Vztah bez jiskry zamilovanosti

Vidíš, mně to nevadí, ale rozumím ti, každý potřebuje něco jiného.
Tak této situace se nebojím, protože on je stejného názoru jako já - že to jiskření jednou pomine, a proto není důvod to zkoušet jinde, když náš vztah funguje. Ale samozřejmě, může se stát, to nikdy nikdo dopředu neví.

Reaguji na Lucinka18:
nebo i zažila, ale jen si to neuvědomuje - nevěřím, že existuje člověk, který měl několik vztahů a všechny byly 100% vyrovnané

takovou "nějakou" může potkat kdykoliv, bez ohledu na to, jak moc vám to ve vztahu klape

Přesně tak.

Reaguji na Jully: je to možný..já sem to pak viděla jak to každej máme jinak...

Jak to tak všechno čtu tak tomu nechám volný průběh..nebudu tlačit na pilu ono se z toho něco vyvine
Co se má stát stane se

to je podle mě rozumný...

často ty vztahy, co nebyly od počátku založeny na spalující vášni a jiskře, se postupem času stanou pevnejma, dýl vydrží a dotyční jsou spokojení...není to samozřejmě pravidlem, ale z toho, co píšeš, si nemyslím, že bys to vaše vídání se měla nějak řešit či zatracovat...jak píšeš, co se má stát, stane se...

přesně tak, budˇ ráda, že nejsi třeba o 15 let starší a nemusíš řešit, jestli si s mužem, kterého máš ráda, ale nejsi do něj zamilovaná, třeba pořizovat miminko - to je, řekla bych, docela časté dilema

Věděla jsem, že tenhle argument příjde, ale pokud se staráte o naplnění všech potřeb svých i svého partnera, potom toto hrozí opravdu minimálně.
A mezi potřeby samozřejmě počítám i to jsi můj jediný, má jediná.
Ještě mne napadlo, když říkáte, že ve vztahu je na tom líp ten, kdo má rád míň, tak téměř vždy myslíte sebe. Teda kromě mitternacht.

Na začátku mě přítel určitě miloval víc, než já jeho a z mojí strany tam jiskra nebyla. Ale teďkon po roce jsme oba zamilovaní hodně. Vztah se nám jen zlepšuje. Něco pravdy je určitě na tom, že na vztahu se musí pracovat...
To, že jste přátelé a rozumíte si je jenom plus. Držím palce, aby Vám tam jiskra vzplanula.

Bez jiskry je to nuda. A já bych se nechtěla po zbytek života nudit Anebo čekat, až jisrka přeskočí, ale s někým jiným..

tak samozřejmě se mi chce napsat, že jsi naivní - i když se staráš sebevíc, NIKDY nemůžeš vědět, že za celý vztah neujel. Ona míra zamilovanosti s věrností u mužů mnohdy nemá nic moc společného. Zrovna předevčírem mi přítel říkal o svém šéfovi, je to náš kamarád: je ženatý, manželka podruhé těhotná, vypadají opravdu šťastně (pořád se pusinkují, vodí za ruce, jezdí hodně na výlety atd., i jeho žena vypadá spokojeně) - znám je už nějakou dobu, přítel zná toho muže od střední. Nedávno se mu svěřil, že má už docela dlouho nárazovou milenku - můj přítel byl z toho vykulený, já taky, protože i když jsem dost podezíravý typ a rozhodně nejsem naivní, zrovna do něj bych to neřekla.
A takových případů znám víc.
Ale pokud jsi přesvědčená, že je ti věrný a vždycky byl, je to pro tebe samozřejmě jen a jen dobře, o tom není sporu, a přeji ti, aby ti tohle přesvědčení vydrželo. Tímhle ale hodně odbočujeme od tématu, nechala bych to být.

U mě to bylo různě: první přítel miloval víc mě než já jeho (a příšerně žárlil), s druhým to bylo zase opačně, atd. Teď mám vztah, kde bych řekla, že je to momentálně fifty fifty, ale ze začátku to bylo silnější u něj, já jsem se opravdu zamilovala až po pár rande s ním.

vždyť je slečně 19, nemusí přemýšlet o zbytku života, nemusí řešit věci jako svatba, děti...s tím klukem je jí teď fajn, tak proč to bourat - nemá co ztratit

Tak pokud jde jen o momentální zabití času, tak fajn..Akorát, aby to taky věděl ten kluk, že je jenom takový "flastřík". Pokud je s tím srozuměn, tak je to O.K.
Z hlediska dlouhodobého vztahu je ta "jiskra" tím nejlepším bojovníkem proti stereotypu. Nejde o to, že mi manžel může zahnout, i když mě miluje, to neřeším. Jde o to, že při všech těch povinnostech a starostech a práci kolem rodiny a dětí si pořád připadám milovaná a zamilovaná a všechno to ostatní kolem, co jiní vnímají jako rutinu a stereotyp, tak já to prostě dělám s láskou

Já se řadím k těm ženám, které by do vztahu bez jiskry nešly.On se každý vztah časem lehce promění, ale nesouhlasím s tím, že vlastně o nic nejde a kouzlo časem vyprchá.Nemusí to tak být, já mám ty motýlky v břiše i po dvanáctiletém vztahu, i když už samozřejmě ne s takovou intenzitou jako na začátku.A klidně přiznávám, že je to můj doping.
Každému samozřejmě vyhovuje něco jiného, jen si říkám, že za mě by byla škoda se o to ochudit.Tady si ale myslím, že zakladatelka má ještě vše před sebou, takže bych to nechala plynout a ono to vykrystalizuje časem.

já bych do toho taky nešla, ale to neznamená, že to někomu jinému nemůže vyhovovat