Vztah s matkou

Jo, to si taky kolikrát říkám..
Můj brácha je mnohem mladší, je mu 16let, a ten z nich ty peníze vyloženě tahá.. Dostává měsíčně kapesné pro svojí potřebu a stejně mu to nestačí, chodí, somruje peníze typu: kamarád má narozeniny, jedu za kámoškou, potřebuji nový boty a kalhoty apod.. Přitom ale všichni víme, že to utrácí za cigarety a jiný blbosti.. Táta to pochopil, nic mu nedá, jenže mamka vždycky jo.. A pak nadává na nás na oba, že oba taháme peníze a když se hájim, tak jsem ta špatná a ještě si kolikrát vyslechnu, že si závidíme každou blbost.. Přijde mi, že bratra prostě nezvládá a ve většině případů, kdy se jí snažím pomoct, to odnesu hlavně já..

dnes, 13:31:24 - Připojeno během spojování:
Propast mezi mnou a mámou

Ještě nemám hotovou základku, chodím do 9. třídy. Je mi 15 let.
Před 2 roky jsem se hodně sebepoškozovala. Kvůli mámě, hodně jsme se doma hádaly, skoro každý den jsem brečela. (V duchu jsem jí taky nenáviděla za to, že kdysi od mé druhé třídy-až do šesté hodně pila. Snad každý týden byla opilá a mě vždycky shazovala)... A i táta, který se mě vždy zastával, vyčítal všechny hádky mně. A tedy když jsem se řezala, stranila jsem se oběma rodičům. Oni o tom nevěděli... Sice na to málem přišli, ale nerozpitvávalo se to dál. Máma mě pořád shazovala, říkala mi, že nemám na to, abych něco vyhrála. Když jsem si myslela, že to celé utrpení skončilo, tak jsem se opět mýlila. Jednou si máma přečetla můj deník, kde o mně bylo všechno (řezání, pokusy o sebevraždu). Hodně jsem tam mámě nadávala, vyčítala jsem jí všechno a najednou si to přečetla. Pak se vymluvila na to, že jsem prý lhářka a že si to přečíst musela. Nevím, proč mě označila za lhářku, každopádně všechno, co tam bylo, použila proti mně. Od té doby se mezi mnou a mámou vytvořila veliká propast. Já jsem se už nikdy neřízla, deník jsem roztrhala, ale byla jsem zklamaná. Od toho roku depresí jsem se stala spíš takovou smutně naladěnou osobou. Taková jsem nikdy nebyla. Nyní mám každý den večer smutnou náladu. Sem tam se rozbrečím z nijakého důvodu. Možná z potlačovaných pocitů.
Když se s mámou zase někdy pohádám, nedokáže si přiznat vlastní chyby. Takže se spíš vždy zavřu do pokoje, než abych poslouchala, jak jsem neschopná.
Snad byste mi ani nevěřili, jak strašně dobře mi je, když jsem od mé rodiny daleko, pryč. A jak je mi smutno, když se musím vrátit domů, kde se cítím osamělá a smutná, kde mě máma srovnává s kamarádkou, která byla vždycky lepší, než já, měla větší sebevědomí, byla premiantkou naší třídy. A máma mi říká, že na ní nikdy nebudu mít...
(Omlouvám se, ale nešlo mi to odeslat do skupiny "Vztahy a rodina")

Radím Ti zajít k psychologovi. Možná budeš potřebovat i péči psychiatra. Hlavně v tom nezůstávej sama.

Děkuji za radu, už jsem o tom také uvažovala, ale žiji v malém městě a máma tu zná hodně psychiatrů. Ona tu zná skoro každého. Asi k psychiatrovi zajdu někam jinam.

EDIT: Téma jsem spojila s dříve existujícím obecnějším tématem řešícím jakýkoliv vztah s matkou

Ano, zakládání témat v sekci Vztahy a rodina je omezeno z toho důvodu, aby zde nevznikala nová a nová, v drtivé většině případů "bravíčkovská" témata

Tím přeřazením se diskuze naprosto zabila.

Myslím, že by bylo dobré občas rozlišovat, co je a co není "bravíčkové" téma, protože to co prožívá právě Malina666 by stálo za to, aby zůstalo na hlavní stránce, alespoň do té doby, než jej převálcují jiná témata.
Reaguji na Malina666:
Je mi opravdu moc líto, co prožíváš.

