Rozvedený partner s dětmi - co mě čeká?

asi to vidíš v těch pravých barvách a dost reálně

já jsem ta ex, co bere alimenty, jenže my se domluvíme, naschvály si neděláme, on má další dvě děti, co vím, hypotéku si vzali - asi je to i o tom, kolik si vydělává (jinak on se taky po druhé neoženil, jenom spolu bydlí)

vesměs je to vše o lidech a o dohodě, takže pokud jsou lidé rozumní a domluví se, nevidím problém

já osobně bych do dakového vztahu, kde muž platí alimenty na malé děti nešla, nejsou to jen peníze, jsou to hlavě vztahy, které jsou mezi rozvedenými a dětmi a novými partnery a novými dětmi - než bych řekla to pomyslné ano - pořádně bych se na ty vztahy a řešení možných problémů zaměřila

matadi
Naprosto souhlasím. Jsem taky ta, co alimenty dostává, ale mám kolem sebe spostu rodin, kdy on má děti z pvního manželství a teď i s novou ženou. Záleží na mnoha okolnostech. Může to fungovat a nemusí. Budeš muset být velice tolerantní, mnohokrát ustoupit a spoustu věcí polknout. Samozřejmě tě vůbec nechci odrazovat, ale děti jsou závazek na celý život. Ex může žádat o zvýšení alimentu mám pocit co 3 roky, pokud budeš jeho manželka, bude se započítávat i tvůj plat. Pokud budeš na mateřské, budou se započítávat vaše příjmy a dítě. Pokud má menší příjem, jen těžko alimenty někdo sníží a přesně jak píšeš, aby jsi potom vše netáhla sama. Já za sebe bych do takového vztahu nešla, ale chápu, že ho miluješ a nebudeš se sním rozcházet k vůli jeho dětem. Jen svatbu a děti bych hodně rozmýšlela- nevím kolik je ti let a kolik máš času čekat. Hodně štěstí.

Tohle přesně jsem si myslela podle těch témat co už tu byly. ona jeho ex je nevypočitatelná a sama nemá nikoho stálého a moc mě nemusí (už jen protože jsem s ním dva roky a ona prorokovala, že to nevydrží). Nikdy jsme se neviděly, ale co tak vidím tak nevím co od ní čekat Já se bojím toho, že si ho vezmu a přesně, bude se pak počítat i můj plat atd.....Navíc jemu je skoro 40, a třeba by chtěl řešit bydlení, jenže co mu kdo dá, když má alimenty na krku...a plat nic moc. Ve svý podstatě mě z výplaty zbyde víc než jemu Já právě jsem realista a možná to zní fakt krutě, ale já prostě nechci v 27 letech procitnout a pak už nemoct zpět Já na děti ještě mám čas, ani ještě nechci....spíš jen si ani neumím představit jak to utáhnem. Nejen děti, ale i to bydlení. Já mám nějaké úspory, neco jsem zdědila a nechci to zasponzorovat sama. Já právě asi si uvědomuju, že to do budoucna v tomto smyslu nebude jednoduchý, jenže těmto věcem nerozumím a proto mě zajímaly vaše rady. Díky.

Muflik
Vidím, že jsi chytrá holka. Nemá cenu ti mazat med kolem pusy a myslím, že jsi to ani nechtěla. Pokud to je, jak píšeš, bude ti mnohem líp, pokud budeš bydlet sama, nebudeš se vdávat a mít s ním děti. To není, že teď platí... Moje sousedka to má tak. Jsou manželé, on 2děti z prvního manž. ona 1dítě z prvního a jedno mají spolu. Pakárna a itálie. Věčné dohady. Jeho děti mají 20 a 16 let a věčně chodí tati dej, kup atd. Oba ještě studují a tatínek pracuje a dává, dává.... A nová manželka a další děti se těžce omezujou....opravdu hnus. Mají společně hypotéku a táhne to ona, protože on platí velké alim. a ještě platí řidičák, oblečení, klukovi motorku atd. Nekonečné. A nebo to taky muže být tak jako u mě. Nová žena mojemu bývalému manželovi vymyla mozek( to málo, co tam měl) má s ním dítě, vzali se a bývalý se úplně vykašlal na našeho syna. I tak to může dopadnout. To jsou jen mé postřehy ze života. Můžeš to mít vše jinak, můžeš být šťastná a taky si můžeš zkazit život.

