V práci zdravě, doma přejídání

Mně dokonce neošálí ani to zmíněné lízátko, pokud mám chuť na čokoládu, ale já jsem tvor hrozně zmlsaný. Už jako malá si pamatuju, že jsem jasně preferovala čokoládu před cucacími i jinými bonbóny, a některé jsem dokonce nejedla (což žádné dítě v mém okolí nechápalo).

Dnes nevím jestli naštěstí nebo bohužel, je čokoláda vesměs hnusná, takže mi nehrozí sníst tabulku.

U mně tohle funguje u většiny sladkého, takže já pokud nechci, tak si nedám ani to první sousto, protože odepřít si ty další je daleko těžší když už tu chuť mám v puse. Ať už jde třeba o dobrý dort nebo cokoliv jiného. Nevím proč to tak je, vysvětluju si to závislostí na cukru.

Nevím s tím počítám kalorií, bílkovin apod. Jak to dlouho člověk vydrží?
Myslím, že by se mělo najet na dlouhodobý systém zdravého stravování (jíst vyváženě, vše - ale v menším).
Já mám také vždy záchvat hubnutí, začnu jíst vše super zdravé, vše si počítám apod., ale časem mě to přestane bavit.

Reaguji na Doudou:

Vždyť nikdo neříká, že to má dělat do konce života - pro začátek a alespoň základní představu by stačil takový týdenní jídelníček, pak by krásně viděla, co všechno jí chybí a přebývá. Člověk si to kolikrát vůbec neuvědomí, dokud to neuvidí takhle jasně na papíře (monitoru..). Pak může přidávat/ubírat, co je třeba, jakmile si na upravený jídelníček zvykne, půjde to už skoro samo a nebude třeba křečovitě lpět na každém čísle v tabulce, spíš už kontrolovat jednou za čas, jestli se zase neopakují nějaké chyby...

Reaguji na Rain: Jo, to máš pravdu .