Sociální fobie

Reaguji na Juu: já to dokonce slyšela, že si někdo myslí, že jsem namyšlená, mám nos nahoru a ostatními opovrhuju. A přitom to není ani zdaleka pravda. Spíš je to naopak, na lidi nemám nároky, jsem v podstatě ráda za kohokoli kdo se se mnou baví a je ukecanej.

Tak přesně tohle taky znám.... Mám ale pocit, že já jiná nebudu,i když bych chtěla...

Reaguji na Juu: taky si myslim, že holt společenská a ten bavič nikdy už nebudu....mezi blízkými jsem i upovídaná a "normální" ale než si k němu udělám takovýto vztah, tak to trvá hodně dlouho. Škoda, že kvůli tomu jsem tedy ostatní vztahy jen takové povrchní. Já si teď zkouším ve společnosti hrát na herečku, která má určitou roli. A nebo ty situace, kterým sjem se vyhýbala (jako třeba pultový prodej, rada od prodavačky, říct názor ve tříde při disuzi....), tak se jim snažím čelit. Dneska zrovna ve tříde probíhala diskuze, kdy když měl někdo argument tak vstal a svůj argument prezentoval před celou třídou. Jsem na VŠ a v kolektivu se moc neznáme. Ale odhodlala jsem se, vstala a podala pádný argument. Sice mi srdce tlouklo na poplach ještě 5 minut potom, ale zvládla jsem to a dodalo mi to zas odvahu jít dál. Vždycky se sama pochválím a říkám si jen tak dál. Asi ty zábrany, strach a úzkost nezmizí na 100%, ale i tyhle malé pokroky a krůčky mi dělají radost

Myslím, že tohle je nejlepší způsob,jakse toho zbavit. To já si ani netroufnu takhle před skupinou luvit. Vždycky hned zčervenám a hned jsem zaměřená na to a už bych ze sebe nevydala nic normálního.... Musím se odhodlat a najít si asi nějakého psychologa.Myslím,že já to sama nezvládnu .....

Reaguji na Juu: taky by mě nikdy nenapadlo, že to dokážu. ale využila jsem toho, že se k tomu moc lidí nehlásilo. A tak ve třídě bylo chvíli klidu, tak sjem toho využila a rozhoupala se. A jak říkám, srdce mi šíleně tlouklo ještě 5 minut, že sjem nai nebyla schopna diskuzi sledovat dál řekla jsem kamarádkám, že mam tuhle fobii a myslím, že ze mě taky mají radost když se mi něco takhle podaří. S tím psychologem..já bych k němu asi nedokázala jít, takhle mluvit s cizím člověkem se sociální fobií..já bych se u něj cítila strašně trapně, byla bych nervózní a moc bych mu toho asi neřekla. Ale držím ti palce, i všem ostatním, aby se fobie co nejvíce zmírnila a nezasahovala nám tolik do života a jak to máš ty s chlapy? Já jsem teď po 3 letech vztahu sama a nedokážu si představit sebe samu vedle jinýho chlapa. Je to těžký se s někym seznámit a udělat si k němu vztah .Omlouvám se za dlouhý příspěvek, ale je fajn to probrat s někym, kdo prožívá to samé co já.

Reaguji na nepenthe:
Já zas o sobě, o problémech dokážu mluvit víc s cizím člověkem (psychologem),než třeba s někým známým. Já mám chlapa už 7 let,takže naštěstí nikoho teď hledat nemusím protože to by pro mě bylo dost náročný. Seznamili jsme se přes kamarádku,se kterou jsme se dostali do další skupinky lidí.Takže to nebyl úplně někdo neznámý...

já ho taky předtím poznala přes kamaráda a hned když mě pozval ven jsem mu řekla, že málo mluvim. Tak ať pak není zklamanej, že mi to trvá déle někoho poznat. Naštěstí byl docela ukecanej a dobře se mi sním povídalo a hodně se o mě snažil. Jenže to mi bylo 17. Teď v 21 bych to takhle někomu neřekla. No uvidíme jak to bude dál, jestli se ještě před někym budu cítit volná, normální, ukecaná, zábavná a všechny tyhle příznaky sociální fobie zmizí. Protože předním jako bych byla "zdravá. Asi bych si měla dát na čelo, že nejsem tak uťápnutá jak vypadám, že mi to jen prostě trvá

