asi jen ta práce a to se nabaluje ten zbytek (byly doby, kdy jsem se do práce těšila, a práce mě bavila, teď mám co dělat, abych ráno vstala )
matadi
Řekla bych, že tohle ještě syndrom vyhoření není, spíše "blbý období", které dobře znám Nakumulovaný stres, málo odpočinku, nával úkolů a žádný relax...
Jak říká angl. přísloví "all work and no play makes Jack a dull boy"
Hmm, a znáš fáze vyhoření?
1. je nadšení- kde těšíš do práce, velký zápal dobře fungovat
2.je stagnace- střet s realitou, jdeš do praxe a dělá se to jinak, nadřízení mají větší požadavky
3. je frustrace- Klienty vnímáš negativně, netěšíš se do práce na lidi, jsi zklamaná, nevíš, jestlitu práci chceš ještě dělat
4. Apatie- nepřátelství s lidmi, s kolegama
5.Vyčerpání- ztrácíš ideály, práce tě nebaví, odosobnění od reálu, obrovský psychický tlak.
A postihuje většinou lidi, kteří pracují s lidmi.
Se syndromem vyhoření teď bojuju.Pracuji už delší dobu v jedné společnosti,kde je to stresová,psychicky náročná a hlavně jednotvárná práce.Právě každý den se zabývám myšlenkou,proč to vlastně ještě dělám, že to nikam nevede.Ještě ke všemu to ve společnosti jde od deseti k pěti-zajímají je jenom výkony, člověk se musí vlízt to nějakých jimi vytvořených norem,které mi připadají dělané schválně tak,aby si člověk připadal jako neschopný a tudíž se musí neustále zlepšovat...No připadám si tam jako robot a ne jako člověk.Z výdělku taky nezbohatnu,směšný plat i když společnost je velmi bohatá.Už jsem vyčerpala dost dní dovolené,abych tam nemusela -myšlenka jít opět do práce která mě asi psychicky deptá a je tak jednotvárná mě děsí.Zvažuju výpověď,pro mě lepší dočasně žádná práce než blbá a deptající práce,která mi ničí radost ze života.
Denně jsem v kontaktu s lidmi(celou pracovní dobu) a došla jsem do stádia,kdy je začínám nesnášet.Nejraději bych jim vynadala a poslala je do patřičných míst-hlavně ty nepříjemné a nechápající.Zjišťuju, že chci mít klid, TICHO.Přistihuju se, že doma sedím mlčky,žádná hudba,televize...a koukám do blba.
Sweety
No , když člověk dělá dobře a rychle , tak na něho nadřízení navalují více úkolů a pak to je nato šup. Hlavně , aby oni měli dost,že? A že lidi nejsou stroje, ale jenom lidi, to nikoho moc nezajímá...Prevence u SH je vypustit ventil třeba cičením a naučit se pracovat s časem a když je toho moc , tak je ta výpověď na místě.
tlapka6
máš pravdu..Já právě o víkendech vypadnu pryč z města, jezdím na výlety,aktivně sportuju..Ale i tak mám pocit,že mi ty dva dny volna už nestačí k tomu dát se do pohody.A i po delší dovolené se přemáhám abych do té práce vůbec šla..
tlapka6
to jsem mezi fází 2 a 3 začátek fáze 4 (tedy jen ohledně nadřízeného - který neprudí, ani nekontroluje ani jinak nevychyluje) a ty ideály zatím ještě mám
hmm...tak to máš matadi ještě dobrý..Já přišla už i o ty ideály.Lépe řečeno vyčůrané a "výborné" české vedení zahr. společnosti mě o ně připravilo.
Sweety
každý večer se hluboce zamýšlím, jak se donutit, abych byla tak výkonná, jako před rokem, jen mám pocit, že skáču z jednoho úkolu do druhého a nemám pořádně ani prostor jedno dokončit, abych druhé mohla začít
zkoušela jsem jinou organizaci - vlastní práce, jiný pohled, dovolenou - ale prostě přijdu, sednu a nutím se něco udělat, bo je termín (tak hluboko jsem ještě při práci neklesla)
jinak mám i pocit, že stagnuju a že mě tahle práce dál neposouvá
Cituji matadi: jinak mám i pocit, že stagnuju a že mě tahle práce dál neposouvá
Přesně tak to cítím i já.
Možná je to tím, že děláme něco-tedy aspoň já, co mě už vůbec nenaplňuje a jak už jsem řekla, denně pracuji s lidmi a ti se chovají čím dál hůř no a to se pak odráží i na mé náladě.Jsem permanentně podrážděná,naštvaná..Nechci aby se ze mě vinou mé práce stala otupělá troska.
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.