No on mě docela vyděsil. Řekl mi, že se s dětmi přestane stýkat (sám od sebe, i když to bych nikdy nechtěla) A já začla přemýšlet a řešit jestli to vůbec má cenu. On si děti bere a najednou říká že ne? Přijde mi to teď jakoby možná on mě potřebooval víc než já jeho a už jsme mluvili o tom, co bude když bychom se vzali atd....a teď si přijdu jako kdyby mě manipuloval do svatby Možná si přijde starej, možná má pocit, že mu teče do bot a já si právě začínám připadat jakože jsem mu "ozdoba". Má o deset let mladší holku, a přijde mi že do tý svatby začal moc tlačit. A já při tom nátlaku právě přemýšlím proč to dělá. Já svatbu an nechtěla, ale když mě požádal řekla jsem ano, ale teď jsem začala pochybovat. Přiznávám, že teda pochybuju už tím, že na to, že má za sebou rozvod tak do další svatby šíleně spěchá. Díky holky za názory, potřebuju se na to podívat s tím odstupem, který nemám, když o tom jen sama přemýšlím. Nemám to komu říct. Věnuju se jen jemu, řišla jsem o všechny přátele (on si s mou generací nerozumí) a najednou si přijdu jak v kleci...

Nevím, možná Tě potřebuje. Možná vidí, že má šanci a drží se jí. Jsi mladá, vyděláváš atd.. s tebou se bude mít líp, než sám- ve dvou se to lépe táhne.Ale pro tebe to znamená přispívat buď na Vaše bydlení za něj, nebo na jeho děti. A jak to zvládnete až ty budeš na mateřské? Nevím proč tě tlačí do svatby- pokud máš pochybnosti, nevdávej se. Tak s ním buď, ale nežeň se do společného bydlení atd. A taky je velká chyba, že si nerozumí s tvými kamarády a ty jsi o ně přišla- vidím první problém. Nemůžeš k vůli chlapa přijít o přátele.Vidím, že hodně váháš, tak couvni, požádání o ruku nic neznamená. Pořád lepší couvnout ze svatby, než se rozvádět.

Muflik
anebo tě má moc rád a má strach, že o tebe přijde právě proto, že se moc věnoval dětem. jenom si prostě uvědomil, že život s tebou mu je přednější. nejlepší bude, když si s ním v pohodě popovídáš, řekneš mu, co tě trápí, i o těch alimentech, i o tom, že s dětmi se dál stýkat může, že ti to nevadí, ale že potřebuješ vědět, že vaše rodina (protože když spolu žijete, tak jste rodina) je pro něho důležitá. zeptej se ho i na tu hypotéku, jak to vidí do budoucna.

hodně štěstí!

Muflik
Jsem na tom úplně stejně jako ty...my jsme s přítelem ale už 7 let a vše se zvládá...z předchozího manželství má dvě děti, na ty platí alimenty, před dvěma lety jsme si vzali hypotéku na byt (teda já ji vzala celou na sebe). Děti jednou chceme, ale nejde o to, že by to nešlo protože platí alimenty, ale taky tak nějak i kvůli té hypotéce, zatím to finančně moc nevychází a neumím si představit být na mateřské (ale to už je jiná kapitola). My se s jeho dětma taky nestýkáme, dřív jsme tam jezdili, ale pak jsme přestali, já jsem odmítala tam jezdit a nechat se ponižovat od celé jeho rodiny (protože samozřemě příčinou rozvodu jsem v jejich očích byla já). Tak jsem příteli řekla ať tam klidně jezdí nebo ať si bere děti sem, ale já tam prostě jezdit nebudu a dopadlo to tak, že tam přestal jezdit úplně (víceméně byl vystavován stejným výčitkám jako já). Takže on se se svou rodinou taky nestýká, teď už se to začíná lepšit, už občas zavolají a zvou nás teď už oba dva na návštěvu...uvidím, i po těch letech to strašně bolí a mám to v sobě! Držím palce ať se rozhodneš dobře, neříkám, že je to cesta jednoduchá, ale jsou v životě horší věci!

