Mám podobné pocity od doby, kdy se mi na rybníku omotala řasa kolem nohy... Bylo mi asi 10 a já myslela, že mě to stáhne pod hladinu. Od té doby nelezu do vody, kde nevidím co pode mnou plave.
Já se bojím, že to černý místo je žralok (Čelisti atd). A nesnáším, když na lehátku dopluju k bojkám, že se přivážu a budu se slunit. 'Po chvíli otevřu oči a kolem mě nikdo Pro mě je mnohem horší, kdyby po mně někdo chtěl, abych skočila do širýho moře šipku, třeba ze šlapadla a tak. To nikdy
já jsem vodní živel a to jako že hodně, ale hloubky se bojím. Tam, kde se teplá voda mísí s tou studenou, okamžitě prchám zpátky ke břehu, nevím, bojím se ryb atd. Tohle je jen na volném moři, v hlubokém bazenu se mi to nestáva
plavu ráda, ale hloubky se taky bojím, spíš toho, že nevím co tam je dole. no takze plavu pouze tam kde ještě vidím na dno, nemusím na něj dosáhnout, ale vidět jo. a pokud to přeženu, tak kdyby se mě ve vodě dotkla ryba nebo nějaká rostlina, tak jsem asi schopná se i utopit. To nesnáším, když se mi něco otře o nohu, fůůůůj to jsem schopná se utopit i v půl metru
Cituji ThinkTwice: hloubky se taky bojím, spíš toho, že nevím co tam je dole. no takze plavu pouze tam kde ještě vidím na dno, nemusím na něj dosáhnout, ale vidět jo
V Chorvatsku je vidět dno i u bojky....... tam by tě bavilo plavat.
Čtu si to,co jste tu napsaly a je mi uplně špatně :/ Já se nebojím rostlin nebo ryb,bojim se tý tmy podemnou..A když si představim že sem v 15ti metrech,tak panikařím i takhle doma Zhoršilo se mi to tak,že se nemůžu ani koukat např.na dokumenty potápěčský,cítim se stísněně a prostě fuj :/ Už jen ten pohled když se kouknu na tu vodu v TV,jak někde milion kilometrů nadnima se leskne hladina,šílenost :/ Bože,chci se toho zbavit,už kvůli tomu že dřív jsem milovala dokumenty a žralocích a různejch potvorách
Já moře taky nemám moc ráda, ale radši plavu, než abych musela chodit po dně. Kolikrát jsem se chtěla jet potápět, ale nemám na to, bojím se, že se tam někdě utopím a ještě víc těch živočichů. Mám panický strach z toho, že šlápnu na nějakého kraba, rybu, že mě něco kousne.. Řasy taky nesnáším, připadá mi to jako slizké ryby, chobotnice a medůzy dohromady.
Cituji Laky: V Chorvatsku je vidět dno i u bojky
Jojo, přesně tak. Nebo třeba v Řecku Já mam taky ráda, když to dno vidím a je tam krásnej píseček dole, ale jakmile tam rostou ty tmavý rostliny, tak se snažim plavat (a nezastavovat se) co nejvíc na hladině, abych se jich nedotkla Taky z toho nemam dobrej pocit...
Cituji panda08: A pokud jde o sladkou vodu..jsem zhýčkaná čistou vodou, v českých vodách se už vůbec nekoupu..a jakmile má rybník bahno..úplně na sobě vidim ty pijavice zakouslý v nohách
Mam to uplně stejně! Taky jsem zhýčkaná krásnou čistou mořskou vodou
Cituji lena93: Pro mě je mnohem horší, kdyby po mně někdo chtěl, abych skočila do širýho moře šipku, třeba ze šlapadla a tak. To nikdy
jo tak to taky vůbec já vždycky sice děsně závidím těm, co si lebedí někde na širém moři na lodi (to bych taky brala ) a jak skáčou šipky do moře - tak si říkám, páááni, ti se mají, ale chtít to někdo po mě - nene jo a taky mi vadí vlny... Bohužel mám kolem sebe samé dobré plavce, kterým je jedno kde plavou a kteří nějak nejsou schopni pochopit, že prostě plavu tam, kde dosáhnu (pokud nejde o bazén), a děsně mi vadí jejich řeči "pojď, to je v poho" "ty neumíš plavat?" "čeho se bojíš?" a jejich udivené výrazy
Mám ten samý problém. Sice se s přítelem chodíme koupat na rybníky často, ale do vody jdu jedině s ním a plavu jenom tam, kde stačím a snažím se nešlapat na dno. Při tom neustále myslím na to, co by mě tam mohlo stáhnout. Nevím jestli mám tak bujnou fantazii, ale je to i tím, jak ve zprávách ukazují, že našli v rybníce mrtvolu. Bojím se, že na nějakou třeba šlápnu. Brr, nejlepší je bazén, ale tam moc často nechodíme.
Taky to mám tak a přitom strašně ráda plavu. Ani nevím od jakýho věku, jako malý mi nikdy nevadilo plavat a nevidět na dno (v rybníce na dno nebylo vidět už když byl člověk po kolena ). Nevadilo mi ani šlapat na bahnitým dně. Teď by mě z toho trefil šlak, protože si hned představím, že šlapu na pijavici, střep nebo rybí kostřičku Taky nesnášim chcíplý ryby, z těch mám fóbii. Moře miluju, ráda plavu i se šnorchlem, ale zjistila jsem, že jakmile se dostanu dál od břehu, kde je pode mnou tmavší dno, tak se taky bojím. Když jsem byla u moře naposled, tak jsem to řešila tak, že jsem plavala podél břehu, kde jsem viděla na dno a když jsem chtěla dál, brala jsem si s sebou lehátko a když jsem se začala bát tak jsem na něj vylezla nebo jsem plavala s potápěčskýma brýlema, protože jsem zjistila, že když můžu "kontrolovat" co je pode mnou, tak se nebojím. Asi to ale vypadá komicky, protože plavu, pak důležitě nasadím brejle, zjistim co je pode mnou a plavu dál
Cituji Gixxie: Asi to ale vypadá komicky, protože plavu, pak důležitě nasadím brejle, zjistim co je pode mnou a plavu dál
to je ještě pohoda,já v moři plavu a mám navlečené nafukovací rukávky a nedívám se co je pode mnou,bych se utopila.
Cituji Gixxie: jsem zjistila, že když můžu "kontrolovat" co je pode mnou, tak se nebojím
Přesně takhle to mam taky! A já si myslela, že tenhle podivnej strach mam jenom já, nikdy jsem o tom s nikym nemluvila...
Cituji Laky: já v moři plavu a mám navlečené nafukovací rukávky
Reaguji na Laky: taky dobrý no já závidim že vůbec plavete, já mám tuhle paniku nějak každým rokem silnější a fakt se plácám na kraji, naštěstí to svádím na dítě, manžel ze mě má pr...
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.