Rozešel se a chce být kamarád

Furt mi to podává tak,že jsme každej jinej a že po cestě něco ztratil,já už tomu začínám snad i věřit. Jelikož nemá kam jít,tak se sem příjde každý den vysprchovat,vzít si čisté prádlo.... asi do tý doby dokud si to nevyřeší.... Do toho mám malý od včera horečky,průjem,celou noc nespal (( Achjo,zas mám akorád depku jak prase!

Bývalý si sehnal pronájem do týdne. Když se chce, tak to jde. Když rozchod, tak rozchod, ať se stará o sebe sám.. Vypakovala bych ho hned, žádný polovičatý řešení. Že on nemá kam jít tě nemusí zajímat, protože jeho taky nezajímalo to, co tím tím rozchodem způsobí... Promiň, neymslím to zle, ale v tomhle bych byla důslednější. za malým ano, samozřejmě, ale zbytek ať si pořeší sám, velkej je na to dost a když se kasá, že tě nepotřebuje, tak ať si to vyřeší, jak chce... Trošku tě teď zneužívá...

Já to vím moc dobře,jen nevím co s tím.Ten byt ve kterým jsme není náš,ale jeho rodičů(řekli že nás odtud nikdo nevyžene,že nás chctějí mít na blízku,ale stejně,furt je to jejich syn...)...tzn.pokud bude něco špatně,tak tu nebudem moc být a já sama byt neutáhnu. On když si vezme pronájem,tak to taky neuplatí a zase to bude na ukor nás po finanční stránce.... Jde vidět že mu to takhle vyhovuje...včera vypadal spokojeně! Prostě se choval jako kamarád...je směšnej! Ani nevím,jak se k němu mám chovat ... ,jestli se mám tvářit,že jsem spokojená a že mi to tak vyhovuje...? Bože,je to tak složitý!

Ale tohle to takhle nevyhovuje....

Mado má pravdu, musíš mu dať jasne najavo že ak si vybral rozchod, tak bude rozchod ... inak vôbec nepocíti čo v TEBE stratil. Bud k nemu milá, ale nedávaj mu tú podporu - ved on sa na Vás vykašlal, a aj ked láskavo príde malého poumývať, fakt je taký, že sa rozhodol pre inú ženu a pre iné deti.
Ale bud milá, aby sa mal prečo vrátiť.

Milá? tak já to tedy zkusím... možná to pomůže i m samotné..protože on se nevrátí,to vím...

Ono to moc dobře nejde,když sem chodí každý den.Volá,jak je ted malý nemocný...(když to neudělám,tak mi vyčítá,že mu ho odpírám).Pořád se mě ptá,jestli sem už aspon trošku v pohodě... a přitom mě nasírá,protože zní tak v pohodě! Vrrrr! Bože co mám udělat,aby si aspon uvědomil o co přišel a necítil takovou ulevu i přes to že se k sobě nevrátíme.Nějaký zaručený recept?

Zaručeně si tohle všechno začne uvědomovat, až ty už budeš mít svůj život a o něj nebudeš mít zájem. Tak to prostě s železnou pravidelností na světě chodí.

Já bych na něj přehnaně milá rozhodně nebyla. Naopak bych náš vztah omezila na nezbytně nutnou komunikaci, která by měla probíhat jasně a stručně a měla by se týkat pouze dítěte.
Žádné citové projevy, žádné svěřování se, přehnaná starostlivost, nic. Jak mi je? Po tom ti už není nic. Naopak jakmile by to bylo jen trochu možné, zaúkolovat. Něco teď ve městě mám a potřebuju pohlídat. Tečka.

Nevidím jediný důvod, proč se přátelíčkovat s někým, kdo při první krizi - sotva se dítě narodí, stahuje kalhoty a zdrhá. Vycházet spolu slušně můžete, ale nedala bych mu o nic víc, než je nezbytně nutné.

To se snažím,jen nutná komunikace co se týče malého...stejně mi vypráví,jak co v práci a když se netvářím,tak se ptá jestli jsem naštvaná.Myslím,že si to ještě užiju Nedovede pochopit,že když je teda rozchod,tak rozchod. Prej se mu po nás taky stýská,nejsme mu lhostejný a co je na tom špatného...?! Budto sem uplně blbá já,nebo je fakt uplnej magor.

