Svatba ano či ne?

júúúú, tak to som sa v tejto téme našla
tiež patrím k tým, čo sa nechcú vydávať a deti som nechcela nikdy (viem to o sebe od útleho veku, ľudia z okolia mi vraveli, že z toho vyrastiem..no ale samozrejme sa nič také nedialo)..

svadba určite nie - sloboda je najúžasnejšia vec na svete a prečo si to kaziť? nevidím v manželstve hlbší význam..môjmu som na rovinu povedala, že nech sa ma nepýta také otázky,aby sa necítil trápne, lebo odpoveď bude nie..

mám priateľa, máme spoločný dom...problém je v tom, že on deti chce teda aspoň jedno..v budúcnosti..no neviem..na jednej strane ho nechcem stratiť, na druhej strane - naozaj nie som materský typ - nikdy som nepatrila k ženám, ktoré híkali nad deťmi od úžasu..neviem si predstaviť byť otrokom vlastného decka
to ja radšej desať psov ako jedno dieťa..

já dítě někdy asi v hudoucnu chtít budu, i kdžy ted si říkám,jestli si to nemyslím jen proto,že mi ostatní říkají, že z toho vyrostu

je mi 25let a nechápu...děti asi někdy ano, ale v nejbližších 5ti letech určitě ne...za 1 se bojím porordu, za 2 jsem zvyklá si odpočívat a spát kdy chci, vařit jak chci a to pak nejde...a za další, přiberu, hormonální změny = výkyv nálad atd...a pak to brečení, hlídání, nevím, jak bych to zvládla....nikam nesmíte, je to velký závazek...

no..ja mám 32 a názor som ešte nezmenila..mám maličkú neterku, samozrejme že ju ľúbim z celého srdca, je to dieťa mojej sestry predsa...ale tak mi to stačí .. tiež je to dieťa, ktoré jej dá dosť zabrať - prvé mesiace mala reflux, potom šli zuby a teraz plače pokaždé kvôli niečomu inému..sestra sa od jej narodenia ešte nevyspala - spí tak 2-3 hodiny denne - manžel jej s malou nemá ako pomôcť, pretože pracuje mimo domu, takže len keď má voľno každé dva týždne a aj to si s malou koľkokrát zo zúfalstva nevie dať rady..inak jej nemá kto pomôcť, keďže býva 1200 km od domova..
sestra je fakt vyšťavená a keď sa jej okolie pýta, kedy druhé, tak len prevráti oči..
no..a keď toto vidím ..len dôvod navyše..plus ako písala rattty - hormonálne zmeny, priberiem, strie na celom bruchu (má ich mamka i sestra a celé tehotenstvo boli ako sardinky v oleji), finančná závislosť...uf...

Jo, psy taky miluju! Měla jsem dva a v budoucnu bych chtěla pořídit alespoň jednoho z útulku a jednoho s PP na výstavy, protože ty mě vždycky bavily. Teď máme malý byt ve městě, ale budem se stěhovat do domu na vesnici, tam bude psí ráj

To říkám taky!

Jj, dle jejich kamenných reakcí to zabírá.

Svoboda je stav mysli. To jestli jste nebo nejste provdané s tím vůbec nesouvisí. Pokud ovšem samy nechcete.
Já se oženil a problém nemám. O nic hrozného nejde. Dá se žít s tím i bez toho.

ducati
jj,přesně ták.Já si to také říkám,že není nad to když dva jen s polu žijí.Když jeden druhého neomezují-užívají si.Také mi hodně kamarádky říkali,že po čase až budu starší tak svůj názor na manželství a také na rodinu změním..ale bylo mi 30let a pořád nic.Jsem někdy docela i zmatená a říkám si přece mi nikdo nebude říkat jak mám žít,jak si zařídit život..ale je to těžké,každému holt vyhovuje něco jiného.Pro některé jako jsme my-není manželství a rodina to není to nejdůležitější na světě.Ale přece nás za to nemohou jiní soudit ne?Hodně žen tvrdí jak není nad to být vdaná,mít rodinu...ale já nevím proč ale myslím si že zas tak štastné nejsou.Možná nám i někdy závidí-to že jsme svobodné a volné..kdo ví

PardGalen
No každému vyhovuje něco jiného.

je mi 33 a zatím svatbu nee

já jsem byla pořád proti svatbě říkala jsem si, že svatbu nikdy, že to je jen papír... ale ted, když vidím, jak se moji známí začínají do toho vrhat, jsou zasnoubení a tak, tak už mám jiný názor prostě jak je to okolo mě, tak si říkám, že nechci asi o toto přijít... myslím,že v tomto máme s přítelem odlišný názor, bohužel ale asik bych se ráda jednou vdala nechci o to přijít samozřejmě se do toho nehrnu hned zas až tak se vdávat nechci ale do budoucna bych si svatbu přála

ale určitě by se do toho nemělo nutit, pokud se chtějí oba dva vzít, tak směle do toho, pokud se na to někdo necítí, tak bych do toho nenutila, dá se žít i bez svatby, pak je to o to jednodušší, jen pro děti je to asi takové složitější každopádně nezastávám názor,že bez svatby nejste rodina, to je hloupost, ikdyž se lidi vezmou,tak nemusí být plnohodnotnou rodinou, rodinu tvoří lidé a to bez svatby, či se svatbou...

Jsem rád, že my máme, na rozdíl od vás, na svatbu vždy času dost

Já jsem tak ráda, že jsem toto téma našla, už jsem myslela, že jsem "divná" jen já. Mám to úplně stejně, po dětech jsem nikdy netoužila. Je mi sice teprve 23, ale podvědomě cítím, že ta touha nikdy nepřijde.
Přítel děti chce, naštěstí až tak za 10 let. Pokud spolu budeme (pevně věřím a doufám, že ano), asi mu v tomhle ustoupím. Sice to není dobré, ale na jeho místě bych si asi našla jinou, která dítě chce. A to bych nepřežila

My jsme se brali po 8-mi letech od seznámení a dítě čekáme po dalších 3. Dítě do 30 je v poho. Do 35 je myslím tak tak. Pokud spolu žijete 5, 8, 10 let a milujete se, tak proč ne svatba? Někdo z vás si dělá zadní vrátka? To je lepší vztah ukončit. Svatba je supr. Doporučuju naplánovat a užít...a nešetřit. Je to zážitek na celý život.

docela mě mrzí co tu vidím napsanýho s těma dětma.možná vás to jednou přejde a pak bude pozdě.a nechat se zotročit dítětem?proč,jakej je k tomu důvod?každej to má takový jaký si to udělá...s dětma se dá přece dělat úplně všechno jako předtím,akorát člověk musí chtít a nějak si vše dobře zorganizovat.určitě to jde,ale lidi jsou prostě moc líný na to aby to udělali nebo se o to aspon pokusili.
já jsem rozvedená a do svatby se nehrnu,zatím,ani přítel ne,ale jednou se vzít chceme už kvůli dětem.a ty řeči že tím ztratím svobodu mám hrozně rádaproč?tím že se vdám,přece nic neztrácím,to si myslí jen nezávislý holčiny,bohužel je to špatně....