Rozešel se a chce být kamarád

Ahoj holky po 5 letech jsem se rozešla s přítelem. A teď mam nového, chodili jsme spolu v 18 letech, a po 6 letech jsme se dali znova dohromady a nic lepšího mě nemohlo potkat... nechápu, že jsem to neviděla vídali jsme se dost často. věřím, že je to ten pravej

Po 5 letech se se mnou rozešel přítel, prý kvůli mému chování, žárlení, podezírání, ujistování, že už mě má jen rád a že to na vztah nestačí... Planovali jsme budoucnost, rodinu...Poslední asi 2 týdny byly hrozné,nejistota,byl jak studenej psí čumák,změna hesla na fc,už nevolaval jako dřív o každým prdu, jen psal stručné smsky.Tvrdil, že v tom nikdo není. Už 2x jsme se rozešli a znovu k sobě vratili.V nedělu se se mnou rozešel a za 3 dny už se producíroval s jinou slečnou a její asi 9měsíční holčíčkou. Nechápu, proč si našel „babu s dítětem ,kdyby svobodnou,ale tvrdil,že na dítě ještě připravený není,že má pořád hodně práce? Jak mohl zahodit 5 let života třeba kvůli par týdnů s někým, koho nezná? První vztah 3,5 letý skončil tím, že si našel jinou, druhý 1,5letý uplně stejně a do třetice se to stalo znova! Chyba bude ve mě! Ale já se snad nikdy neponaučím?! Brečel, když se se mnou rozcházel! Pořád se ptám proč? Proč to udělal, proč nebyl štastný? Vím 100%, že už chlapům nevěřím! Vyčítám si vše! Moje nevyhoda byla,že si byl mnou až moc jistý,věděl, že nejsem typ, co chodí po hospodách nebo někde cárá, že raději doma uklidím,navařím vyperu, aby se tam cítil fajn. Řkám si, co když byl on ten pravý a já díky mému chování ho ztratila? Užírá mě, že on je v pohodě,štastný,užíva si,to co dělal automaticky se mnou, ted dělá s ní, jde dál, mě hodil do bahna at se pěkně vymáchám. Volá mia ptá se,jak se zapíná myčka,že je doma prázdno, známým to vykládá taky, že je na tyčinkách,že nemá co jíst. Vím, že je velkej kluk, postará se o sebe,ale tak nějak je mi vše líto. jsem ted u našich, vzala jsem si po domluvě našeho hafíka, říká, že ví,že se máme dobře, že máme navařeno,nachystáno,uvařenou kávičku,Pro mě je to taky jiný,už jsem měla svoji domácnost s ním, ted se našim musím přizpůsobit, šla jsem s baraku do malého jednoho pokoje a on si myslím,jak si to neužívám?! když jsem mu neodepsala na sms, prohodil, že jsem lítala za chlapama.Ikdyby,proč mi to vykládá, on se tak rozhodl, on chce pokračovat v životě beze mě!?Vím, že týden po rozchodu je krátká doba,že to chce delší čas, ale říkám si, že mu vadilo me chování, ja jsem kolikrát s jeho taky nebyla spokojena, ale člověk bere,že může být blbej den, asi kdyby to byl ten pravej, měl by mě rád takovou,jaká jsem, ale zase na druhou stranu přiznávám, že jsem to asi kolikrát fakt přehanela,ted už to bohužel nezměním,třeba si to budu do konce života vyčítat, že on byl ten NEJ ?Každou chvilu se to ve mě bije, říkám si, bud rada, že to tak dopadlo, protože jsem kolikrát nedávala bydlení s jeho mamou, na druhou stranu nebyl na mě zlej, dopřál mi, dělal mi radost, bral mě na dovolenou. Fakt mě rozmazlil, ale vím, že to není všechno. Včera mi hodinu volal, řešil se mnou co bylo, že vše dělal pro mě, že ho to mrzí, jak to dopadlo, ale že to tak bude lepší, že nad tím už pár týdnů přemýšlel,že si nerozumíme tak, jak bysme měli,ale že se chce rozejít v dobrém a časem se normálně bavit, že mu nejsem lhostejná,ale že čekat nemám.... Chápu ho, je mu líp, nemusí nic řešit, jestli se mu vali věci všude možně, nikdo mu nic nevytýká, nemusí se dohadovat o kravinách, navaří a vypere jeho mamka, tak co by se mu po mě stýskalo? Držím se, abych mu nepsala, nevoala, ale včera večer jsem měla krizovku a napsala mail, na který neodpověděl. Jsem blbka blbá!

