V kolika letech jste měly první dítě a svatbu

Reaguji na JančaOcet: tak to mě mooc mrzí ohledně miminka,že se nedaří a budu držet palečky aby se vše v dobré obrátilo

práci jsem zvládala v pohodě,pokaždý jsem si jen odskočila na tři roky na mateřskou a zase se vrátila

...a za sebou první rozvod...

První svatba ve 22 letech, první dítě ve 23, druhé ve 30.Už jsme manželé skoro jedenáct let....nemám pocit, že by mi (nám) něco uteklo, užívat života se dá i ve dvou či třech (teď myslím s dítětem, ne milencem).Ale musím říct, že jsem měla velké štěstí na hodného, spolehlivého a tolerantního chlapa, který mě vždy podržel a myslím, že i po letech mě má tak nějak obyčejně a lidsky rád.

Reaguji na hyena 02:

Tak tak, případ přítelovy ségry jak vyšitý

já myslím, že když je člověk zaopatřený + potká toho pravého člověka pro život = není na co čekat.mít děti není konec světa, je to paráda a hrouda radosti, strašná legrace je pozorovat, jak řádí a radujou se z toho to pak člověku příjdou nějaké diskotéky a chlastačky totálně o ničem . . .

Já myslím, že je to individuální, já do 23 let studovala + si užívala, dítě jsem si nedovedla představit, pak jsem se tak poflakovala, partnerské vztahy nič moč, poslední tříletáý skončil před 2ma lety, od té doby zas nic moc, resp. nic... takže dítě z čistě praktického hlediska nepřipadá v úvahu...je mi 30 a opět studuju , do 36 jsem si dala ultimátum, že nebudu panikařit za žádnou cenu - děti mě baví - ale jen chvilku na půjčení, biologické hodiny netikají... teď to bude znít hnusně, ale mám pořád fůru důležitějších věcí na práci... než se mrcasit kolem mimina, jestli to jednou přijde, tak přijde, jestli né, vodvařená z toho nebudu, ale věšet se nepůjdu...
nějak mě pořád baví žít ten svůj život - jsem asi sobec s dítětem žijete ten jeho, né svůj ... asi ,, psychopatický " pohled... nevím, třeba se to časem změní a do 36ti neřeším...

na tohle mi bohatě stačej moje 3 psi a ty se taky jednodušeji ,,odkládají" na hlídání...
jinak to berte s rezervou, nejsem proti dětem a jestli mi někdy bude zhůry dáno, děti chci... ale neovlivňuju násilně věci, které ovlivnit nejdou...

Reaguji na kivus: Určitě pokud člověk je zaopatřen a cití, že už je na to pčipraven a má toho pravého člověka tak proč ne ve 20, jen se ptám v kolika kdo letech, já si to prostě nedovedu představit, děti mám moc ráda půjčuju si brášku jemu rok a třičtvrtě a je kouzelnej, jak říkáš ty pokroky co dělá a jak se chová ale půjčit pomazlit a zatím vrátit. Nejde mi o to se někde ožrat, al ei o cestování, pracovní příležitosti atd...

já jsem ještě rok před prvním prckem děti doslova nesnášela, vživotě jsem na žádné nešáhla, protivily se mi zvuky co vydávaly a tak . . . ze dne na den mi švihlo v bedně a třebas jsem si při jízdě autem začla představovat, že za náma sedí v sedačce prcek a tak . . . pak jsem chtěla mít mimi nejlíp hned zítra! můj chlap to totálně nechápal
proto toho rychle využil, než es mi to v hlavě rozleží, ale ejhle dost dlouho se nedařilo . . .

taky jsem říkavala, že se mi zdají psi mnohokrát rozkošnější než mimina a ejhle, teď na psa ani nešáhnu, protože se bojím, že bych něco přenesla na mumínky (ruce si myju) a strana mince se otočila a psů se štítím jak kdysi děcek

s hlídáním nemáme poblíž - všichni prarodiče jsou k mání a skoro se o prcky rvou, ale my je stejně neradi odkládáme, tak jezdí skoro všude s námi . . .

