Strach z odběru krve

Přesně tak! Už při tom pumpování jsem na omdlení a když vydím tu jehlu, tak to už se kácím... Celý ten proces je naprosto šílený...

VENUŠE: Mně to teda pomohlo. Vždycky si vzpomenu na porod a pak si říkám,že tohle zvládnu úplně s přehledem,jak bolest,tak i situaci.. Ale možná za 10let už ta vzpomínka nebude tak silná a budu zase omdlívat

HelliDior
Já mám dvě děti, ale když jdu ke gynekologovi, stále se mi řádně klepou kolena, jako panně.
A to nemám fobii na doktory.

Když má někdo skutečný problém s jehlami (jasně,, že nepříjemné je to asi všem, a nikdo to nevyhledává), tak ho jakýkoliv hrůzný zážitek té fobie nezbaví. Ani když mu umře babička. Ani když skočí z balkonu a projde klinickou smrtí. Pořád bude tady. Může si logicky jak chce zdůvodňovat, že "to nic není".

Mám osobní zkušenost s jiným druhem fobie, tak to jen aplikuji na tuhle, princip je tentýž.
Svému muži jsme se dlouho všichni smáli, že je houby chlap, když mu to dělá potíže. Pak jsem ale pochopila, a přestala ho snižovat, ai rodině musela vysvětlit, že to není žádný jeho rozmar. Ostatně který chlap by chtěl být za "bábovku", že.
Bohužel to podědil mladší syn.

mámka vždycky říká, že má aspoň jistotu, že se nestanu narkomanka

Domluv se s doktorkou, pokud nebudeš muset přijít nalačno, hodně pomůže dát si sklenku Cocacoly. Zvedne mírně tlak a dodá cukr a nebude ti na omdlení. proti bolístce z vpichu by to mohla pomoci náplast a nebo mast Emla. Mast je drahá, pro odběr krve by ti mohla stačit i náplast. Dva kousky stojí do 170,- kč.
Jinak musím říct, že vím jak ti je, já se sice jehel nebojím a miluju veškeré propichování těla, ale jednou jsem sebou švihnula po odběru a stálo mne to přední zub . Takže bacha na to, možná by se ti vyplatil mužný doprovod

Moc hezké...

Venuše..však to jedno...mně to zatím pomáhá..a jsem ráda. to bysme se taky mohly hádat do nekonečna

HelliDior
My se hádáme?

Ono je třeba rozlišovat mezi "strachem" a "fobii". Když má někdo z odběru krve jen strach, je to nejspíš proto, že se obává bolesti, což je přirozená vlastnost nás všech. Takovému člověku tedy pomůže, když si v duchu řekne, že jsou mnohem horší/bolestivější věci než nějaký odběr krve atd. Jenže u člověka s fobií tohle vůbec neplatí! Tam nejde o nějakou bolest: Máme v rodině člověka, který má fobii z jehel (je jedno jestli je to injekce do zadku či odběr krve). O Vánocích ho chytnul zánět ledvin a plazil se téměř po zdech. Každý "normální" člověk by vyhledal lékařskou pohotovost a nechal si píchnout injekci od bolesti. Tenhle se na pohotovost odhodlal až po 3 probdělých nocích, kdy už ho ta bolest vyčerpala fyzicky i psychicky, takže mu všechno bylo jedno...Teprve v ten okamžik se nechal odvést k lékaři.

Chci se s vama podělit o jednom otřesným zážitku z brani krve a taky vás varovat.Tenkrát mi nebylo na omdleni,ale rovnou na infarkt.Nemám ani tak nějak strach z brani krve,ale dělá mi to strašně,ale strašně zle.Moje mamka je zdrav.sestra a vždycky mi brala krev doma - pry abych ji na odděleni neudělala ostudu.No a jednou před odběrem mi říká mám novy stříkačky,to bude rychlovka.Já se na to divat nemůžu,ale ta stříkačka dělala takový zvuky,jako když usrkáváte kávu nebo brčkem když dopíjíte třeba fruko.Ani nemůzu popsat jak mi bylo zle.Nadělala jsem takovou scénu,že i sestra z přizemi přilitla co že se děje!
Tu střikačku už potom nikdy nepoužila a ani nikde v nemocnici jsem ji nepotkala a doufám jenom že uz ani nikdy nepotkám!!

Tak to mám já, nedělá mi problém snášet bolest (v rámci normy), jde mi spíš o ten pocit pronikání té jehly do těla. U mě to bude asi ta fobie...Přítelova maminka je psycholožka, tak se s ní poradím a snad něco vymyslíme.
Já jsem to také podědila po taťkovi, tomu ale nejde o tu jehlu, ale o krev. když se řízl do prstu tak to s nim seklo a potom na ambulanci při šití znova

Venuše-no nehádáme,ale jak nám to vysvětlila LEVHARDOVA,tak já mám asi jenom ten strach..a ne fobii,že jo..tak proto.

HelliDior
Jj.

V poslední době mě tento strach úplně opustil, dokonce ani necítím, ve kterém okamžiku mě sestra píchla, u našeho doktora jsou velice šikovné sestřičky. Na odběr už nastavuju levou ruku, když vím, že na pravé mi není vidět žíla. Ze své zkušenosti můžu říct toto: toto píchání, jak odběry, tak očkování, snáším velice dobře, když se s tím moc nenadělá, když se očkuje jen ve stoje, když si trochu popotáhnu kalhoty dolů, jen tak za běhu, nebo odběr, když jen tak sednu na kraj nějaké židle nebo lehátka a vše se děje jen tak v rychlosti. V dětství, když mě kvůli odběru položili na bílý stůl a ptali se, jestli to vydržím a jestli se mi nedělá špatně, tak jsem to skutečně prožívala jako nějakou hrůzu. A pamatuju se na jednu tetanovku do stehna asi ve druhé třídě hromadně se školou, to bolelo příšerně. Je to hodně o psychice.

Vposlední době mě tento strach úplně opustil, dokonce ani necítím, ve kterém okamžiku mě sestra píchla, u našeho doktora jsou velice šikovné sestřičky. Na odběr už nastavuju levou ruku, když vím, že na pravé mi není vidět žíla. Ze své zkušenosti můžu říct toto: toto píchání, jak odběry, tak očkování, snášém velice dobře, když se s tím moc nenadělá, když se očkuje jen ve stoje, když si trochu popotáhnu kalhoty dolů, jen tak za běhu, nebo odběr, když jen tak sednu na kraj nějaké židle nebo lehátka a vše se děje jen tak v rychlosti. V dětství, když mě kvůli odběru položili na bílý stůl a ptali se, jestli to vydržím a jestli se mi nedělá špatně, tak jsem to skutečně prožívala jako nějakou hrůzu. A pamatuju se na jednu tetanovku do stehna asi ve druhé třídě hromadně se školou, to bolelo příšerně.