Úcta a chování k rodičům

Sice si vážím starších, ale nikdy by si děti neměly nechat svými rodiči vzít svou identitu. Tyhle hádky mají vytvářet tvojí osobnost a pokud k nim v pubertě nebo v dospělosti nedojde, nikdy by člověk nedošel svého názoru. To si myslím já. Dneska jsem schopná rodičům říct, co si myslím, chce to trochu asertivity a z babiček bych si nic nedělala, je to prostě stará škola. Samozřejmě nějakou úctu to chce, to zas nesnáším malé smrady, co jsou schopní spustit na své rodiče uprostřed obchoďáku samé lepší, to bych rozdávala facky taky. Když chci, aby mě někdo bral dospěle, tak se tak taky musím chovat...

Výměna názorů podle mě není nic špatného a rozhodně to nepovažuju za neúctů k rodičům Já sama se s našima dost hádala, když jsem ještě bydlela doma...ale všichni jsme věděli, že je to všechno jen takové momentální a že se ve skutečnosti máme rádi...

v posledním týdnu se mi s otcem stalo to samé - s tím rozdílem, že to řešil přes emaily, rozebíral kraviny, urazil mě a to několikrát a pěkně mě shazoval - a to vše jen kvůli tomu, že mě přítel vzal na letadlo a já se pochlubila (povaha mého otce je složitá a ne dobrá) - navíc nesnese jakýkoli odpor a pokud si dovolím, začne to házet na výchovu mé mámy (naši jsou rozvedení) a na můj nízký (22 není nízký!) věk.. - já se hádat nechtěla, ale v momentě kdy mě začal osočovat z takových kr.avi.n, tak jsem se musela ohradit.. a dopadlo to tak, že jsme nejspíš rozhádaní na hodně dlouho.. přitom já hádky nesnáším a rozhodně je nevyvolávám :"( a mrzí mě to - jenže to bych za ním musela jít a odprosit ho i přesto všechno, že mě urazil a nemá pravdu a to neudělám.