Strach z odběru krve

při odběru si lehnout a koukat se na druhou stranu

No, tak to mi nepomáhá...Jde mi spíš o ten pocit při tom vpichu (jak proniká ta jehla, brrr), ne o samotný strach z krve nebo jehly.

dipendenza

tak si preventivně lehni a dej si nohy na horu pak bys neměla omdlet. Aspoň s tímhle ti poradím.
Jinak nevím no, musíš myslet na něco jinýho, Však sestra tě nějak zabaví, bude si s tebou povídat že si ani nevšimneš že ti zrovna odebírá krev.

dipendenza
Jéééé, tak to je téma pro mě Přesně vím o čem mluvíš, já jsem přímo hysterická a panikařím. Doslova se mi zastaví krev v žilách a neteče. Takže mi sestra často kvrdlá v žíle a má u toho patřičné komentáře (typu vám to vůbec neteče, jé, teď Vám praskla žíla...), jeden odběr krve se protáhne na několik pro mě nekonečných minut a minimálně tři až čtyři pokusy, takže mám obě ruce rozpíchaný a já jsem hotová. Pokouším se s tím bojovat, takže jsem byla dávat krev (povedl se jeden pokus ze tří, dvakrat to neteklo a z toho jednou jsem málem omdlela, takže ostuda a přinesla jsem jim víc práce než užitku.
Ale zjistila jsem, že když zhluboka dýchám, nechám si pár minut na uklidnění a pak se dívám na to, jak mi píchá jehlu do žíly, tak to snáším trochu líp.

No tak třeba ja jsem omdlivala u každého odběru krve. I u klasicke injekce mi taky bylo špatně. V těhu to byly samy odběry,fakt hrůza. Docela mi pomohly homeopatika proti strachu,lehnuti,myšlenka na něco jinyho a šikovna sestřička. Taky jsem prodělala 'odblokovani' strachu z doktoru a pomohlo moc. Mně pomohla,ikdyz temhle praktikam uplne neverim a nebo zkus porodit,to uz pak zvladneš všechno

Ahojky holky. Mám úplně stejný problém. Poprvé mi brali krev ve 14 letech a víte jak to dopadlo? Měla jsem si držet to ovinadlo nebo co a pumpovat...to jsem zvládla ale když ke mě s tou injekcí přišla okamžitě jsem to pustila a utikala pryč. Pak mě mamka a zdrav. sestra naháněli po celé čekárně a to doslova...prostě jsem se zbavila, že jdu domu. Nakonec mě mamka držela nasilím a já podstoupila svůj první odběr. Pak jsem všude chodila s náplastí garlfilda a říkala jak jsem statečna.
Taky mám odpor z jehly. Ta bolest ani nevadi, ale ten pocit jak ta jehla tlači na kuží a pak jak propíchne...no fuj...

Přesně! To je šílený. Mám husí kůži jen si na to pomyslím a dělají se mi mžitky před očima...

To máš pravdu. Oproti porodu je tohle prkotina..

Tak to je největší hrůza...Asi by to se mnou seklo...

luciferqa
no ono to právě nejde...vždycky čekám než to píchne a nepomůže mi ani pomyšlení že si koupím mercedes

Hmm, tak s tím mám taky problém. Taky jsem za mládí utíkala z nemocnic, pár krát jsem při odběru odpadla, když vidím jehnu, třeba jen v televizi dělají se mi mžitky před očima. Jenom se o odběru mluví a já musím zkrčit ruce aby jsem zahnala ten pocit že mi jde někdo píchat jehlu. A mám hrůzu z toho když mě někdo chytí na ruce za žíly a stlačí. Hnusnej pocit

A taky jsem měla zážitek an arelgologii, kde byla podivná doktorka i sestřička. Sestra mi šlá brát krev a ty komentáře u toho...."máte zkovanou žílu, nemůžu se trefit", nebo mám asi tupou jehnu, počkejte vezmu druhou", pak na třetí pokus se konečne třefila ale to já už jsem odpadávala

Přesně, mám to samé. Asi máme místa, kde je nějaké uskupení žil citlivější

Jinak holky, kdy jste byly naposled na odběru? Bojím se, abych něco nezanedbala a bůhví co mi třeba je...

Teda tak to vám fakt nezávidím takový strach,já to mám opačně,spíš se na to těším a musím se na to dívat,je to pro mě zajímavé.Chodím i pravidelně darovat a taky v poho..
Ale co vám poradit to fakt nevím,snad si říkat,že jsou daleko horší věci než injekce,navíc to ani nebolí a trvá to jen chviličku

Když už dojde k onomu odběru tak to přežiju, proste se na to nedívám, trochu to štípne a pak už o tom nevím, horčí je pro mně snad potom si to držet stlačený

Tady tenhle strach patří do široké řady fobií.
Není to nic, proč by se dotyčnému měli smát, nebo snižovat jeho trápení.
Trpí tím můj muž. Můžu říct, že si prožil rozhodně větší bolest v životě, než je píchnutí do žíly, a přesto ho to toho strachu nezbavilo.
Nejde ani tak o bolest, jako o tu situaci. Já jsem při odběru 2x omdlela, ale nebyly to moje odběry. Nijak zvlášť se na ně taky netěším, ale zvládám to normálně. To neznamená, že bych nedokázala pochopit, že tohle je skutečný problém.
Někdo má prostě klaustrofobii a někdo fobii z jehly.

Dovolím si pochybovat o tom, že by porod zbavil strachu z jehly...to nějak není srovnatelné, páč tam jde úplně o něco jiného.