Já netvrdím, že tohle je bravíčkovské (to tam bylo zmíněno spíše pro objasnění důvodu, proč není všem povoleno zakládat témata ve Vztazích - BTW ani já je tam nemohu zakládat.....Protože prostě ty podmínky nesplňuju...), ale prostě nejde, aby někdo mohl zakládat duplicitní fora a někdo ne (a tohle prostě spadá pod obecnější téma). Stejně tak platí doporučení mazat témata, která se místo ve vztazích otevřou jinde (protože ve Vztazích to tomu člověku to opatření nedovoluje) okamžitě mazat, protože je to snaha obejít pravidla. Já se v tomto případě (protože je téma od nováčka a navíc poměrně závažné) rozhodla "pouze" pro spojení s forem dřívějším, obecnějším.
Sekce Vztahy jsou šílená džungle a bohužel to, že si každý na svůj problém zakládá nové téma tu džungli ještě zvětšuje. Snažím se ke všem přistupovat stejně (pokud duplicitu/podobnost objevím, také nemám přehled o všem - jak říkám, je to džungle...takže pokud takový případ někdo objevíte, budu ráda, když mě na to upozorníte), protože jakmile to jednou nesmažu/nespojím tak pak každý, komu to provedu, bude tvrdit - proč jsi to tamté nesmazal/nepřesunula a mě jo? Jediná prokazatelná a zdůvodnitelná omluva je nováčkovství zakaldatelky, ale ani tím se nedá omluvit vše. Já bohužel nemohu rozlišovat, které téma si "zaslouží" být na hlavní straně a které nikoli Kdyby to bylo na mě, tak bych u některých témat 90% diskuzí vymazala, ale musím zůstávat objektivní.....
Předpokládám, že většina uživatelek využívá Sledovaná fora (zejména ty, které v těchto případech obvykle radí) a v nich se toto téma dohledat dá, i to, že tam byl příspěvek přesunut a že tedy tyto uživatelky zaznamenají aktivnost tohoto fora a případně sem přispějí stejně jako Ty. Slučovala jsem již for víc a většinou zůstala i nadále aktivní. Já třeba dle hlavní srany vůbec nejedu, jen podle sledovaných for.....

Malino, to co prožíváš je mi samozřejmně hrozně líto (už proto, že moje matka měla s tou svou velmi komplikvoaný vztah, byla fyzicky i psychicky týraná a já vidím, jaké to an ní zanechává následky doteď) ale bohužel nemohu jen proto, že s Tebou soucítím, ignorovat porušení pravidel Neber toto přesunutí prosím nijak osobně, rozhodně to neznamená, že Tvůj problém je malicherný. Vzhledem k tomu, že mám zkušenost přeneseně od mamky, tak doporučuji vyhledat psychologa co nejdříve, protože čím dřív se s tím trochu vyrovnáš, vypovídáš se atd. tím lépe se Ti bude nadále žít......Držím palce

Naprosto Ti věřím, pro moji mamku je jakákoliv návštěva jejích rodičů utrpením....Je smutné, jak nejvíce dokáži dětem ubližovat jejich vlastní rodiče

Reaguji na Malina666:
Tak to je smutné Určitě by to chtělo vyhledat nějakou pomoc, hlavně v tom nezůstávat sama, neuzavírat se do sebe (i když se to asi lehko říká) nebo nějaká blízká kamarádka?.. Ona by nejspíš potřebovala nějakou péči i tvá mamka :-/
Budu držet palečky, sama bych nevěděla jak to řešit

Lillyth69, kamarádky mám 3. Je pravda, že se s nimi dokážu bavit o lecčem, ale tohle téma nějak už nevytahuji. Nejsem schopná si s nimi o tom promluvit, protože si myslím, že bysme stejně nedošly k nějakému závěru a nakonec bysme odbočily stejně k jinému tématu. O tomto tématu jsem spíš taková uzavřená, možná kvůli tomu, že jsem se s tím nedokázala vyrovnat, takže mě to drtí uvnitř.
A navíc, 2 z nich nejsou úplně opravdové kamarádky, protože na mě po většinu času spíše kašlou a s tou třetí se vídám prakticky asi 3x za rok.
Ale i tak děkuji za radu :]

Na to je právě dobrý psycholog - nezainteresovaná osoba, která Ti může pomoci pohledem "zvenčí" a pomlže Ti to uvolnit ten tlak, kdy máš trápení a nemáš si o něm s kým promluvit.....
Vidím to sama, s psycholožkou dokážu rozebírat věci, které jsem jinak nikomu krom své mamky neřekla......

No právě. Jenže jediná psycholožka, která tu široko daleko je, je máma mého spolužáka a máma jí zná. Asi budu muset zajít k někomu jinému, do jiného města. Ale i tak děkuji za radu :]

Do asi 17 a půl let to byla hrůza. Měly jsme neskutečné hádky, probrečela jsem občas celé noci. Teď se máme hrozně rády a moc si jí za všechno vážím, náš vztah je uplně jiný, o 100% lepší, krásný. Ale že bych se jí se vším svěřovala to určitě ne, protože jsme každá uplně jiná.

Já taky svojí mámu nenávidím, a konečně po 10 letech co bydlím sama a sama už bych měla mít svou rodinu (táhne mi na 30) to dokážu říct, bez výčitek svědomí... Někteří lidi si prostě nezaslouží respekt, ač jsou to naši rodiče!