Sociální fobie

lemur96
Záleží jak moc je tvá fobie silná. Pokud se budeš lidí stranit a vyhýbat se jim pak se ještě prohloubí. Moje rada je: chodit mezi lidi, mít přátelé, nestranit se a najít si nějakého dobrého psychologa, se kterým si o svých pocitech můžeš popovídat. Možná by ses měla zamyslet z čeho ta fobie pramení...myslím, že sociální fobie je spojená s nedostatkem sebedůvěry, sebvědomí a pokud jsi k tomu ještě introvert nebo citlivější člověk....Kdyby jsi chtěla můžeš mi napsat do vzkazu sama jsem si tím prošla.

záleží jaká forma té sociální fobie to je...a jakej druh může to být strach z lidí, strach z dopravních prostředků, strach z davu...je toho dost co sem patří... a ta forma někdy to může časem samo odeznít ale většinou to má vracecí tendence např ve stresovým období a tak...je to o tom že se s tím člověk musí naučit pracovat...kdy už pak sám vycíctí že to přicház a vědět jak na to.... pycholog obecně na tohle dle mýho pomůže třeba zkraje velmi akutně ale jinak moc ne bo je to spíš o povídání než o něčem konkrétním...spíš pokdu je to nezvladatelný a omezuje to v běžným životě je lepší psychiatr a nějaké léky na užívání na delší dobu... ale pořád není zaručeno že se to po nějaké době v intrvalu azse nevrátí, ale např mnohem slabší.... a samozřejmě se musí trénovat chodit mezi lidi, nebo jezdit doprav níma prostředkama( záleí čeho se to týká) a člověk uvidí že se to zvládnout dá a nic se mu nestane a pomalu ho opustí nepříjemný pocity z toho...

foinikia znám docela dost lidí co mělo sociální fobie...přijde mi že to je docela častý a opravdu v jakýmkoli věku....a fakt hodně záleží na člověku někdo to má ale sám se z toho dostane myšlením a treningem... a z toho někomu musí pomoct až léky. a vrací se mu to pořád dokola...je to i o životním stylu a o zvládání stresu...

Myslím, že spousta lidí zaměňuje sociální fobii s velkou stydlivostí a introverzí. Znám dost lidí, kteří jsou hodně stydliví mají problémy s projevem před lidmi apod., ale rozhodně nemají sociální fobii.

Zaměňuješ několik fobií.

V případě, že jde o to, že je člověk "pouze" stydlivý a introvertní, nebo když má hodně slabou sociální fobii, tak to může vyřešit sám, ale pokud u něj jde o silnější sociální fobii, tak se z toho sám těžko dostane. Rada "chodit víc mezi lidi a vystavovat se těm situacím" je sice hezká ale v určitých případech neúčinná, protože lehce se řekne, hůř koná, a opravdu to není tak jednoduché, jak se může zdát.

Moje příznaky: třes těla(horní část)-hodně velký až mě z toho kolikrát bolí hlava, pocení dlaní a někdy až zmodrání dlaní(chlad), nadýmání, červenání se, strach z konzumace jídla ve společnosti, a někdy neobvyklé pohyby..a ty příznaky mám už většinou spojené s nějakýmy situacemi.

Erinka
Přesně tak ono to sice lehce vypadá, ale o to hůř se to koná.Taky si vždycky říkám, že dneska už to bude dobré, ale ono to není zas tak lehké.

a co poradí psycholog? Totéž Je to opravdu jediný recept...ano, není to lehké, s tím souhlasím, ale jinak to nejde. Tím, že se člověk bude těmto situacím vyhýbat nic nevyřeší...naopak...bude to ještě horší.

Chce to postupně, pomaloučku...je to běh na dlouhou trať a ze dne na den se to nespraví.

Patty
Psycholog se zaměří i na jiné věci, navíc v některých případech spolupracuje s psychiatrem, který předepíše léky, které do určité míry pomohou. Samozřejmě vystavování je nutné pro zvládání daných situací, ale někdy tomu musí předcházet i jiná "léčba".

To je pravda, může se třeba i zaměřit na příčiny, najít nějaký důvod (třeba něco z dětství apod.) a umožní člověku sebe více pochopit. Ale řešení je stejně jediné, překonávat to.