Reaguji na Anitramm:
Řiď se radami RomankyS!! Jsou zaručené. Je třeba, aby neviděl, jak se pro něj trápíš, nastol ignoraci. Jestli je to ON s velkým O, tak spolu budete. Jen se k tomu neupínej a uvědom si, jestli za to opravdu stojí. Jestli v budoucnu překonáš, to že Tě zradil.

To je milé

Reaguji na Anitramm: snad nevadí, že na tvou SZ ti odpovídám zde. Každopádně už mu nepiš a na sms neodpovídej, telefony neber. Fakt ti volá proto, aby se zeptal, jak funguje myčka? Tak ne aby tě napadlo mu ještě někdy s něčím pomáhat. Připadá mi, že je jak malý fakan. Proto si nemyslím, že mu vztah s maminkou a malým dítětem vydrží. Zřejmě se mu líbí, že je teď středem pozornosti a má pocit, že je důležitý, když se najednou potenciálně dostává do důležité role otce a hlavy rodiny, ale odpovědnost, která je nutně spojená s péčí o dítě se mu určitě brzy přejí. Jeho přítelkyně na něj asi nic v téhle době ještě nenakládá, ale to rozhodně musí časem přijít. Ukonči s ním veškerou komunikaci a už vůbec se nesnaž omezovat tím, že ON řekl, že se chce rozejít v dobrém. Prostě tě odkopnul a nemá už teď naprosto žádné nároky na to, aby si ještě diktoval, jak milá k němu musíš být. Zatím si rozmysli, jestli někoho takového chceš zpátky. Protože v jeho případě to asi bude jen na omezenou dobu, kdy přitáhne jak spráskaný pes, ty ho dáš hezky dohromady a on se za chvíli zase začne rozhlížet po jiné. Nevím, co jiného bych poradila, je to pořád stejné. Nepsat, nereagovat. Myslet.

Reaguji na RomanKaS:
Děkuji za odpoved, asi jsem naivní, ale myslím, že ta slečná dotyčná už není v kurzu? Skoro každý den mi volá, včera jsem byla s kamoškou v obchodáku, volal mi zrovna, ptal se, kde jsem, s kým jsem, jestli jsem s nějakým chlapem, řekla jsem, že rovnou ze čtyřma, dnes mi volal 3x, ohledně věcí, co mame spolu ještě dořešit, vykladal mi o práci a zase se ptal, s kým jsem teda včera byla? Nechápu, o co mu jde....?

Reaguji na Anitramm: proč mu to zvedáš? Normálně bych mu to típla.

Reaguji na RomanKaS:
Musím, musíme se srovnat finančně, takže kdybych to nebrala, asi bych nic nedostala to že se vyptává kde jsem a s kým jsem asi nic neznamená co?

aha, tak to chápu

znamená to, že je to kr.etén. Žárlivá paka mám úplně nejradši, zvlášť, když tě odkopnou kvůli jiné.

Dobře, pak bych se ho rovnou zeptala, zda chce řešit něco ohledně peněz nebo se s ním rovnou domluvila, že ohledně toho zavolá tehdy a tehdy, a pokud by chtěl řešit něco jiného, viz ten výslch, co jsi popsala, tak bych mu rovnou řekla, že to UŽ není jeho věc. Rozhodně bych mu nezvedala telefon a nesvěřovala, co dělám na každé jeho zavolání... Jak je vidno, peníze pokaždé asi řešit nechce, že?

Reaguji na Anitramm: A záleží tolik na tom? Víš, už dvakrát jste se rozešli, po třetí tě opustil kvůli jiné... Je mi jasné, že teď je to čerstvé a prostě ho chceš zpátky za každou cenu, ale přesto ti řeknu, zvaž to... Jestli ten vztah, tolikrát slepovaný, za to stojí...

