Strach z napadení, okradení a znásilnění

No, naposledy jsem tohle udělala minulý týden, když jsem byla doma sama a musela jsem to vypnout a málem strachy neusnula

Jo, takovej pocit jsem měla nedávno v tramvaji a taky nevím, kde jsem na to přišla

Taky mívám občas takové nepříjemné pocity. Bydlím na polosamotě takže jsem se vybavila slzným sprejem a paralyzérem - má to několik set voltů a ještě když se dobře trefíte .Už se cítím hned bezpečněji.

Děvčata, nechci vám brát iluze, pepřák je sice lepší jak nic, ale ne každého zastaví. Zvlášť když je někdo pod vlivem ... čehokoli. S paralizérem o x tisích voltech je to podobné. Když už člověk musí jít někudy, kde se mu to úplně nezdá, je vhodné myslet na svou pasivní sebeobranu. Například nechodit podle keřů při chodníku, nechodit podél zdí domů se zakoutími, vchody do domů....někdo vás strhne do vchodu, kře a ani nestihnete zareagovat. Zvláště za tmy. I kdyby měl člověk jít městem po silnici, auto vždy uvidí a uhne mu. Ideální do kabelky by mohl být nůž. Vzpomínáte před lety na paní, kterou se v Praze večer na sídlišti pokusil znásilnit muž? Jak si na ni lehl, sáhla pro nůž a bodla ho mezi žebra. On skončil na hřbitově a ona doma, osvobozena pro nutnou obranu. A ať už máte v kabelce cokoliv, je důležité nejen mít dobrý pocit, že něco máte, ale být připravena na to, že to opravdu použiji - důrazně, bez ohledu na zranění útočníka. Pamatujte, že neubližují a nejsou zlé věci, to lidé. A když se něco děje, nejen vám, nebojte se volat policii.

To jsem teda taky ráda, že nejsem jediná, co je tak vyplašená A s tím metrem v Praze mám to samé, bydlím tu deset let, jednou se nějaká parta pokusila shodit do kolejí moji mámu (vypadá jak mladá holka a jela hned ráno z nějaké akce), to mi ještě dodalo. A když musím jít později sama, beru si horní vrstvu třeba nějakou starší bundu co není moc hezká a dělá mě širší, větší (jsem 159 cm prcek), mám pocit, že nejsem lákavý cíl, jsem asi fakt paranoidní

Já po špatných zkušenostech mám také strach a v noci jezdim zásadně taxíkem a když musim večer třeba do večerky, tak jdu nenamalovaná v teplákách a mikině a ve tmavém

nicméně poslední dobou se mi zdají hrozné sny...jeden navazuje na spánkovou obrnu, kdy jsem u sebe v bytě viděla cizího chlapa s nožem jak jde na mě. ( Kdo ví co to je spánková obrna ví, že je to hodně nepříjemný až živý zážitek a nemůžete se tomu ubránit) a včera se mi zdálo, jak jdu po louce od lesa a sleduje mě nějaký nechutný úchyl nechá mě dojít až k baráku a tam mě teprve bodne. Teď z toho chytám taky stavy aby se něco nestalo. Tak uvidíme co se mi bude zdát dneska třeba to bude ok.

A že z toho máš strach není se čemu divit z toho co se pouští v TV člověk má potom pocit, že každý je zločinec

pořídila sem si pepřák a od tý doby se cejtim líp když někam jdu

Ahoj, před rokem, když jsem šla od přítele za mnou šel nšjaký chlap, protože máme pořád nové sousedy tak když šel hned za mnou do vchodu pozdravila jsem, stejně mě dohnal tak jsme ani neměla na výběr. Mělas jsem strach tak jsem na schodech zpomalila ať jde první on a nevídí do kterého bytu jdu, přmáčkl mě na zed a začal me ošahavat já po něm začala ječet tak zdrhl.. Bylo to před devátou v létě..takže ještě celkem světlo. Od tíé doby se bojím i když jdu ze školy domů, i ráno z ee školy... Bojím se, že si mě počká v mezipatře.. Jsem úplně paranoidní. Nosím v ruce pořád pepřák, ale ten strach, který mám se nedá ani popsat..

Mně se stala taky nepříjemná situace v pátek. Šla jsem z práce, bylo půl druhé po poledni, malé městečko, poprchávalo-sněžilo, měla jsem na sobě džíny střih boyfriend, sněhule, bachratou zimní bundu, kapuci staženou do obličeje, že mi do něj nebylo vidět, v ruce tašku s noťasem. Kousek od práce (v centru města), jsem míjela mladého kluka. Taky měl kapuci, stál na kraji chodníku a vypadal, že na někoho čeká. Jen jsem se na něj letmo podívala, připomínal mi totiž mého bývalého žáka. Prošla jsem kolem a šla dál. Docela jsem spěchala, bylo hnusně a už jsem chtěla být doma. Jen jsem nešla svou obvyklou cestou, ale vzala jsem to přes takový parčík, protože jsem chtěla zajít ještě do obchodu. Ten park není nijak velký, vede jím jen jedna cesta, pár stromů, kolem bytovky a domy. Najednou se za mnou ozvalo - "prosím vás". Tak jsem se otočila a byl to ten kluk. Tak jsem si pomyslela, co chce, a že za mnou musel letět, protože to bylo od toho místa už dál a přes hlavní silnici. Tak jsem čekala, co z něj vypadne, ale to teda stálo za to: "Nechtěla byste si za*ukat?" Říkal to úplně vážně. Nezmohla jsem se ani na slovo, chvíli jsem ohromeně zírala, pak jsem se otočila a mazala pryč. Ještě za mnou volal "máš hezkou ***dýlku". Otočit jsem se odvážila skoro až u obchodu. Měla jsem asi tu smůlu, že zrovna kolem nikdo nešel. Už jsem pak zůstala doma, ani se psem jsem nešla na procházku. Akorát mě napadlo, jestli tam náhodou nečekal schválně, protože věděl, že skončí vyučování a chtěl to zkusit na nějakou puberťačku. Kdo ví, jestli by šel za mnou, kdybych šla svou normální cestou a ne přes park.