Vztah s matkou

Tos napsala moc hezky, souhlasím s tím.

Vztah mě a mé mámy je....prostě je.
Obě jsme dominantní, navíc jsem jí neskutečně podobná (a to se snažím být úplně jiná). Když mi bylo tak 17/18, málem jsme se doma pozabíjely. Nakonec mi s tátou koupili byt a už v 19 jsem bydlela sama. Náš vztah se od té doby otočil o 180°. Vždycky když se pohádáme s přítelem, tak jí pak s brekem volám . Konzultuju s ní hodně intimní věci a naučila jsem se na ni dívat jinak. Ale stejně vím, že mi v hodně věcech zkazila život, např. mě nikdy nepochválila, nepodpořila a občas dávala najevo, že jsem na obtíž. Taky semnou i trochu soupeřila. Jenže, to jsou přesně ty věci, který viděla doma a nemohla se je nikde naučit. Je mi jí někdy trochu líto, protože je to moje máma. Chci aby byla šťastná, protože pak jsem šťastná i já. Když je moje máma neštastná, nebo brečí, rve mi to srdce. Naštěstí jsem chápavá dcera a všechno jsem jí odpustila a vím přesně, čeho se u svých dětí vyvaruju, co se mi nelíbilo a co mi ublížilo.

A abych řekla pravdu, tak moc nemám ráda vztah matky a dcery jako nejlepší kamarádky. Kdysi jsem byla na dovolené s jednou kamarádkou a její mámou a myslela jsem, že z nich vyrostu. Máti ji pořád stála za zadkem, byly jak dvojčata. To bylo odstrašující. A upřímně, neumím si představit, že bych své mámě třeba popisovala svůj sexuální život. Vždyť proboha, od toho mám kamarádky. Taky bych nechtěla vědět, jakej ho má ona! Myslím, že máma by měla být máma a ne žádná kamarádka. Dokonce jsem slyšela jak jedna moje známá říká své mámě do telefonu "koblížku"....

Tak můj vztah s mamkou byl asi tak do sedmnácti v pohodě, pak to bylo až brutální....Pak jsem se odstěhovala k příteli, několik měsíců jsme se neviděly a vztahy se vyčistily. Od tý doby se vídáme párkrát měsíčně, telefonujeme si a myslím, že vždycky když se vidíme, si máme co říct.

Já také přispěju svým vztahem s mámou. Moje máma je tvrdá, životem znechucená ženská, která kolem sebe jen plive odporné věty. Nikdy jsem od ní neslyšela, mám tě ráda, jsem na tebe hrdá...o pohlazení ani nemluvím. Můj otec byl nevěrník a alkoholik a vztah ji tak poznamenal, že nemá ráda ani mě. Moc jí otce připomínám a tam je zřejmě zakopaný pes. Její druhý partner byl také opilec a hádky u nás doma byly na denním pořádku. Nikam jsem s nima nechtěla chodit, ani na nákup, jelikož mi bylo trapně za jejich chování, kdy po sobě řvaly mezi lidmi. Spolužáci, z itálie u nás doma měli legraci. Každopádně když jsem chtěla, aby ho opustila, nejhorší jsem byla zase já.
S prvním partnerem jsme si pořídili byt a to bylo mé vysvobození. S mámou jsme se viděly jednou za měsíc na cca hodinu a já byla spokojená. Před 4 lety jsem od partnera odešla a poznala svého současného, se kterým mám skoro dvouletou dcerku. Bydleli jsme spolu v podnájmu, který by jsme neutáhli na mateřské a nastěhovali se k mojí mámě. Kdyby se mě někdo zeptal, co si nejvíc přeju, tak odpovím, ať už je malá ve školce a já můžu do práce, aby jsem mohli být všichni tři jen sami. Matka zneužívá toho, jak jsem ráda, že mě s mou rodinou vzala k sobě domů, hledá, čeká, kdo z nás udělá chybu...její chování je katastrofální. Moc mě to trápí, svou mámu miluju - dala mi život, střechu nad hlavou..., ale budu ráda, když ji opět uvidím jen jednou za měsíc na hodinu.

