Rozvedený partner s dětmi - co mě čeká?

Asi není V dobách kdy jsem mívala kamarádky, tak by mi to třeba řekly, ale ted je to vlastně poprvý co o tom "veřejně" mluvím. Vážně díky všem za názory. Zítra si s ním promluvím. Já to právě vždy omlouvala, že je "takovej poznamenanej" tím manželstvím,ale vím, že to co dělá není normální.

Co jsem tak přečetla, klidně bych se podepsala pod to, co tu holky napsaly. Snad jen vlastní zkušenost - zkusila jsem, měl jedno dítě, já to nezvládla a šla od něj. Nestálo mi to za to.
K tomu tvému partnerovi: neznám ho, ale sama si řekni, jestli mu křivdím, nebo ne: podle mě jsi jeho jasná jízdenka z pekla. Na vlastní bydlení (hypotéka) se pravděpodobně sám už nikdy nezmůže. Má dluh (neboli alimenty) ve výši X (např. 8 tis. i s nadstandardy?) měsíčně krát Y (např. 20let, podle věku dětí), když bych to spočítala s těmito hodnotami, jsou to téměř 2 miliony. To bude platit skoro do 60ti let. Plus skutečná hypotéka na byt, kterou budeš ve výsledku platit ty, ať už bude napsaná na kohokoliv. Ani se nedivím, že se tě drží jako klíště. Tak bych se na tvém místě ptala: Kde na to vezmeme, až budu na mateřské? Kde na to vezmeme, když jeden z nás třeba přijde o práci? Z čeho budeme živit naše dítě, potažmo nás dva? Co bude s naším společným bytem (a hypotékou), pokud se taky rozvedeme?
Za další si připočítej psychické problémy, které plynou z jeho závazků (dětí). Jestli víš, že s ním být nechceš, tak utři slzy a mazej od něj. Zapomeneš na něj nejdéle za rok, kdežto TOHLE bys měla na 20 let /minimálně/. K tomu, že bude povahově dost vadnej ( dle tvých příspěvků) ani není co dodat.

Muflik, chlap může být poznamenaný manželstvím, ale tím, že se rozvede, by se měl oklepat, než začne další život. Začít vztah s rozvedeným - já jsem pro, já v tom vidím spíše ty výhody - nadhled, zkušenost, vyvarování se starých chyb - ale musí jít o dospělého, sebevědomého, zodpovědného jedince, a takový mi tvůj partner nepřijde. Ty stejně odpověď na svoji otázku znáš, a znáš ji dávno, jen sis to tady musela trochu srovnat a utřídit si myšlenky "písemně"

Muflik

Je mi 21, takže zkušeností nemám moc, ale taky nejsem úplně mimo

Hodně mě zaujala tvoje věta:

dobře, ale on už děti má. Ty na ně budeš mít za chvíli nejvyšší čas a on nevypadá jako chlap do života (bez peněz, alimenty, ta věta, že se nebude stýkat s dětmi(!) a především tě izoloval od kamarádek a snížil sebevědomí na minimum). takže ty mu svůj nejdražší čas věnuješ teď a kdoví, jestli ti nakonec dopřeje mít vlastní děti (navíc v jeho věku)

Píšeš, že ho miluješ, ale že se spíš trápíš, než že jsi štastná, a bojíš se ho opustit (chápu). Ale jsem si jistá, že po rozchodu (jasně že těžkym i pro tebe) by ti spadl obrovskej šutr ze zad, nadechneš se...

Muflik

Nejlepší řešení- skončit to, strácíš svůj čas, roky plynou, začni žít. Hodně štěstí. Pokud se teď trápíš, co bude dál?

Co by se stalo? Snad je to dospělej chlap? Přijde mi, že je na tobě nějak závislý a snad by tě i vydíral. To není chlap do života. A správný chlap by měl mít zájem o své děti.

Musím souhlasit s příspěvky výše. Kdybychom pominuly ty karty - i když neřekly Ti to pro nic za nic! To opravdu není chlap do vztahu a to, že je rozvedený je to nejmenší. Asi má sklon být majetnický, kontroluje Ti čas s kým, kde a jak dlouho jsi, to je do vztahu pohroma. když jsi zamilovaná, je Ti třeba nejdražší každá chvíle s ním, jenomže pak přijde - nebo už přišel - ten normální život, kdy potřebuješ i trochu své svobody. A věta, že rozchod neustojí zavání citovým vydíráním. Najdeš si v pohodě jiného, jsi mladá. Jasně, potřeboval Ti srazit sebevědomí, aby sis myslela, že na víc nemáš, jenže sama víš, že to není pravda. Budeš potřebovat hodně síly, až Ti bude dělat případně scény, protože on ztratí o dost víc než ty. Až budeš pochybovat, zase si přečti všechny příspěvky - i ty svoje, sama ses odvážila v nich napsat, že ten vztah není zdaleka ideální. Tak se drž. Taky jsem zažila pár rozchodů se scénama, telefonátama, SMS kama atd... Hlavně musíš být odhodlaná a až to jednou skončíš, už nepovolit. Povolíš jednou a on bude vědět, jak na Tebe. Přeji opravdu hodně síly.

promiň, ale tohle u mě není partnerství...

