Těhotná v 18 letech

Všichni chtějí kariéru a prachy. To vypadá na republiku ředitelek a vysoce postavených manažerek ale kdo nám bude péct rohlíky to teda nevím.

Asi ukrajinky, které je pečou i teď .
A je na tom něco špatného, že většina žen je chytrá a chce dítě přivést na svět v době, kdy bude zabezpečená ? ..... Já jsem taky z těch co si dítě pořídí až na to budu mít a až budu vědět, že i když budu mít dítě pořád si budu moci dovolit občas kadeřnici, masáž, jít s kamarádkami na kávu nebo si koupit časopisy. Neříkám, že nejdřív musím vydělat miliony, ale určitým způsobem chci být zabezpečená. A na tom podle mě není nic špatného, spíš naopak. Jsem zodpovědná jak k sobě tak k dítěti. Z vlastní zkušenosti vím jak psychicky dopadají lidi, který nemají pomalu co do pusy, ale mají dítě.

Já bych si ho v 18 nenechala, šla bych 100% na potrat.
Je mi 25 a na dítě se pořád ještě necítím, takže bych si ho pravděpodobně nenechala ani teď. Mám ráda svůj sobeckej, free a cool život jak tu někdo psal , mám ráda svou práci, peníze a užívaní a život s dítětem si vůbec neumím představit.
Každej je jinej a rozhodnutí je stejně jen a jen na tobě. Poslechni sama sebe a to co cítíš ty, ne někdo jiný. Je to tvůj život, tak abys takového nebo makového rozhodnutí jednou nelitovala.

Já sama jsem zastánce toho, že se má máma věnovat dítěti a ne poletovat všude možně.
Takže v situaci kdy bych neměla dodělanou školu a poměrně nejistou budoucnost před sebou, dítě bych na svět rozhodně nepřivedla, z mého pohledu je to nezodpovědné.
Znám mnoho aktivních ženských, které mají mimino a studují, pracují nebo lítají po všech čertech a zábavách...z mého pohledu je tohle všechno na stejné úrovni, protože máma není s dítětem, ale dítě neustále odkládá kam to jen lze a to prostě není máma.
Ve výsledku je to tak, že máma tráví s dítětem 2-4 hodiny denně maximálně a taková máma pro mě mámou není, dítě vždycky nějak vyroste, ale.....
Tak to vidím já a mnoho žen by děti mít nemělo, přesto je mají a co z nich roste je vidět na každém kroku... nicméně to jak se rozhodneš Ty, je jen na Tobě.

Já nechápu, jak tady někdo může odsuzovat BarbieBlond. Já sama jsem neplánované dítě přes antikoncepci, naši z toho radost neměli, ale myslím, že se k tomu postavili v rámci možností dobře. Mamka to nesla hůř. Dělala příjímačky na vysokou, zkoušky udělala, jenže takových bylo hodně, takže jí nezvali kvůli mě. Prostě dítě je překážkou studia na vysoké. Když jsem trošku odrostla, tak taky nemohla jít studovat, protože jsme zase potřebovali peníze. Díky tomu, že měla jen střední, měla vždy i nižší pozice a nižší plat, takže je svým způsobem závislá na tátovi. Dostat se na dnešní pozici a plat jí stálo mnoho úsilí. Když se promovala dívala se na mě se smíšenými pocity - chápu, já měla to, co chtěla ona a kvůli mě to mít nemohla.
Mám dítě, které není z biolog.hlediska moje. Její matka otěhotněla v 26 letech, když skončila VŠ.Necítila se na to, ale její matka a tetička jí jasně vysvětlily, že za 9 měsíců si toho drobečka v bříšku zamiluje a že po porodu ta láska přijde. No nepřišla. Když byla holka ještě mimčo odešla. Neměla to jednoduché, právě kvůli nánám, které věří ve skutečnost, že si každá matka své dítě okamžitě zamiluje a nikdy nebude litovat. Zhroutila se a dlouho se z toho dostávala. Dnes už má další dítě, na které se těšila a moc ho miluje, měla ho v 34 letech, tehdy už na to byla zralá.

Zakladatelce můžu jen poradit, aby se rozhodla podle toho, co cítí. Nikdo jí nemůže, říct jestli ano nebo ne.

To taky nějak nechápu. Rodiče mají povinnost pečovat o dítě do jeho plnoletosti. Pak mají povinnost mu něco přispívat, pokud studuje VŠ. Ale rozhodně není povinnost umožnit dítěti studovat VŠ, stejně tak není povinnost pomáhat s vnoučetem. Obojí je dobrá vůli rodičů. Svojí dceru miluje (ačkoli t

(ačkoli těžko říct, jak je to možné, když jsem jí neměla v bříšku ), přesto pokud by mi v osmnácti přišla s tím, že je těhotná a já budu povinně pomáhat jak péčí, tak finančně, poslala bych jí....., nemám nic proti občasnému hlídání, finanční výpomoci v mimořádné situaci

Je to každeho rozhodnutí, já jsem také z těch která čeká s dítětem až se budu cítit zajištěná, mám se ráda a nechci se potrestat tím, že budu dřít bídu z nouzí, chci jezdit do Alp lyžovat, chci si moci dovolit občas náky to hlídaní, kosmetika...potrestala bych tím sebe a i dítě protože bych mu mojí nespokojenost dávala za vinu.