Reaguji na katula:
Nemyslím, že by to bylo nějaké vážně, vypada to, že si zašli jen na oběd,ale jsem naivka, vím, ale když volal, vykláal, koik nemá práce,jak sedí pořád nad prací, i podle toho jak mluví, dává mi skoro vše za vinu, moje chování, že ted je sam, sice to pro nej lehke není,že ho to užrá, že to bere jako životní propadák, ale že mu je na jednu starnu líp, že nemusí nic řešit,o ničem se dohadovat, že i kdyby si to časem uvědomil, co by stejně už nadělal, že co má být se stane,ale že ted ví, že další šance nejsou, že by to bylo pořád stejný. Nemůžu se zbavit pocitu viny, pořád si vše vyčítám, brečím,lituju, měla jsem být asi víc tolerantní a víc si vážit toho, co jsem měla....

Holky jak se zbavit pocity viny, že za vše můžu?Už jsem tu svuj příběh psala. Přítel se semnou rozešel po více jak 5letém vztahu, plánovali jsme rodinu, důvodem rozchodu bylo moje chování, podezírání , ujištování, prý jsem ho každou chvilku za něco napomínala (ručník na zemi, rulka od toaletáku, hrnek od kávy v garáží,..) pro mě prkotiny, nebyla jsem na něj pokaždé hnusná, ale kolikrát mě to vytočilo, a pak z takové blbosti vznikla hádka nebo výměna názorů, já měla potřebu to vyřešit, přítel opakoval, at to neřeším, že je to stejně furt dokola.,že se nechce hadat, že se nerad hada, at taková nejsem a že pak bude vše v pohodě, at neřeším zbytečný věci, vždy jsme se nepohodli jen kvůli kravinám, důležité věci jsme vřešili. Jenže ja se nedokážu ponaučit a stejně jsem zase řešila, podezírala… upozornoval mě, at to nedělám, že to může jednou špatně zkončit, už jsme se rozešli 2x, vždy jen na pár dní, nejdýl na 3 týdny. Jinak byl hodnej, dopřál, rad mi dělal radost, sice byl workoholik, na mě neměl kolikrát ani čas, věčně unavenej, taky mě štval, ale snažila jsem se ho brát takového, jakej je. Než se se mnou rozešel, prý už nad tím pár týdnů přemýšlel, ale furt doufal a čekal, že to bude zase v pohodě, jenže u něj už to asi nešlo, prý už ke mně citil jen to, že mě má rád, při rozchodu brečel. Měl se mnou tolik trpělivosti, nezasloužil si kolikrát, jak se k němu chovám,proč jsem taková? Proč jsem si nevážila toho, co jsem měla, jaký byl? Už je to asi 3 týdny od rozchodu a pro mě je každý den horší a horší, uvědomuju s postupněi, že už je važně konec,ale pořád se s tím nemůžu smířit a ani nechci. Potřebujeme ještě vyřešit nějakou věc, takže si kvůli tomu voláváme, hovor se vždy zvrtne na nas, na náš vztah, prý vše dělal pro mě, abychom se měli dobře, aby nam mohl dopřát,že mu nejsem lhostejná,ale že nedokáže být s někým, koho má už jen rád, že je doma prázdno, že mu některé věci chybí ,ale některé zase ne,že nemám čekat, nemám doufat, že už tomu vztahu neveří,al že pokud by si to uvedomil, že co už by nadělal,že bohužel nic menit nebude až e to chce nechat tak jak to je, pak se mě ptá kde jsem a s kým jsem. Dopřával i svoji mamě, která s námi bydlela, 2x se s námi stěhovala, ja ji měla ze začátku rada,ale časem se mi zprotivila, neuvedomuje si, jak tim synovi škodí? Oni ani jeden z nich nemají pocit, že by to bylo nějaké divné, špatné, to prý já jen pořád něco měla, to byl taky důvod, který zmínil. Věřím, že kdyby tam nebyla mama jeho, tak jsme spolu? Nedokázala jsem se smířit s tím, že s námi bude bydlet až do konce života. Vyčitám si vše, mám pocit, že vše co jsem udělala bylo špatně? Už nikdo nebude jako on, byli jsme spolu zžití, a ja mám hrůzu z toho, že on byl můj osudovej a ja ho dohnala mým chováním k tomu, aby mě opustil. Jak může jit jen tak dál, ja se v tom furt nimrám a nedokážu nemyslet , nedokážu zapomenou. Každý říká, že to chce jen čas, že ten pravý teprve přijde ale co když ne, co když jsem udělala chybu, to si to budu vyčítat do konce života?? Jsem zoufalá, mám potřebu mu volat nebo alespon napsat, snažím se držet,ale je to strašně těžký!!