Jsem vdaná 4 roky za muže se 2 dětmi, rozváděl se, protože ona si našla jiného, my jsme se poznali asi o rok později. Nyní máme 1 dítě, další není v plánu, on nechce, že by je už neuživil, já vlastně taky ne, i to první jsem měla dost pozdě. Máme společnou hypotéku na společný byt. Jeho bývalá se následně rozešla a je teď sama. Alimenty platí, děti k nám chodí na víkend, starší už moc nechce. I když mě některé věci štvou, udělala bych to znovu. Pokud do toho půjdete, nesmíte být hlavně ta hodná, která se tváří, že všechno zvládne - jako to dělám často já a jeho bývalá potom s nechutí k práci kňourá, že nemá peníze. Jak si to na začátku zařídíte, tak to budete mít.
Ještě mě napadá něco - jestli na to aspoň trochu věříte - co třeba výklad karet - určitě tedy od někoho, kdo to umí - reference byste tu někde v diskusi určitě našla.

Muflik
je fajn, že o tom takto přemýšlíš. Pokud máš partnera opravdu ráda, pokud je ten vztah hluboký, jdi do toho. Všechno se dá zvládnout, i když je to občas krušné.

Co se týče financí: tvůj partner bude na děti platit alimenty až do jejich dospělosti a možná i déle, budou-li studovat. Alimenty se vypočítávají z příjmu otce a zohledňuje se přitom i příjem manželky, pokud se otec znovu oženil. Pokud si tě vezme a ty máš podstatně nižší plat než on, soud to určitým způsobem zohlední (ale nebude to rozhodující faktor). Pokud nevystačíte s penězi, můžete zažádat o snížení alimentů, i takovým žádostem soud často vyhoví, tím spíše, že partnerův příjem klesl. Pokud je ex-partnerka potvora, s hypotékou můžete mít problém, pokud by na ni ona poukázala. Výživa dětí má přednost před jakoukoliv půjčkou, takže pokud máte s partnerem na splácení hypotéky, logicky byste měli mít i více peněz pro děti - a hypotéku si pak nebudete moct dovolit. Pokud je ex-partnerka v pohodě, hypotéku si vzít můžete. Je tu možnost, aby byla hypotéka psaná na tebe ještě než se vezmete - a pokud byste se vzali, tak už prakticky to, že ty máš na sebe psanou hypotéku, nehraje pro výživné téměř roli.

Co se týče vztahů s dětmi: určitě máš vypozorováno, jak se k dětem chová, jak o nich mluví, jak k nim přistupuje. Pokud o ně v každém případě stojí, chce je, uvažuje třeba i o střídavé péči (byť na to ex nepřistoupí), pokud mu na nich záleží, je to dobrý start. Pokud by o děti nejevil zájem, brala bych to jako signál, že se tak jednou třeba postaví k dalším případným dětem. Jaký vztah máš s dětmi ty, stýkáte se dohromady? Vztah s cizími dětmi je náročný, ale pokud si k sobě najdete cestu, může tě naopak velmi obohatit. Znám případy, kdy nová partnerka nemůže děti s předchozího vztahu vystát a vím o případech, kdy nová partnerka děti z předchozího vztahu miluje nebo přinejmenším normálně toleruje. Je to samozřejmě těžší v případě, že jsi mladší a děti zatím nemáš,ale věř mi, že jako pár můžete normálně fungovat, být šťastni, důstojně bydlet a dítě z předchozího svazku váš vztah nikterak zásadně negativně neovlivní.

Je to samozřejmě více náročné než začínat s čistým štítem, na druhou stranu se z toho dá opravdu těžit, pokud je snaha na obou stranách. To je strašně důležité - takže kromě toho, zda se s partnerem máte opravdu rádi, si odpověz také na otázku, jak se staví k dětem on, jak je přijímáš ty a v neposlední řadě je důležité i to, jak tě přijímají partnerovi rodiče. Ač se to nezdá, pro děti s předchozího vztahu je dost důležité a rozhodující, jak novou partnerku přijímají dědeček s babičkou.