Moje mamka je taky hodně složitej člověk.Děsně na mě visí,udělala by pro mě nemožné-jsem jediné vymodlené dítě,ale na druhou stranu mě měla tendence vždycky před druhýma shazovat a zesměšňovat,třeba když jsem roky trpěla příšerným akne,tak mi pořád předhazovala jak jsem hnusná,jak vypadám,ale přitom nevěděla komu už má říct a kde mě objednat aby mi pomohla.Nebo to samo s jídlem,když jsme byli někde na návštěvě a já si tam vzala něco ze stolu,tak mě přede všema seřvala,že jsem tlustá a že už nechce vidět,že bych si ještě něco vzala.Nebo se jí s něčím svěřit,to taky neexistovalo,hned to všude vyslepičila.Hodně jsme se spolu hádaly i ohledně mého oblékání,to co se líbilo mě a hodilo se to k mému věku,tak ona mi to poplivala a navrhla mi oblečení ve kterém by se možná dobře cítila moje babička.Dodnes mám na talíři,že jsem ***** co nemá maturitu.Když moje kamarádky chodily po diskotékách a zábavách,tak mě nikdy s nimi nepustila-co kdyby mi někdo něco udělal...Nyní jsem vdaná,mám svoji dcerku a mamka pořád vyvolává a ptá se na ty samé věci pořád dokola a když k nám přijede,tak hledá jen samé chyby jak na našem bytě tak i na nás.Jednou k nám přišla,posadila se na gauč,podívala se na mě a řeklay jsi dnes jakási škaredá...to opravdu potěší.Dnes jsme s manželem přišli na to,že nám prolézá skříně,nevím co si myslí,že tam najde.Bývaly doby,kdy jsem se na návštěvu rodičů těšila,ale dnes se spíš těším na to až odjedou.Jo a taťka musí poslouchat na slovo.

Mamča je moje nejlepší kamarádka a jsem moc ráda, že spolu máme vztah jaký máme. Říkáme si všechno, nebo aspoň většinu věcí, něco si přece jen nechávám pro sebe No nebylo to tak vždycky, já jsem měla šílenou pubertu, naštěstí to trvalo jen těch pár krizových "telecích" let.

s mamkou mám opravdu super vztah...říkáme si uplně všechno, každej den si voláme i několikrát a dlouze...s mladší sestrou takovej vztah nemá..nedovedu si vysvetlit proč..možná je to tím, že není tolik sdílná a emočně založená..já vždycky všechno prožívám dost intnzivně a ráda o tom mluvím...mamčina výchova byla a je dost liberální a vždycky nás ve všem podporovala a nechávala rozhodnutí na nás..jsem ji opravdu moc vděčná za to, jak nás vychovala, naučila a dala...