Jsem z generace Husákových dětí a nejen já ale i všichni moji přátelé jsme si pořizovali děti až po třicíttce. Dlouho jsme studovali, cestovali, prostě užívali jsme si nově nabyté svobody asi o něco víc než současná mladá generace, pro níž je svoboda už věcí zcela banální.

Jen jedna jediná spolužačka porodila dítě hned po škole, byla těhotná už o státnicích, ostatní měli děti v těchto letech, jdu si zavpomínat: 33 let, 35 let těch bylo asi nejvíc, to byl náš boom, 36 let, 37, 38, 39 a 42. Souhrně vzato od 33 let dále s největší kulminací kolem 35 roku života. V životě jsem neslyšela, že by někdo z nás litoval a nevím o žádných problémech způsobených věkem.

Ale také se několikráte stalo, že kamarádce skončil vztah společně se školou, pak už nemohla nikoho vhodného najít a je stále sama a bez dětí, které by si moc přála. Rovněž mám kamarádku, ta si přála dítě jako první, avšak manžel měl nějakou poruchu, umělko xkrát nevyšelo, rozešli se kvůli tomu, dnes jí je 39 a dítě nikde na obzoru. Jiná kamarádka byla velmi vybíravá v partnerech, takže nakonec to dítě nestihla.

Celkově vzato je nás s dětmi mnohem víc než bez dětí, ale riziko, že se to nakonec nestihne, tady je.

Připadá mi, že dnešní doba se zpátky vrací k tradici dřívějšího zakládání rodiny. Já ale té mojí bláznivé doby nelituji.

ještě jsem zapoměla, to že mám vlastní děti nezměnilo můj postoj k cizím dětem - ty mi pořád lezou na nervy

Přesně tak, když tu někdo napíše, že si chce ještě užívat, tak každý si pod ím okamžitě představí alkohol a diskotéky.
Pro mě užívání znamená cestování, utrácení za dobré jídlo, kosmetiku, pohoda a volný čas pro sebe, posezení s časopisem, pracovní příležitosti, možnost vzdělávání se ....

Šílená zdrobnělina.

Reaguji na Barušenka:

Tohle mě docela zajímá, mají to tak všechny slečny? Mě je 21, (abych neodbočovala od tématu tak vdaná nejsem a děti nemám.) a často čtu nebo slyším, že holky by v tak nízkém věku děti neměly a pak vyjmenují nedostatek peněz, špatné zázemí... Jsou to jediné důvody nemít dítě tak v nízkém věku? Kdybyste holky byly zaopatřené tak byste měly dítě klidně ve 20? Já dítě teď nechci, ale kdyby se mě někdo zeptal proč tak mě nenapadne nedostatek peněz, ale přiznám, že prostě nechci, nic mi to neříká, absolutně netuším co bych s dítětem dělala. I kdybych teď měla dům a milióny na kontě, tak si dítě stejně nepořídím. To jsem v tomhle věku jediná? I kdybych neměla ambice ohledně práce a cestování, jakože mám, tak by to neměnilo nic na tom, že mít dítě brzo - to ne. Nevím, kdy po něm začnu toužit a jestli a je mi to asi jedno..
Jinak se mi moc líbí názory Malacka - mít dítě není něco, co si kdokoliv může stoprocentně naplánovat. Když to jednou přijde a já na to budu připravená, tak fajn.. když ne, tak prostě ne, život tím nekončí.

Tak já jsem v 19letech po škole nastoupila do práce, která mě hodně bavila a byla jsem s ní spokojená. Odpracovala jsem si 2 roky a za měsíc porodím prvního syna-bude mi tedy ještě 21 let. Mám přítele, který je o dost starší, ale má to výhody-je zabezpečený, má mě rád a na dítě se cítí až teď. Takže já jsem šťastná tak jak to je i když jsme chtěli mimčo ještě o něco později, ale max. do těch 3 let.
A nějaká zábava? Myslím, že jsem si ji dost užila při SŠ a stejně i když jsem nebyla těhotná, tak jsem každý víkend nechodila pařit.. cestování-3x jsem byla u moře, až když jsem si to mohla dovolit, ale těším se, že zase pojedeme i s malým. A cestovat kvůli jazykům mě jaksi nikdy nebralo.
Svatbu ale zatím posouváme na neurčito. Já se zatím nechci vdávat.