Co se týče léků...já jejich zastáncem nejsem, pokud to není nezbytně nutné (pokud to člověku extrémně komplikuje každodenní život). Jsou to docela návykové prášky a tak si myslím, že to chce s nimi opatrně. Někteří lékaři předepisují antidepresiva, Lexauriny, Neuroly apod. jako lentilky. Ale potom si z nich odvyknout může být těžké.

Proto si myslím, že pokud člověk relativně může s fóbií fungovat (je to nepříjemné, je mu třeba fyzicky špatně, ale tak nějak to umí překonat..v rámci možností), pak je lepší to řešit jen vystavováním se situacím. Ano, něco jiného je, pokud jsou to takové stavy, kdy člověk není schopný pro strach odejít z bytu. Ale pokud to je v nějaké takové "přijatelné" míře, tak bych se snažila to nejprve řešit bez prášků a svépomocí.

Také nejsem vyloženě zastánce léků, ale v některých případech jejich užívání může značně pomoci. Určitě to není jenom o tom polykat prášečky a hned rázem bude člověk zdráv, ale mohou sloužit jako berlička. Léků je vícero, některé jsou silně návykové, jiné návykové nejsou.
Samozřejmě záleží, jak těžký stav člověk má, ale pokud mluvíme o sociální fobii a ne sociální stydlivosti, tak si většina lidí neumí poručit. Snad každý člověk někdy zažil situaci, kdy měl strach, nejraději by se jí vyhnul, ale nakonec i přes obavy danou situaci podstoupil a zvládnul ji. Ale v případě SF jde o to, že je dotyčnému natolik špatně (fyzicky i psychicky), že situaci prostě nezvládne, nepodstoupí. Je to začarovaný kruh, a proto si myslím, že je třeba kompletní psychoterapie včetně terapie vystavování situacím, nikoli ale jen samotné vystavování (to pomáhá při lehčích formách).

Většina z vás radí-nevyhýbat se situacím, ale naopak vystupovat.Ale co mám pak dělat když máme třebas sedět v klidu a soustředit se, ale já nemůžu protože mám pocit, že něco udělám špatně a že na mě pořád ostatní lidé koukají? A to se k tomu ještě vždy přidá třes, ktery nejde ukočírovat, ač se snažím.Je to hrozné-třeba když se mě někdo na něco zeptá a já mu odpovídám, tak se kolikrát začnu třást, tak že od něj odvrátím raději oči a´to mi je potom líto, ale zaroveň trapně..Mě se tohle nikdy nestávalo, tak ted ráda vzpomínám na chvíle, kdy tomu tak nebylo.nechci se zbytečně litovat, vím že s tím musím něco udělat a nejlépe sama.Jenže já nějak nevím jak.

lemur96
zkusit třeba dýchat? Mě na zklidnění takových nepříjemných situací pomáhá zhluboka, pomalu dýchat...nádech....výdech....nádech....výdech...

Nebo se představit, že je kolem teda nějaká bublina, která tě chrání a že tě nikdo nevidí....prostě si hrát s "mozkem" a nějak se naučit to zvládat. Nebo si třeba v duchu vzpomenout na nějakou písničku a v duchu si zpívat....nebo si na něco vzpomenout, dovolenou, moře, pejska, kterýho máš doma....Každý má na to jiné fígle. Vyzkoušej, co zabere na tebe.

Díky Patty..určitě něco vyzkouším, rozhodně se nebudu vzdávat.Zkusím asi tu bublinu.To dýchání mi nepomáhá, protože jak se třesu, tak ikdyž dýchám je to stejné..Ale i tak díky za příspěvek.

Jako a proč nejlépe sama? Když Ti to samotné nejde, tak se neuč pokus-omyl a neztrácej síly, které bys mohla využít na uzdravení, v marném boji, a jdi k odborníkovi. Nejlépe aby to byl jak psychiatr, tak psychoterapeut v jednom.

RadulkaP
Nemáš dráždivý trakčník? Možná bys měla podstoupit nějaké vyšetření na ty střevní potíže. Samozřejmě že to zhoršuje i Tvůj psychický stav a bludný kruh obav je na světě.

RadulkaP
to bych viděla spíš na agorafobii...pokud tedy jsi jinak zdravá a není to problém se střevy. Zkus tohle téma - zde , jestli by jsi se v tom nenašla