Svatba ano či ne?

já bych svatbu brala, kdybychgom plánovali děti....abychom byli jakoby rodina...i když na tom zase tak moc nezáleží...

spíš jde o to, že když je problém a jsou dva oddáni, tak se to snaží spíš řešit než když nejsou...to se prostě rozejdou....a už to neřeší...

já jsem měla období v loni, i letos na jaře,že jsem chtěla a ted teda vůbec....nějak mě to přešlo a taky nechci....doufám,že přítel s tím ted nepřijde....

ahoj tak my se vzaly po 10letém vztahu.Bylo to loni a tak nějak jsme se na tom dohodli když jsem zjistila,že čekám naše druhé dítko.
Nezměnilo se vůbec nic jen moje příjmení a chvilku před svatbou se nám k 5,5letému klukovi narodila holčička.

avanta
Jé tak to jsi mě docela potěšila.To víš,já také právě ted nechci nějak dítě.Ten můj by chtěl i svatbu i dítě...ale já se nějak bojím,nevím prostě si myslím že na to nejsem ještě připravená a říkám si až to příjde,tak to prostě přijde a hotovo.Ale čím jsem starší-tak cítím uvnitř nějaký ten strach...dochází mi najednou jak ten život docela rychle utíká..a ještě to slyším s každé strany-jé tobě je 30 nemáš dítě,takového super přítele,bydlení máte..tak na co ještě proboha čekáš?Ale já si myslím,že to není to nejdůležitější na světě být vdaná a mít děti...ale tím neříkám,že nemám děti ráda !..to jen pro ujasnění.Upřímně mě i děsí to- být s jedním chlapem celý život hehe...já vím zní to divně noale je to fakt šílená představa..Mám ráda i určitý druh svobody..podle mě na to abych byla štasná nepotřebuji být vdaná no

rattty
no já ti rozumím naprosto přesně..také jsem měla období kdy jsem si říkala no možná bych do toho i šla a vdala se..měla děti..ale pak to nějak odezní..také mě někdy přepadne ta myšlenka,že ten můj na mě také věčně čekat nebude..chce rodinu to je jasné...každý chlap chce mít jednou ženu a potomky noBojím ,bojím

rattty
ale ty jsi ve znamení býka jako já vid?Tak ty mi určo rozumíš jak to myslím.

Lenas

ten můj na mě nenaléhá, takže zatím dobrý...ale je o 10let starší...mno a nevím, mám ještě před sebou dva roky školu, tak dva roky se mě to určitě vyhne

víš, já jsem s ním strašně chtěla být a trochu si ho tím pojistit,ale ted mě to fakt přešlo a chápu, jak tě to děsí...

moje sestra má ted mimčo od dubna a řeknu Ti,že je to mazec....když slyším, jak brečí, ona samozřejmě trochu přibrala a je z toho špatná...a taky nikam se nehne.... já nechci a bojím se, jsem věřící - křestanství a když - jestli se někdy vdám,tak v kostele a pro mě slib před Bohem něco znamená....a tak raději brzdím.... a upřímně, se mě do toho moc nechce...přítel je superní, asi bych nechtěla nikoho jiného,ale měli jsme krizi a ta mě nějak vrátila zpátky....a svatbu ne ne....chci mít volnost....a myslím,že on se ted taky ženit nechce....po té krizi, tak mám čas

ale fakt se bojím,že čím jsem starší tím méně chci...ted resp. vůbec nechci a nejsem si jistá,zda názor změním....

a co nesnáším- otázky typu jestli jsem už vdaná a nebo zda mám děti a když se ptají známí.... a co vy dva?

co asi?

avanta
No nevím..tlačí-to bych neřekla ale vím,že on je takový že na to myslí..je to člověk co hodně myslí na budoucnost.On je ve znamení panny a vím,že tajně touží po nějaké potomkovi.On chce abych byla štastná..ví že kdyby na mě moc tlačil,tak mě nakonec ztratí..víš někdy je mi asi těžké porozumět.Jsem ženská co se hodně dívá kolem sebe a všímám si detajlů...každá druhá moje kamarádka je rozvedená a tak si říkám,že je to možná i zbytečná věc ty vdavky..víš asi tak nějak.Já jsem si to s ním vyříkala ..máme v tom jasno..jen chci aby byl také štastný..možná to je také tím,že se bojím abych byla dobrá manželka..já fakt nevím..jsem hodně temperamentní a uvědomuji si že život se mnou není peříčko...také jsem pro předmanželskou smlouvu..myslím,že to výborná věc...Jde vidět že jsi hodně vnímavá...to že jsi poznala že se bojím i kvůli nějaké zkušenosti..to jest od mých kamarádek!Máš pravduTaké mě děsí to-že každou mojí kamarádku po svatbě čekalo překvapení v podobě mladé milenky...a toho bych se fakt nerada dočkala...to bych asi nesnesla a vzraždila!Já vím,že ta svatba nemusí být na celý život a člověk se může rozvést..hehehe...ale pro mě je svatba důležitý krok no.-))

