebí ale je mi s ním vážně fajn a rozumíme si.Dneska jsem to znova řešila s kámoškou a shodli jsme se na tom že skončit to může i ze stejně starým,prostě z jakým koli chlapem.To smíření musím najít jen v sobě a tak si dokola říkám ,,neřeš a žij,život je tak krátký a hrozně utíká a toho hezkého je taky jen zaslouženě ne???''NO jo no už zase nad tím koumám.....

Ahoj všem,
já si myslím, že to je hrozně individuální. Jako se nedá bagatelizovat, že vztah s mladším mužem o x let nemůže vydržet, stejné je to se stejně starým nebo o x let starším. Všechno je to podle mého názoru o tom, jaké povahy, potažmu temperamentu jsou oba partneři, co od vztahu očekávají (protože ne vždy jim jde o totéž) a do jaké míry jsou schopni tolerovat chyby druhého. Myslím, že tohle vše může vyřešit jedině čas strávený s osobou, se kterou je Ti dobře, až nakonec třeba zjistíš, že jste spolu xxx let.

Já mám taky mladšího partnera, je to zvláštní vždycky mě přitahovali starší a nakonec skončím s mlaďochem

uf ,,za monetík se přidám..taky mám doma chlapa o 5 let mladšího..sme spolu přes dva roky...předtím jsme si jen sporadicky napsaly smsku..a pak jednpu přijel..přes celou republiku a už neodjel..od té doby válčíme...řikám válčíme..jelikoš máme ročního chlapečka a je to divočák po tátovi..malinko si pospíšil na svět..ale i přezevšechno..táta se o nás stará pečlivě..obchoduje..a že ho sem tam jak se říká pálí zadek a potřebuje si slovně odnadávat..chyťmě se za nos..kdo jednou za čas nezaprudí...je vše jak se patří..a snaží ce..a to na něm obdivuji...apropo mě je 29 a mu bude v červenci25

ahoj je mi 29, od 18 jsem žila cca 8 let s přítelem, který byl o 12 let starší. Žrala jsem ho se vším co mi nabízel, i když to kolikrát bylo hodně nejedlé. Vychovávala jsem jeho dceru, která byla o osm let mladší. Náš život plynul, musím dodat,že bez společných dětí, protože se na ně za prvé necítím a za druhé mi to jedno stačilo až nad hlavu. Bral mě pořád jako mladší hloupou holku, kterou musel řídit. Neustále jsem slyšela- když se ti něco nelíbí, tak můžeš jít, no tak jsem jednou šla. Skoro rok jsem byla sama, neříkám, že mi bylo skvěle, protože si hned našel přítelkyni a s ní měl hned dítě, ale alespoň jsem si uvědomila, že jsem pro něho fakt nic neznamenala. A teď k věci, asi před třičtvrtě rokem jsem poznala o 7 let mladšího kluka,který mě neshazuje, se kterým se dá bavit o všem, se kterým se dá o všem polemizovat (bez fráze- nelíbí se ti něco, běž), který za jídlo děkuje, odnáší si talíř do dřezu a v posteli.... Jen tím chci říct to, že jestli je v někom slušnost, zodpovědnost a dobré vychování, k tomu se přidá láska, tak je jedno kolik komu je! Možná za půl roku budu psát do téma "byl mladší a opustil mě" , ale už jen proto, si ten půl rok budu pořádně užívat.

ahoj, s manželem máme krásné manželství, jsme spolu 10 let, máme 4 letého syna, manžel je o 9 let mladší. Nikdy jsem neřešila, zda ode mě odejde za mladší /odcházejí i starší pánové/, nikdy jsem neřešila věkový rozdíl. Bylo a je nám spolu hezky, troufám si říci, že náš vztah je opravdu ideální. Ovšem, vždycky tenhle věkový rozdíl řeší okolí. A to už chce někdy hodně síly ustát některé názory. To je opravdu to jediné, čím se pak trápím, ta netolerance ostatních. Jak jste to snášely vy? Já se musím až usmát, když jsme se s manželem brali, a má kamarádka si tenkrát ťukala na čelo, jestli jsem se náhodou nezbláznila, no odsoudila mě raz dva, a dnes, po letech, potkala životní lásku, jí je dnes 44 a jejímu milému 29 let. Není to o tom, že by člověk hledal cíleně mladšího, prostě to přijde, a věk s tím nemá nic společného.A dovoluju si oponovat tady jednomu názoru, že mladý si užije ..., a starší dámě dělá dobře se ukazovat s mladším. To je ta největší hloupost, co jsem tu přečetla, ....jinak všem holkám, co tady psaly, moc fandím a držlím palce

balzamína
jů, oživení tématu pro mne
Já mám přítele mladšího o 8 let a je to úžasné, taky mi kamošky říkaly, že jsem cvok, že s ním chodím, ale kolikrát mne dokáže svým myšlením a svými názory velice příjemně překvapit a je to prostě úžasný chlap.
Zeptám se:a co jeho rodiče na tebe říkali?

tirafa

no poprvé to s nima málem šlehlo, já měla 2 děti z prvního manželství /ale s exmanželem jsem byla rozvedená dříve, než jsme začali spolu chodit/, a ještě k tomu tam bylo to, že oni jsou věřící a z malé vesnice, kde každý druhému hledí do talíře, no byla to asi pecka. Takže můj morální profil byl pro ně zřejmě šokující, rozvedená, starší, 2 děti na krku. Ale po letech, když už mě lépe poznali, spolu vycházíme hezky. Mají navíc rádi i ty 2 nevlastní vnoučata /dnes už dospěláky - 20 a 18 let/, vždycky je brali jako vlastní, nedělali žádné rozdíly. I když v duchu si myslím, že se s tím nikdy absolutně nesmíří.