No právě a to je taky znát! Bylo to o něčem jiném s bydlení, prací...

Reaguji na marilyn: Reaguji na Laky: souhlasím s Vámi ve všem

Někdo psal, že nejdůležitější jsou tedy pro nás asi peníze a jak si někdo stěžoval a byl v depce, že je nemá a že jsme tady samé karieristky. No, mě se zdá, že je velmi zodpovědné pořídit si dítě až na něj budu mít. Taky až na něj budu mít čas, a ne běhat do práce už po půl roce, protože jinak ho neuživím. A nezlobte se na mě, ale peníze v dnešní době jsou důležité.

a z čeho bys ho platila? Tvůj názor je samozřejmě dobrý, tak by to mělo správně fungovat, jenže... dítě je hlavně o penězích, co si budeme povídat. A když na něj prostě nemáš, rodiče ti nepomůžou a přítel je student (který asi práci mít bude, ale víš jak je to dnes s prací těžké), tak vážně nevím, JAK bys ho chtěla obstarat? Z čeho? Fajn, slečna může po večer chodit někam uklízet, ale to jí zlatej důl nepřinese a asi to ani není to, co od života čeká.

To samé studium na VŠ. Ano s dítětem se dá zvládnout. Ale zase jsou tu jen a jen ty peníze. Oni knížky něco stojí, já za ně dávala kolem 4 000 Kč a to jsem většinou kupovala použité a nebo je kopírovala z knihovny. Do toho jízdné 1 500 Kč, strava + ubytování.... a do toho mimčo? Z čeho by ho podle tebe platila? Já si při studium vydělávala a i tak jsem měla občas problémy to utáhnout a to jsem byla sama. Třeba v budoucnu slečna vystuduje VŠ, jenže to už dítěti bude 6 let. Nástupní plat absolventů je směšný, tak po 3 letech už se trochu zlepšuje, jenže to dítěti bude už 9 let.

Samozřejmě, že by mělo být správné, že se žena rozhodne podle srdce... jenže tak to bohužel moc v praxi nefunguje. Ono si za srdce a lásku k dítěti - plenky, kočárek ani jídlo nekoupíš.

Proto bych v téhle situaci to řešila s rodiči. Když by mi oni nebyli ochotni pomoci, pak bych musela jít na potrat. Jen na přítele bych se nespoléhala, protože vztahy jsou všelijaké a i práce není jistá. Možná kdybych s přítelem byla déle a on byl starší a měl už jistější příjem a nebo něco našetřeno, tak ano... ale student podle mě moc velká jistota není, nehledě na to, že je sám dost mladý na takový závazek.

Takže ano, souhlasím s tebou, všechno se dá zvládnout...jen bych k tomu doplnila když jsou peníze.

Tak tohle je pěkná blbost. Jak můžeš házet do jednoho pytle ty, které se snaží vystudovat, aby si našly dobrou práci a ty, které hodí dítě třeba rodičům a jdou se bavit? Já v tom tedy moc souvislostí nevidím. Navíc, pokud žena studuje při dítěti, tak málokdy chodí do školy denně na plnou vyučovací dobu. Například já mám individuální studijní plán a chodím do školy maximálně dvakrát do týdne a to ještě na dvě až tři hodiny, jen abych si dopsala chybějící písemky. Jako bych proto ani nebyla matka si rozhodně nepřipadám - pokud člověk není pitomý a baví ho se učit, tak jde skloubit studium se starostí o dítě tak, aby ani jedno z nich nebylo ošizené.

Pokud člověk není pitomý,tak má jasno v tom,že doba studia je ke studiu,mateřství je další samostatná kapitola a budování kariéry další kapitola.
Tudíž je zbytečné to spojit vše v jedno když to nemusí být.

Souhlasím s Laky, Patty, marilyn...

Je mi 25, ale když bych se vžila do toho, že mi je 18, tak bych si dítě určitě nenechala... Nejsem kariéristka, ale zdá se mi nezodpovědné, aby moje dítě financovali moji rodiče (popřípadě přítelovi)...
Chtěla bych svým dětěm v budoucnu dopřát určitý standart a ne se ohlížet, jestli si můžeme koupit to nebo tamhle to...
Myslím si, že dnes je docela tvrdší doba než byla za našich maminek (i ona mi to tvrdí)..., takže dle mě pořidit si dítě "do ničeho" je nezodpovědnost.

Reaguji na Laky:
Takže matka, která si pořídí dítě a ještě při tom studuje, je podle tebe pitomá? To bych tedy neřekla. Pokud si někdo nechá dítě v takto mladém věku, tak pro to jistě má důvody a to ještě neznamená, že je pitomý.