Taky souhlasím s holkama. Navíc sama píšeš, že tě od toho všichni odrazují. Dost tebou manipuluje. Taky možná není vyrovnaný s minulostí a ty budeš odpykávat jeho komplexy z minulého vztahu (s tím mám osobní zkušenost a i mé kamarádky). Píšeš, že jeho ex si našla jiného a stejně ji ve všem vyšel vstříc a co zbylo tobě? Jen tě vydírá a pověsí se ti na krk. Když ti nemá co nabídnout, tak kdyby alespoň to chování bylo jiné...Miluješ ho, ale ty jsi ještě mladá a máš život před sebou, není ti 50, ty máš pořád daleko lepší možnosti!

zkušenost s tím nemám já osobně, ale moje sestřenka. Našla si ženatýho s děckem, následoval rozvod a krom toho, že valnou část platu spolkly alimenty a tudíž si nemohli dovolit jezdit po cizinách, se stalo to, že sestřenku začla zhrzená manželka vydírat, stíhat a vyhrožovat ji. Plus jí její milý zatajil, že v době, kdy už sice s ještě tehdy manželkou nežil, ale nebyli ani rozvedení, si ona nasekala dluhy a jemu pak exekucí obstavily účty na čtvrt milionu. Tudíž místo vytouženého bydlení žije sestřenka s jejím milým u rodičů bez vidiny jakéhokoliv posunu. Je jí 23 let, jemu 27..Já osobně bych se nebránila vztahu s rozvedeným tehdy, pokud by mi bylo třeba kolem 40 a on měl děti odrostlé, ale ve 20 mi přijde zbytečné vázat se na chlapa s tříletým prckem na krku. Notabene když ten sestřenky jí narovinu řekl, že jedno manželství mu stačilo a ona ať od něj nečeká ani svatbu, ani děti. Dobrá perspektiva vztahu, co?

A ptala ses jí proč s ním ještě je??

Chudobka
ptala. A víš, co mi odpověděla? Že to zatím stejně nechce. A když jsem se jí zeptala, co až bude chtít, až bude chtít nějaké děti? Tak mi jen řekla, že se nemám starat, že ona chtít nebude...

Muflik: Souhlasím s většinou, tohle není chlap pro život.

No, což o to, chtít nemusí, ale to není o tom "nechtít" , ale "vystát všechny problémy, spojené s partnerovou ex-rodinou" .
Taky mám nedobré zkušenosti, přítel financoval syna ( platí na něj čtvrtinu svého platu v mimosoudném vyrovnání , tak to prostě chtěl nebo co ) - a postupem času to dopadlo tak, že jsem ani nevědela jak a najednou jsem já financovala byt na hypotéku i přítele. O nepříliš příjemných vztazích mezi všemi zůčastněnými radši ani nemluvě.
Nechci být tvrdá, ale když tě tak tlačí do svatby, tak bych si myslela, že je to kvůli tomu, jak píšeš

. Pokud se ještě k tomu cítíš jako v kleci, není co řešit.

Děkuju všem za reakce. Nepřemýšlím teď o ničem jiném. Není to, že bych chlapa hodnotila jen podle peněz, ale chci důstojný život. Moje máma se musí tátovi žebrat o každou korunu, sedí na penězích, chtěla se dávno rozvést ale nikdy nenašla sílu a nakonec to docela jde, ale před takovýma deseti lety to byl děs a hrůza.

Přemýšlela jsem, jeho dětem je 5 a 6. Platí 8000 plus ty víkendy, to tisíce jen letí, jde se tam, tam, oni jsou taky pěkně rozmazlení, takže to je tati tohle tati tohle...a on kupuje a platí. A já přemýšlím i o tom, že za mě, třeba za dárek k vánocům či narozkám by nikdy tolik co za děti neutratil. My se o penězích nebavíme, ale já vím, že má mín a že to nezvládá. Jenže dětem nikdy neutrhne, to radši nám ...nám na jídle, nebo tak, ale dětem se vždy kupuje to nejlepší Když už chci něco lepšího já, zaplatím si to sama. Protože to je, snad nemusíme kupovat tohle....já jsem celkově dost málo rozhazovačná, ale občas bych si něco dala. Třeba když maj hezký rajčata a stojej víc, tak si je jednou za čas koupím a ne abych každý nákup nakupovala rajčata za 20 ale hnus.

Problém je to, že jsem zamilovaná. Rozumem vím, že on narve 120t ročně minimálně do dětí a že ty peníze by nám v rozpočtu hodně chyběly. Jenže holky, já sem asi úplně blbá, ale mě tohle za celý ty dva roky nedošlo.....nikdy mě nenapadlo, že by to mohlo tak ovlivnit můj život. Jasně, platí alimenty....ale nenapadlo mě třeba, že by byl problém vzít si hypo. On platí za děti, za nájem to samý, ani auto nemá svý, ale firemní....a to mu hrozí že mu seberou, jenže já mám bydlení svoje, malý, pro dva nepoužitelný, ale nechci do toho vztahu dát jako investici svůj byt. Pak kdyby třeba něco se s ním stalo, tak aby to připadlo jeho dětem....

S dětmi, neznám se s nimi, viděla jsem je, ale jinak jsem odstřižená. Když si je bere na víkend, já si vymýšlím svůj program. Drží nás v separaci ....Jeho rodiče taky ještě neznám, zatím se na to necítí. On moje nezná, protože nechce, ale rodiče o něm vědí a právě i ti mě odrazují. Já vím, že je spousta svobodných, nebo minimálně bezdětných....

Ani nevíte, jak jste mi všechny šíleně pomohly, že si o tom mám s kým popovídat. Děkuju všem, že mi věnujete svůj čas.