rattty
No to máš recht..hele já jsem právě také měla krizi s tím mým..a to mě nějak donutilo se na to podívat i z jiného úhlu a nějak jsem hodila i zpátečku.No právě to jak jsi psala že to vidíš i u tvé sestry,že je hodně omezovaná ted tím miminem..já nevím je to zvláštní a někdy si připadám fakt že jsem divná.No a ty otázky takové to-jé tobě je už 30 vid?No tak hodiny dělají tik tak..ty jo tak to jsem pokaždé na smyk..a nejraději bych ty lidi poslala někam do pr...to mi fakt leze krkem...a nebo takové to-copak?ten tvůj se nechce ženit?No to bych nejraději vzala lopatu a mlátila ty pitomce do hlavyNo a korunu tomu nasadí pokaždé moje matka-ta ještě řekne já snad nebudu babička nikdy..já se toho nedočkám,počkej až budeš stará..bude pozdě..a nebo až budeš chtít mít dítě a nepůjde to už..a blá ,bláNebo počkej až jednou potká nějakou -která chce mít děcko tak tě opustí..no tohle mě fakt naštvePak se člověk nemá cítit jako blbka

Hmm, tak to je téma pro mě. Několik let žiju s přítelem a nehodlám na tom nic měnit. Ani svatbou, ani děckama.

Pod to bych se mohla podepsat

Štvou mě otázky jako: a co vy, kdy bude svatba? Kolik plánujete dětí?
Grrrrrrrrrrrr! Nebude, nechci, neplánuju.
Nemám(e) pocit, že mi(nám) něco chybí, že jsem povinna se obléct jako bílý dortík a provdat se, že musím chtít chlapečka a holčičku a strávit s nimi x let v domácnosti. Nic z toho nechci. Skoro nikdo to bohužel nechápe. Mám ráda svoji svobodu, možnosti, cestování, práci, a to, že jsem v tomhle všem neomezená, jsem svým pánem.
Nikomu nevnucuji moji představu o šťastném životě, tak bych byla ráda, kdyby i okolí dokázalo totéž a přestalo mi vnucovat, že bez děcek není štěstí. Ale je.
Někde jsem četla, že pravým důvodem manželství je nedůvěra. Že lidé mají potřebu si druhého připoutat před svědky, zákonem a soudy, protože mu vlastně vnitřně nevěří a takto si ho chtějí přivlastnit. Něco na tom bude, porozhlédnu-li se po okolí, znám ukázkové příklady.

avanta
No koukám,že máme opravdu hodně podobné názory-takže mi připadá,že přesně víš o čem tu mluvím a také jak se cítím...jsem ráda,že jsem tu našla někoho kdo porozumí tomu jak mi je.Víš já si právě myslím,že když dva spolu jsou..a je jim spolu dobře tak si ten pocit té svobody-a společných krásných chvil mají užít co nejdéle(tím mám na mysli-cestování,chodit se bavit,romantické chvíle...procházky,kino atd.)..prostě si užít jeden druhého-to volno ,soukromí...a pak po čase si to dítě spolu pořídit,když to oba chtějí.Ale né jen kvůli tomu že to chce jeden..a nebo že to chtějí rodiče..a nebo že do člověka někdo hučí..víš jak to myslím?Mě na tom také právě moc záleží...a tak to nechci nějak uspěchat no

Na to jim občas řeknu, a kdy bude u nich rozvod, a mám klid.

To začnu používat!

hellusha
jééé tak vítej v klubu jupí.-))jsem ráda že tu jsou takové jako jsem já...věř že ti fakt moc dobře rozumím...napsala jsi to velice dobře..To o tom manželství jak jsi napsala,že se dva berou jen aby si jeden a nebo druhý svůj protějšek pojistil..tak to si právě myslím také.Víš ale jsou prostě lidi co tohle fakt nechápou dokáží jen odsoudit..to jaká např..já jsem...jsou ženy které žijí jen pro to aby měli jednou rodinu a manžílka pro kterého se nějak obětují..doslova si nic v životě neužijí..a tohle se mi zdá prostě divný no...