Výchova dětí a jejich trestání - psychické tresty?

To máš pravdu, ale setkala jsem se i s tím, že rodiče s tříletým děckem jednali jako se sobě rovným, a pak se divili, že je dítě neposlouchá, že si dělá co chce... Také jsem byla svědkem toho, kdy asi šestiletá holčička mámě rozkazovačným tónem poroučela, aby se jí omluvila (máma ji údajně bouchla dvěřmi, když otevírala auto, což nebyla pravda), no a matka se nezmohla na nic.

Jinak souhlasím s názorem, že dítě je třeba chválit, chválit a chválit, a to i v případě, že se podle nás jedná o banalitu. Mě rodiče skoro nechválili, když se mi něco povedlo, tak se to v tichosti přešlo, ale kdykoliv jsem něco pokazila, tak následovala kritika. Hodně mě to mrzelo.

Děti nemám (naštěstí ), ale kdybych někdy měla, tak je budu vychovávat tvrdě a myslím si, že než rádoby psychologické vysvětlování je někdy lepší dát pár přes zadek. Tím nemyslím mlátit hlava nehlava
Vždycky jsem si říkala, že svoje děti nikdy neuhodím a budu s nimi všechno řešit. Teď se ale starám (jako au pair) o devítiletého kluka a v UK je "násilí" absolutně nepřípustné. Podle toho ale ten kluk vypadá- věčně se dohaduje, neposlouchá, odmlouvá, na jeho mámu je drzý. A oni to řeší domluvami a řečmi typu : "Běž do svého pokoje a uvědom si, jak se chováš." Prostě taková psychologie, která ale na dítě pochopitelně nezabírá.
Být to moje dítě, dám mu přes zadek, zakážu televizi a bylo by hotovo.

No jak tady píšete,že psychické tresty ne? Tak by mě zajímalo co pro vás psychický trest znamená?..Protože samozřejmě deptat ho něčím a tak to ne.....Ale zase na druhou stranu na dítě se musí přes psychiku..podle mě fyzické tresty jsou k ničemu..Studuju pedagogiku a když jsem byla na praxi,tak když dítě něco nechtělo udělat..nebo něco provedlo..Tak jsme mu občas řekli např.Podívej se na Kubíka jak po sobě hezky uklidil,takové děti má každý rád.. A to by jste se divili jak ten neposlušný chlapeček utíkal uklízet aby ho paní učitelka mela ráda... Takže podle mě tady má výraz psychivký trest víc významůů.. a musí se vědet co se muze použít a co už ne..

s tím souhlasím

To také nechápu. Dítě nepochopí, co dělá špatně, nedokáže přemýšlet jako dospělý, často se teprve "učí", co je dobré a co špatné.

S tím si dovolím nesouhlasit. Sice říkat rodičům jménem není časté a je to zvláštní, ale znám případ, kdy dítě rodičům jménem říkalo a autoritu vůči nim to nesnižovalo. Myslím, že záleží na jiných faktorech než na tom, jak rodiče oslovuješ (v rámci slušných oslovení samozřejmě).

No tak takových případů znám víc, a to oslovují rodiče "mami, tati". Proto si myslím, že to na to nemá vliv. Ono jde o to, že je hezké, když má dítě v rodičích kamaráda, ale také by k nim mělo mít určitý respekt a rodiče musí mít autoritu.

Každé dítě je individualita. Mám dvě děti a každé je uplně jiné. V každém věku platí něco jiného Synovi je ted 12 let jediné co funguje, je zakázaní PC a jít ven s kamarádama a více ho zapojím do domácích prací až do nápravy jeho chování. Malé je ted 19 měsíců na ni bych řekla neplatí ještě nic spíš jen odpoutání pozorností a zvednutí hlasu. Občas ji přes ruku nebo plínku plácnu, ale spíš bych řekla, že to je jen když mi rupnou nervy.
Oslovování rodičů jménem mi přijde divné. Jakoby se rodič styděl za to, že je rodič a nikdo v okolí to neměl vědět.
Nemám ráda psychické tresty typu, když budeš zlobit nebudu tě mít rád apd. To jsou moc silná slova nad kterýma by měl člověk přemýšlet.

brrrrrrrrrrr, to jsem úplně nenáviděla a doteď jsem alergická, když mi někdo předhazuje někoho jiného
Pak jsem tu osobu, která mi byla předhazovaná, nesnášela. Takže to se snažím vynechávat.

