Vztah s matkou

Máma mě nezná skoro vůbec.. v pubertě jsem měli vztah takový že jsme se třeba týden bavili normálně a potom třeba 2 měsíce hádky.. říká o mě že jsem neschopná a nikdy nic neudělám pořádně .. ve školách vyhrávám všechny soutěže, uklízím byt (bydlím s přítelem) myslím dopředu a jsem zodpovědná, nehrnu se do všechno .. To jí ale neříkám.. Ale taky nejsem dítě a mohla by poznat že jsem jiná než v 5ti letech ... Nejvíc věřím příteli, říkám mu všechno a tak to bude napořád..

jsou sice věci, které mamce neřikám abych jí nepřidělávala starosti ale jinak spolu máme výbornej vztah, miluju jí

s mamčou spolu máme výbornej vztah. je jako moje nejlepší kámoška, kterou jsem nikdy neměla. vím, že jí můžu coliv říct a ve všem ji 100% věřit. cením si toho co pro mě dělala a dělá nadále, divím se, že to všechno zvládá s nadhledem. je mojí největší životní oporou

Maminku miluju, nedovedu si představit, že bych ji neměla. V létě jsme byly spolu na dovče, pily jsme tam, povídaly si o všem možném a ani na chvíli jsme si nelezly na nervy Řeknu jí všechno, vím, že i když se mnou někdy nesouhlasí, tak mě nikdy nezradí a vždycky mi pomůže. Snažím se, abych byla opora i já pro ni

No já ji 3 roky už díkybohu neviděla a snad už nikdy neuvidím, ale občas mi napíše emaily kde se asi domnívá že budu stejná píp jako ona těžko se smižuje s tím že jsem po tatínkovi.. ale ani do té doby co jsme se bavily tak mě neznala vůbec možná ty základní věci jakože jsem ukecaná, ze všeho si dělám srandu atd.. ale takhle mě zná snad každej z okolí... jsou asi jen 4 lidi, kteří ví jaká jsem a znají mě 100% a z rodiny je to jen babička kdo mě zná, protože hlavně jí se nejvíc chováním a názorama podobám před zbytkem rodiny se kterým se vídám se hodně přetvařuju a hodně se držím abych jednou nevybuchla a neřekla jim co si o nich myslím a že je to fuška

Já ti rozumím, člověka někdy překvapí, co si o tobě někteří myslí. Moje nejlepší kámoška ví o mně naprosto všechno, známe od prváku na střední, takže asi 12 let - a přesto mi občas přisoudí nějakou vlastnost /třeba i lepší/ než mám. Stejně tak to může být s rodiči. Nemyslím si, že je to proto, že by tě úplně neznala, ale někomu dělá problém vystihnout povahu člověka seznamem vlastností, zvlášť, pokud to není nějaká opravdu výrazná vlastnost. Za druhé si taky musíš uvědomit, že se dítě vyvíjí, ty určitě nejsi taková, jaká jsi byla v době, kdy ses od rodičů odstěhovala - a pro mamku, která si prostě vždycky bude do tebe projektovat nejen to, jaká jsi byla jako malá, ale i to, o čem se domnívá, že jsi třeba zdědila po někom z prarodičů, ti neprávem přisuzuje. Konkrétně: děda byl tvrdohlavý, ty si občas stojíš za svým, ale že jsi tvrdohlavá o sobě určitě říct nemůžeš. Jenže pro mamku jsou tam podobné rysy nebo podobné situace a rázem ti přisoudí tvrdohlavost.

Sorry, za další moji slohovku, ale vyjádřit se stručně - já ?! Napadá mě takováhle myšlenka: nevím jak vy ostatní, ale já jsem nikdy netrávila čas tím, že bych si nastudovala přesnou (třeba psychologickou?) definici konkrétní povahy - a tak povahy nazývám a posuzuju podle toho, co už znám od někoho jiného. Takže možná egoistou nazývám někoho, kdo tuhle definici nesplňuje a pro někoho jiného by tentýž člověk mohl být třeba jen cílevědomý (i když pro mě cílevědomost představuje něco jiného). Proto si myslím, že naši rodiče, když už se uchýlí k popisu naší povahy, dost často šlápnou vedle, ostatně jako my. Vnímají nás jako celek a dlouhodobě a dělá jim problém tu naši osobnost správně popsat. Neměli by to snad ani zkoušet. Co já můžu říct o své mamce, kromě toho, že je strašně milá a hodná, má vysokou sebeúctu, je s ní legrace a má to v hlavě srovnané? Znám ji pouze jako mamku, ne jako kamarádku, milenku, kolegyni, sokyni, zaměstnance .... a stejně tak nezná mamka ani mě, přestože spolu máme perfektní vztah. Jsem její dcera a podle toho se k ní chovám. Je to normální.