To já mám s mou matkou poslední dva roky přímo odporný vztah a moc mě to mrzí. Vždy jsme bez sebe nemohly být ani půl dne, byly jsme nejlepší kamarádky apod. Vše začalo, když si před dvěma lety otec našel o dvacet let mladší přítelkyni a od nás se odstěhoval, chápu, že je to těžká situace, ale zvládlo to mnoho lidí i bez takových následků. Nevím, zda jí otce tolik připomínám, neznám důvod proč se tak změnila (což ona naprosto vylučuje, je prý pořád stejná!) Jsme v těžké finanční situaci, jelikož otec neplatí alimenty a ona je na všechno sama, takže pořád dokolečka poslouchám jaký je otec kr**** a že ona nemá co do huby apod. ale na její prodlužování řas, vlasů, liposukce, vyhlazování vrásek, kadeřníky, kosmetičky, každé víkendy v Praze, dovolené v Alpách, Hong Kongu a kdoví kde ještě se vždycky najde.Ted si našla nového přítele, což nepřiznala, protože ještě není rozvedená a na otce i jeho přítelkyni si chystá pěkné překvapeníčka a bojí se aby pak i ona nebyla za tu špatnou. Mě bude 18 a mám ještě o dvanáct let mladší sestru, kterou mám denně na krku. Matka má končit v práci ve 3, ovšem vrací se věčně až kolem 8mé hodiny protože vysedává s dotyčným pánem kdoví kde, já se o sestru postarám, uvařím, uklidím přinejmenším obývací pokoj, v 8 hodin se rozletí dveře a první věta je "tady zase všechno čeká na mě, nikdo se tady ani nepohne" V tu ránu začnu pěnit a jdu se učit do svého pokoje, jenže mám klid tak 20 minut, poté začnou každodenní narážky, proč se učím když stejně mé výsledky nestojí za nic (neumí pochopit, kdy se mám učit?!) a že jsem budižkničemu ze kterého stejně nikdy nic nebude, celý otec a že ona se snaží a je to k ničemu, ale že ted už na to kašle, a i kdyby měla dost peněz i pro nás, tak je stejně bude používat jenom na sebe, protože ona si za celý život nic neužila (4x ročně jsme jezdili na dovolenou) od 16cti let chodí s otcem, ona má celý život v pr..li a my se ještě budeme divit jak ona nám všem ukáže a všichni se bez ní zblázníme. Takhle to u nás vypadá každý den, nedej bože, když k nám přijede její nejlepší kamarádka (minim. 3x týdně!), to je pak teprv dílo! Hrajou si na minimálně 16ctileté holčičky pro které jsou děti jenom zátěž a ony teď budou žít "bohémský život" Za poslední rok jsme se několikrát fyzicky napadly (já se pouze bráním, protože mé matce příjde normální držet své dítě pod peřinou aby nemohlo dýchat) následně jsem vždy vyhozená z domu a aby mne dostala na úplné dno, zavolá celé rodině co jsem za s.rada a ať mě v žádném případě neberou domů. Naposled jsem strávila týden u přítele, matka nevěděla kde jsem a za celý týden mi ani nezavolala jestli jsem v pořádku a kde jsem, nezájem img] Nyní mám čas na vystěhování do léta, nevím jak má sehnat peníze na byt, když mne čeká maturitní ročník. Moc mne tohle mrzí a budu ráda za každou radu

dnes, 21:11:14 - Připojeno během spojování:
Jak dobře vás zná vlastní matka?

Vyrůstala v celkem klidném rodinném prostředí, a vše v mém dětství bylo tak jak má být,o to větší šok přichází ted po letech.Zjistila jsem ,že mě moje máma vlastně vůbec nezná a přisuzuje mi vlastnosti, které nemám a můj obraz tvoří jen jakési doměnky o mě.Vůbec nevím co si mám o tom myslet a mrzí mě to.Jak to máte se vztahem s mamkou vy ?

Taky jsem vyrůstala v klidném rodinném prostředí.A myslím si,že mě taky moje máma uplně nezná.Nejsem totiž svěřovací typ,takže si myslím,že je to díky tomu...

Já mám s mamkou dokonalý vztah jsme jako nejlepší kámošky a já ji říkám
úplně všechno.Je sice fakt,že už 4 roky nebydlím s rodiči,ale zas s mamkou pracuju,takže se denně vídáme a pořád stejně dobře si rozumíme a víme o sobě všechno

Většina lidí ani nedokáže rozeznat povahy ani nevědí, jaký je mezi nimi rozdíl. Natož pak další vlastnosti takže bych se tím netrápil, že ti matka občas přisuzuje naprosto vymyšlené vlastnosti. Samozřejmě to člověka zamrzí, pokud je to naprosto protichůdné a není to zrovna lichotivá vlastnost a vy pracujete třeba několik let na tom, aby se zlepšila a pak vám vlastní matka tuhle vlastnost připomene. Nejbližší lidi zraňují nejvíce, i když třeba vědomě nechtějí, ale je to tak.

S mamkou mám vztah pěkný, ale rozhodně si nemyslím, že by mě nějak extra dobře znala. Ano takové ty základní vlastnosti atd. to ano...ale já jsem asi jiný případ, mě pořádně nezná ani můj přítel...

Já také a jsem za to ráda!

také bych řekla a taky si každý nějakou vlastnost vyloží po svém...pro jednoho může být třeba sobeckost úplně v jiné rovině než pro druhého

Reaguji na Ewiii: jj to já taky a moc