Jinak za psychický trest považuji říkat třeba dítěti, že ho nemám ráda. Nebo i ponižování a svým způsobem i to předhazování někoho jiného.

to považuje můj bratr za trest pro rodiče. Musí dorostenci vymyslet program a obětovat čas, který by jinak věnoval svým zálibám a koníčkům (berte to prosím s nadsázkou)

..to ale není psychický trest, jak říkáš, je to jen působení na psychiku.... psychickými tresty myslím klasické věty rodičů: Běž do pokoje a vrať se, až si to rozmyslíš... Za to,co jsi udělal tě maminka nemá ráda... a pod...

..samozřejmě, chci se hlavně zabývat výchovou v tom věku, kdy je ve většině případů nejintenzivnější... tedy zhruba 2-7 let

Všem zapojeným díky za příspěvky měla bych na Vás ještě prosbu... Bylo by možné, až budu mít připravené dotazníky, zapojit Vás do výzkumu? zatím je ještě nemám, probírám se základními informacemi a orientuju se na nějakou základní myšlenku

Reaguji na sartre: hele program mu klidně vymyslím, ale myslím, že o to stát rozhodně nebude vymyslím mu tolik domách prací, že radši zaleze do pokoje a po dlouhé době čte knížky.

Radi symbolicky "ztlouct", než deptat. Vidím to na sobě, maminka byla hodně důsledná, co se známek týkalo a každá trojka byla provázena výstupem, řečmi o zklamání a podobně. Abych z ní nedělala semetriku, nikdy na mě nebyla zlá a nedělala, že by mě "maminka neměla ráda" Ale vystupňovalo se to do takového stádia, že jsem si v 6. třídě přepisovala známky v žákovské, abych domů nepřinesla dvě mínus, ale třeba dvojku, ta se tolerovala. Přišli mi na to a dostala jsem napomenutí Byla to děsná aféra, premiant byl v ředitelně! Tím jen chci říct, že já jsem se neflákala, ale občas se mi prostě jen něco nepovedlo, takže si teď myslím, že pro takové výstupy nebyl důvod

Jo, klidně mi ho pošli. Miluju tyhle dotazníky do bakalářek apod. Už jsem jich kamarádkám vyplnila nespočet

myslíš? já tohle doma slýchávala pořád, a vedlo to akorát k tomu, že jsem měla pocit, že se nikdy nikomu nezavděčím a všichni jsou lepší, než já . . . nemusím asi vysvětlovat, jak na tom jsem se sebevědomím dnes, že . . .

pokud už poukazovat na jiné, tak zobecňovat (např. všechny děti) a nebrat si do pusy tu jednu konkrétní osobu (na příkladu viz Kubík)

Přesně můj názor, protože ano, dítě udělá chybu, nezachová se správně, ale myslím, že v první řadě musí pochopit, proč se něco takového nedělá a jaký to má důsledek.

Já toto taky jako dítě nesnášela, myslím, že pokud se tato formulka používá často, dítě se naučí i v dospělosti strašně se se všemi srovnávat, bát se projevit svou vůli, mít rádo sebe, jaké je..

Přesně tak, poctiťuju to sama na sobě, že vlivem výchovy rodičů mám pár následků do budoucna..

Naprosto souhlasím.. Dítě se naučí být pak spokojené i za maličkost, kterou v životě dosáhne

Holky, tak jsem nad tím přemýšlela a zjistila jsem, že se snažím vyvyrovat chyb, kterých se na mně dopustili rodiče.. Tím, že chvály bylo strašně málo a úspěch byl brán skoro jako samozřejmost, kdežto kritika mě stihla za každou prkotinu, odnesla jsem si pak do budoucna pošramocené sebevědomí, zvýšené nároky na svůj výkon, uzavřenost.. Na druhou stranu vím, že rodiče se snažili a třeba to tak být mělo, protože víc vnímám, čeho se na svých dětech vyvarovat, aby v budoucnu nebyl problém..