Ahoj. Taky jsem si SF prošla. Nejhorší to bylo na střední škole, byla jsem věčně vyklepaná, nervózní z lidí. Zdálo se mi, že se mi všichni smějí. Dneska už je to mnohem lepší. Jediné, co mi po SF "zbylo" je to, že se pořád mezi lidmi nedokážu úplně uvolnit. Občas je to lepší, občas horší. Většinou mi tuhnou svaly v obličeji a krční páteř. Je mi to nepříjemné zvláště proto, že vypadám jako by mi ten člověk vadil, nebo na něj byla naštvaná, což tak třeba vůbec není. Taky mi vadí oční kontakt. Nemáte někdo radu, jak s těmito problémy pracovat? Už jsem toho zvládla sama docela dost (pocení na veřejnosti, ztuhlost celého těla,jízda v dopravních prostředcích,jezení na veřejnosti), ale tohle pořád nedokážu "vychytat".

Já teda radu nemám... A jak ses SF zbavila? Nějak sama?

Ahoj holky,
taky mám sociální fobii, nerada o tom s někým mluvím, snad je s přítelem. Nemám kamarádky, kterým bych se mohla svěřit a které by mě vyslechly. A navíc, nechci si na to stěžovat a nechci to nikomu z okolí říkat-doktorka mi říkala, at to nikomu neříkám, že by to lidi neměli vědět.
Mým největším problémem je to, že se nedokážu normálně, přirozeně bavit s lidma- a úplně nejhorší je to, když jsem s někým sama-i s vlastnimi rodiči a mám s nimi mluvit(jen s přítelem mi to nevadí). Vím, že mám trénovat v těchto situacích, ale mně to vůbec nejde, začnu říkat kraviny, mluvit potichu, nějakou dobu přemýšlím, co mám vůbec říkat, tak radši kolikrát neříkám nic, protože potom jen doma brečím, co sem to zase říkala. Máte taky takový problém? že nedokážete mluvit ani s nejlepší (jedinou) kamarádkou? Jí jsem to řekla, ale stejně nevím, co se s ní mám bavit, o čem mluvit, už mi je z toho těžko. Potom si připadám, že vypadám povrchně, že mě ti lidé nezajímají a že mě to s nimi nebaví. Ale já bych dala všechno za to, abych si s někým někdy normálně povykládala, tak jak si kámošky spolu bez problémů a nějakého napětí vykládají. Prostě to neumím a nevím, co s tím mám dělat. Zdědila jsem to po mojí mamce, ona má taky soc. fobii.

Myslím, že to co popisuješ není klasická SF - jen neumíš mluvit s lidmi ..., při SF lidé kolikrát ani nevycházejí z domu. Já jsem tím co popisuješ trpěla v dětství i v rané dospělosti. A víš co to bylo? Nevěřila jsem si, komplexy sama ze sebe jsem měla .... Pomohl trénink a sebedůvěra. Dnes takové problémy nemám.

Občas to jde z druhé strany .... Pracuji s lidmi, takže mám čím dál víc pocit, že je fakt nenávidím. Do obchodu jezdím v době, kdy čekám nejméně lidí, vadí mi davy okolo a když do mě někdo šťouchne ...., lidi smrdí, jsou hnusní .... Minimálně v čakovickém Globusu ano

Dobrý den,
studuji VŠ obor psychologie a mou bakalářskou prací je Studie sociálních fobií. Zde bych ráda našla několik osob, které nějakou sociální fobií trpí, a byl by ochoten vyplnit mi "deník" (dotazník), ze kterého bych poté vyhodnotila výsledky pro mou bakalářskou práci. V případě, že byste byli ochotni mi pomoci, kontaktujte mě na email ************************ . Pokud jste dočetli až sem, děkuji za Váš čas a přeji krásný den.