Strach z napadení, okradení a znásilnění

ano, ano

Já se možná spíš bojím té bezmoci, že nějaký člověk má ve svých rukách můj život a já s tím nemůžu nic dělat. Ani snad žádná bolest, ale spíš toto :/

Jako bych to psala já...

Jinak, holky nepochopíte co se mi teď stalo.. Jela jsem jen na otočku pár zastávek od domova dala papíry a zase jela zpět. Sedím si v tramvaji, vytáhnu si klíče a všimnu si že naproti mě sedí chlápek a furt tak divně kouká. Tak se snažím dělat nevšímák, vystoupím a peláším domu. Otočím se a týpek jde ze mnou, tak sem přidala do kroku, klíče sevřené v ruce. Už sem u vchodu tasím klíč, týpek furt za mnou, nemůžu se v nervech strefit do zámku. Týpek už je na dosah tak se otočím, že mu klíčem poškrábu fasádu a chlapík na mě tasí MŮJ DIÁŘ který mi v tramvaji vypadl když sem tahala ty klíče Sem nevěděla jestli se smát nebo brečet

já mám u sebe slzný plyn a hned se cítím bezpečněji a kdyby náhodou mám instrukce od úpolicajtů že při znásilnění mám řvát joo hurá pod na mě a to je odradí páč chcou odpor

přesně tak, mám to úplně stejně Asi tak před 2-3 roky, to mi bylo kolem 15-16 let jsem se vůbec nebála někde sama chodit. Každý týden jsem chodila sama z diskotéky třeba ve 4h ráno i kolem míst, kde nikdo nebydlí (kde i byla velká možnost, že by mi mohl někdo něco udělat a nedovolala bych se pomoci) a bylo mi to jedno. Teď už bych to asi neriskla. Asi proto, že teď mám přítele a ten o mě má pořád strach, takže mě nikde nenechá jít samotnou Tak jsem zvyklá, že chodí vždycky se mnou.

Reaguji na karkulkaR: To mi taky někdo říkal, že to většinou od znásilnění pomůže. Říkat jakože jo tak pojď, udělej mi to, na co čekáš atd. Že je to většinou překvapí a utečou. No ale nevím jestli by mě to v tom stresu šoku a strachu napadlo.. :/

Reaguji na Jay Jay: Přítel má taky strach, ale vzhledem k jeho práce se mnou nemůže pořád někam chodit. Je to hrozné. Kdyby se aspoň opravdu začali dělat nějaké opatření.. Například více policistů na pochůzkách.. Ale to asi nehrozí..

Já mám strach pořád,po setmění rozhodně nechodím sama ven.
Na cigána se bojím jen podívat!Kousek od nás je město plné cigánů a po 10té hodině večer ve městě vidíte jen cigány,jít tam někdo bílý,asi nedopadne dobře.

Přiznám se, že se taky trochu bojím. Přestala jsem se dívat na zprávy, hlavně na Primě je to přímo černá kronika, pokud něco stejně zahlédnu, tak nad tím nepřemýšlím, nedívám se na horory ani jiné "rizikové" žánry, nechodím na extrémě riziková místa (leda ve dne), ale stejně... Jednou jsem měla děsný zážitek v šalině, kdy se na nějaký úchylák (byla to narvaná šalina) nalepil, jeho parťačka mě přimáčkla, abych se nemohla hýbat a já býla v šoku, nikdo mi nepomohl a já se ani nezmohla na slovo, jakej jsem měla knedlík v krku. Trvalo to jsi jen minutu, ale je mi špatně kdykoli si na to vzpomenu. Dnes už bych začala aspoň křičet. Už jsou to dva roky a nic dalšího nepříjemnýho se mi nestalo, a to jsem chodila večer domů sama po takový zastrčený uličce mezi zahradama. Ven chodím s tím, že jsou tam slušný lidi a nic špatnýho se mi nestane, ale v noci bych se o tom přesvědčit nedokázala.

Reaguji na Krvinkaxxx: No to jako přes den taky chodím sama, spíš jsem myslela třeba z té diskotéky, že už sama nechodím. Protože stejně tam jdeme spolu, takže spolu i odcházíme S tou policií to máš pravdu...

Ahooj, jj mám a až moc, bojím se kamkoliv jít kdyby tam náhodou nebyl nějaky uchylák, už mě to omezuje Od mala se o mě mamka bála a "strašila" mě, nějak to ve mě je a bojím se jít uuž i v naší vesnici po tmě kolem opuštěného kina a keřů :/

Nosím s sebou pepřák...neříkám, že to je nějaké terno, ale aspoň jsem si trochu jistější a vím, že občas pomůže.

U mě se tento strach rozšířil až poté, co jsem se přestěhovala do Prahy. Jsem z malého města na Moravě a tam jsem se většinou nikdy nebála chodit třeba ve 4 ráno sama z disotéky. Od té doby, co jsem v Praze, nejenom, že mám tyto panické hrůzy, ale celkově se můj psychický stav hodně zhoršil....Většinou si lidí na ulici vůbec nevšímám, protože vím, že i když se na někoho jen podíváte, může si to nějaký ten Rom vysvětlit špatně....z nich mám fakt vítr..

Reaguji na L_ucie: To asi každý.. Nejhorší je, že u nich fakt nevíš co můžeš čekat.. Pro pár korun tě klidně podříznou jak psa.. A taky chodí ve více "členech" což je nemožné se ubránit.. Máme zahradu asi hodinu cesty od domova, často tam chodím pěšky, je to cesta městem a podchází se takový most, kde jezdí auta atd a před týdnem tam Rom zabil nějakého staršího pána pro pár stovek.. Dlouho tam nepůjdu..

Reaguji na Krvinkaxxx: Ježišikriste....to aby se člověk bál vůbec vyjít z domu....Když vím, co se všude kolem děje, o to mám větší strach. A navíc vědomí, že dneska ti už nikdo nepomůže taky na odvaze nepřidá. Každý se raději otočí a dělá, že nic nevidí, jen aby to neschytal taky nebo nemusel jít svědčit atd...A pak, že jsou diskriminováni!! Vždyť já už se snad bojím i těch malých romských děcek! Ti taky nemají zábrany...

Reaguji na L_ucie: To teda nemají, je to děs.. Mám jít v září na pohovor do míst kde tato menšina převládá a bohužel je to dopoledne kdy nikdo z mých známých nemá čas, tak nevím jak to vyřeším. Na ten pohovor jít chci je to dobrá práce ale ta představa, že tam někde budu bloudit a stát na zastávce SAMA je pro mě nesnesitelná.. Ale vezmu si do tašky ten pepřák a snad mi v nejhorším pomůže kdyby k něčemu došlo.. :/ Je to děs a nikdo s tím nic nedělá