Ano, toto som myslela ... ale aby to povedala s milým neviiným úsmevom nie s úškrnom

A to, že se s tebou rozešel mu připomeneš přesně tím, co píše níž v citaci BlackCoffee, protože jinak se, zdá se, pro něj rozchodem vůbec nic nezměnilo a o nic tím pádem nepřišel a ani nemůže pochopit, že rozchod je rozchod...:

To, že se stará, jak ti je, je z pocitu jeho viny. Snaží se mít lepší svědomí. Největší trest pro mýho bejvalýho bylo, když jsem mu přestala sdělovat, jak mi po rozchodu je... když zkrátka nevěděl nic. A to jsem ho nechtěla nijak "trestat", ale chtěla jsme najít způsob, jak se z toho rozchodu sebrat a najít sílu se s tím vyrovnat .... a to se ti nepodaří, dokud se tě furt bude ptát, jak ti je a svěřovat se ti...

Tak teda partner čokošky,to je dílo....Připomíná mi tak tříleté dítě v hračkářství....všechno by tak hrozně CHTĚL!Tolik lákadel,pro co se jen rozhodnout?!Pro spokojené partnerství(logicky ovšem se závazky),nebo tu sladkou volnost,neboli být připraven pro nová dobrodružství...rodinou nezatížen....
Takže se šikula rozhodl,že bude mít všechno,ženu doma,co si s ním popovída,uvaří,vypere,kdykoliv se bude moci pomazlit se synkem,zkrátka idylka...sice se rozešli,ale rodina je rodina....ovšem až si vyrazí někam s ochotnou kamarádkou,ne abyste mu to vyčítali,je přece vlastně volný?!
O muj bože...

Včera byl od té doby u vlastních rodičů,týchě to definovala tak,že je z práce psychicky na dně(podniká) a že neví kudy kam,že si potřebuje věci v sobě urovnat,že sám neví co se sebou.Prý mu doporučila psychologa.Takže já mám ted čekat co se bude dít...? TO je šílený,když nevíte co by.... neměli by jsme tou oporou být právě my? Ten smysl všeho?

Jo, tohle jsem taky dřív nechápala. Jeden kluk se se mnou rozešel s tím, že má teď spoustu problémů sám se sebou a nemá na to mít vztah, nemůže mi být tou pravou oporou, dát mi co potřebuju a tak... Mně to přišlo nepochopitelný, jsem mu říkala, že právě proto by se mnou měl chtít zůstat, že spolu to zvládneme, ale obávám se, že chlapi to berou jinak. Jako by přiznání problému byla nějaká slabost a nedostatek.. Chtějí mít vztah, když jsou v pohodě se svým životem, a do tohohle života chtějí uvést ženu, kterou pak můžou milovat a podělit se s ní o to vše, co mají. Jakmile nejsou v pohodě, potřebují si vyřešit sami sebe a až potom přichází v úvahu nějaký vztah. Neříkám, že to takhle mají všichni, ale ti praví "chlapáci" s egem většinou jo...

Dej mu šanci, jestli ho pořád miluješ a nezprotivil se ti. Promluv si s ním, že s ním do té poradny půjdeš, tam řekni, že mu chceš pomoct a zachránit váš vztah. Ne kvůli dítěti, ale kvůli vaší lásce. Nezvládá práci, tak se potřebuje zbavit další důležité povinnosti ve svém životě. Chápu ten tlak, který musí cítit, podnikání dnes je děsný, má strašnou zodpovědnost a za vás ještě větší - protože vás živí. Všude slyší o krizi, o tom, jak vše zdražuje, jak nejsou peníze a rostou státní dluhy a tak dál a dál. Jestli je jen trochu labilní, prostě toho na něj je moc. Podpoř ho, jestli o něj stojíš, řekni mu, že mu pomůžeš a dotáhni ho do té poradny. Domluv se i s tchýní, ať tě v tom podpoří, ona to ocení. Až v poradně uslyší, že vy jste ten motor, kerý ho musí táhnout k tomu, aby se snažil, třeba se přestane tak bát..
Možná jsem špatný psycholog, ale já to takhle vidím. Utíká od zodpovědnosti, bojí se, že to nezvládne.. Zkus to, za to stejně nic nedáš... H.