Muflik
to, co jsem napsala, ber obecně. Teď jsem si ještě jednou přečetla tvoje další příspěvky a můj názor je takový, že především budeš mít problém žít s ním, než že by ti vadily jeho děti. To bude problém druhotný, myslím si, že se k sobě dle tvých příspěvků ne úplně hodíte a děti to pak třeba odnesou. Samozřejmě nevím, jak je to doopravdy, ale na základě toho, co píšeš, bych do vztahu s ním nešla. A už vůbec ne do svatby. 10 let rozdíl není skoro žádný rozdíl, my máme dvojnásobný , ale ty ho jako rozdíl vnímáš a vnímá to tak i on. Je strašně důležité, abys zůstala sama sebou a on také, což se, dle mého názoru, úplně nedaří. Máte odlišné představy o společné budoucnosti a to, že řekl, že se nebude stýkat s dětmi, by mi na klidu také nepřidalo.

Já se přiznám, že jsem na kartách již 2x kvůli tomuto vztahu byla a bylo mi řečeno, že bacha na něj. Bacha aby mě nezbouchnul a tím si mě nepřipoutal...bacha na to jak to na mě hraje. On má něco za sebou, jím manipulovala ex, a on chce jistotu a dělá si jí tak jak se naučil.....Já právě jsem už rok vůči těmto věcem skeptická, ale já asi vím, že to nemá cenu a budoucnost, a teď to řeším. Možná i proto teď chodím na diskuze ohledně vztahů. Když o tom nemám s kým mluvit, jen si to přehrávám, tak mi to přijde ještě snesitelný, ale když tu ťukám to co v životě se mi děje na sklo, tak si říkám, proč to vůbec řeším. Já vůbec nevím, proč zrovna on se mi dostal tolik pod kůži, není ani hezkej, ani milej, naopak mi srazil sebevědomí na minimum, ale stejně ho miluju a jsem schopná hodně přejít. Mám už ted nějaký záchvěvy toho že bych to měla skončit, ale nedokážu to. Miluju ho, ale teď se víc trápím než jsem šťastná. Třeba dnes. Byl u dětí, měl přijet, normálně jezdí brzy, jenže jsem udělala tento víkend něco jiného, šla jsem navštívit sestru. Pořád se ptal, kde jsem, kdy budu doma ....a taky nespěchal sem. Já si dovolila něco udělat jinak a jeo to naštvalo, je zvyklej, že můj život patří jemu a vykolejilo ho že jsem udělala něco jinak. Asi už dávno vím, že to nemá cenu, ale možná jen potřebuju si sama sobě v hlavě říct a uvědomit si, že prostě "mám na víc". A možná to, že na to přijdu díky jeho dětem, je ta berlička, která mi pomůže to ukončit. Asi to moje trápení je hlubší, než jsem si dokázala uvědomit a přicházím na to až tím jak to říkám...nebo píšu na sklo....odvykla jsem si mluvit. Ale první dvě reakce tohoto fora mě tak nějak nakoply a holky, díky za to zrcadlo co mi dáváte. Rozhodně zkusím si s ním promluvit. Minimálně o tom, co a jak plánuje. I když uvnitř tuším, jak to bude. Další věc je to že se ho trochu bojím. Už mi říkal, jak kdybych jo opustila to neustojí, že mi ve svým věku dal dost času a i když jsem o rozchodu už přemýšlela, tak se bojím, co by nastalo.

Muflik
boha jeho, pryč od něj, tohle skutečně není partner pro život. Ty děti tam skutečně vůbec nehrají roli, on je pro život nepoužitelný i kdyby ty děti neměl. Moje rada - skonči to s ním.

Já si to začínám myslet taky, jenže já o tom s nikým nemluvím, a asi mi to nikdy ani nedošlo. Až tím jak to ted píšu. Jsem strašně vdečná, že tu se mnou o tom mluvíte. Bude to krušná noc, a vůbec, asi krušné další dny, ale je třeba to vyřešit.