Jo, tak tohle je trefný. Třeba svému bráchovi naprosto rozumím, dokážu přesně odhadnout jeho pocity a úmysly, protože v něm od jeho narození (je o dost mladší) vidím opravdu dost společných rysů se mnou. Naopak ségra, která je ještě mladší než on, je pro mě otazník, protože je úplně jiná. Její reakce si někdy neumím vyložit a musím se ptát mamky, která mi to bezpečně osvětlí, protože ségra je dle mého zase celá po ní. Takže v podstatě dokážu vždycky líp pochopit někoho, kdo mi je podobný. V případě ségry to pro mě bude vždycky asi hádanka, i když je naprosto skvělá. No, tak zabrala jsem tady skoro celou stránku, ale nakonec jsem na to přišla

Mám pocit, že vůbec. Neustále mi říká, že od dětství mám ráda dejme tomu rozinky, které právě naopak od dětství nejím a neustále nějaké charakterové vlastnosti, které jsem třeba nikdy neměla. Asi mě taky nezná...

s mamčou mám výborný vztah a vždycky jsem měla..vím, že ji můžu říct všechno, i když jsou třeba věci, co jí neřeknu, aby se netrápila..vždycky se mi snaží nejlíp poradit, pomoct..Mám ji moc ráda a ted´, když jsem od ní daleko, tak mi moc chybí..vlastně i tat´ka mi chybí a sestra,všichni

Mamku mám hrozně moc ráda, ale není zrovna ten typ, kterému bych se mohla svěřit nebo si s ní povídat o všem. Ona je taková zvláštní povaha. Myslím že toho o mě zrovna moc neví.

to jo no... ale zase mamka už ví, takže to probíhá "jéé to je pěkné..ale tobě se to nelíbí že?" "Ne no" a jdeme dál

Neshledala jsem důvod, proč by tento problém měl být jako samostatné téma. Myslím si, že to spadá to tématu "Vztah s matkou" a proto sjem to přesunula. Vím, že na omlazení jste vedeni k co největší konkretizaci tématu, ale v sekci Vztahy je to trošku na škodu a proto se prosím snažte nejprve najít téma, do kterého by Váš problém mohl spada než si založite téma nové.

Mamku mám strašně moc ráda. Ale taky je pár věcí, který mi na ní hrozně vadí.. Vadí mi, když nadává, že s bráchou neumíme nic jiného než jen chodit a tahat od nich peníze.. To by mi vždycky tak vytočilo, přitom to tak vůbec není, nevím proč s tím vždycky začíná, nehorázně mě to vždycky vytočí a naštve.. Nechápu to.. Jsem na vejšce, takže samozřejmě na měsíc dostávám peníze na nájem na studentským bytě, na jídlo a cestovné.. Už dlouho za ní nechodím, mami potřebuji tohle a tohle, dej mi na to peníze - chodím na brigády a hadříky, kosmetiku, zábavu a všechno ostatní si dávno platím sama ze svého, respektive z toho co našetřím a vydělám si z brigády.. Včera jsme se zhádaly jak psi .. Samozřejmě to začalo naprostou blbostí, když jsem se jí zeptala na co jí bude notebook, když máme doma stolní počítač, který ani nechce používat, protože s tím neumí - no a už to začalo..

Každý si říká až já budu matka nebudu jako byla moje matka a kupodivu člověk zjistí jak moc je rodiči ovlivněn a sám se diví co časem dělá a říká .-) Já jsem si například říkala, že až já budu mít děti budu pro ně tou tolerantní kamarádkou jenže když se dívám kolem sebe a vidim co se děje, tak jsem tento názor změnila. Raději budu pedant, který bude dítě tahat do kroužků ( které ho zároven baví) a pokud se tomu bude věnovat už pár let nedovolím aby povolilo, protože je to škoda těch let. Asi to zní razantně, ale nevím jak jinak dneska motivovat dítě k cestě pro lepší budoucnost..ale co bude bude. Každopádně každá máma chce pro svoje dítě to nejlepší a tvrdit, že by nemilovala a nesnažila se je blbost. Jen možná né každý na to má talent, ale to si myslim, že se netýká tvé mamky. Každé dítě štve, když ho někdo kritizuje, nutí ho do něčeho apod.. já třeba už se svojí mámou nebydlím, ale taky pořád slyšim, kdy si najdu chlapa konečně a budu mít děti. Že jsem pořád svobodná a co dělám špatně, že si nemůžu najít někoho pořádného a bla bla bla a taky se stará jestli mi jde práce dobře jestli jsou peníze a občas ty řeči zavede takovým směrem, že mě z toho bolí hlava. Takže v tom případě pokecáme já se za hodku po takovém hovoru zvednu a jdu domu jako zpráskanej pes, ale pak jí stejně zavolám, že jí mám ráda a že to bylo fajn a zvu jí někam a podnikáme spolu hodně věcí. Ale tohle všechno je jen ze strachu určitě tvojí mámě nejde vyloženě o tenis, ale asi chce vidět výsledky, že něco opravdu děláš s nasazením a nese to ovoce. Zvlášt, když jsi starší, tak chce vidět, že jsi schopná se o sebe postarat a že jsi připravená na život. Myslím, že tohle si vyslechne každý.

To si vyslechne asi každý i já jsem si to vyslechla a to po dvou letech samostatného žití, kdy jsem si platila vše sama a po mámě jsem nechtěla ani korunu pak se zastavila a uvědomila si, že je to blbost a začala se mi omlouvat, ale pak si našla zase něco jiného. Občas mi příjde, že jí chybí ta kontrola nade mnou a že chce být prostě jen rodič a něco na mě našít ) ale pokud k tomu je důvod, že někdo opravdu žije z rodičů a nemá brigády apod. tak tam už se není čemu divit.