Reaguji na Anitramm: Nestačilo by to napsat jen jednou a do jednoho tématu? Píšeš dokola to samé. A nemyslím to zle.

Ahoj holky,

chodili jsme spolu necelý rok a půl, prvních pár měsíců to byl pro mě po několika vážných vztazích konečně ten vysněný chlap, takový ten princ na bílým koni. Po těch pár měsících změnil práci a začal mít míň času, být víc unavený, míň pozorný a více ambiciózní, co se týče té práce. To, že měl na mě míň času, jsem chápala, ale to, že se mnou už nechtěl tak často spát, jsem nechtěla pochopit. Začala jsem hledat chybu v sobě a v podstatě jsem si tak akorát víc a víc snižovala sebevědomí. Velice častý řešení dlouho do noci co je špatně a proč už ho tolik nepřitahuju, do toho řešení toho, že mě asi dost nemiluje, když se mnou nechce bydlet po půl roce vztahu, když bydlí s rodiči a já už sama. Všechno mi vyvracel a říkal, že prostě je unavený, má stres v práci, potom už to bylo že nechtěl, protože to pořád řeším a cítí se být do toho nucen. Po roce trápení v tomto začarovaném kruhu, při kterém jsem byla neustále v depresi, jsem na něm začala vidět, že už je se mnou z velké části jen z lítosti. Přestala jsem ho přitahovat, protože jsem se nedokázala radovat sama ze sebe a při každém řešení jsem jen brečela, což ho neptalo. Psychicky to neustál a chtěl si dát pauzu, odpočinout si, nabrat síly. Protože jsem nevěděla, jestli tu pauze chce opravdu jen na nabrání sil nebo toho, aby si rozmyslel, jestli se mnou chce být nebo ne, tak jsem se z toho akorát zhroutila a stejně ho semtam kontaktovala i přes to, že jsme si stanovili čtrnáct dní bez komunikace. Cítila jsem, že jsem ztratila veškerou hrdost, že je mi všechno jedno, hlavně, když budu moct být u něj ... Prostě závislost a strach z toho, že ho ztratím. Oba jsme se trápili a tak už nezbylo nic jiného, než si říct, že musíme jít od sebe a nesmíme už řešit ten náš vztah. Že se musím naučit fungovat já sama a nebýt tak závislá na něj a užívat si všeho hezkého, co mi život přináší a radovat se a nejen žít ze vztahu. Vím, že má pravdu, že to potřebuju, ale trápím se tím, že jsem udělala hrozně moc chyb a stejně pořád myslím na to, že bych s ním chtěla zase být a že se vlastně chci změnit pro ten náš vztah a ne pro sebe Do toho mi řekl, že mě nechce ztratit, že mě má moc rád jako člověka a že chce být můj kamarád. Že tu pro mě bude kdykoliv, kdy budu potřebovat, ať se stane cokoliv. Volá mi, píše mi vtipy na rozveselení, ptá se, co dělám a jak se mám, chce se mnou chodit na obědy a vídat se, ale jen jako kamarádi, nic víc. A samozřejmě to ani není ten typ chlapa, který by chtěl kamarádství a sex. To je pro něj podmínka, abych tohle po něm nechtěla. Nevím, jak se mám chovat, jestli je dobrý nápad se s ním vídat, protože když jsem s ním v kontaktu, tak se cítím líp, než když spolu nekomunikujeme vůbec. Bojím se ale, že mi to dlouhodobě možná ublíží víc, než kdybych to hned utnula. Z jeho strany teď rozhodně necítím, že by se chtěl vrátit a být něco víc, než kamarád, zároveň ale nevylučuje, že pokud se dám dohromady a nebudu tak sebedestruktivní a budu šťastná jako samotná osoba, že bychom třeba spolu mohli zase být. Jako příklad mi řekl třeba za rok ... že chce teď pracovat taky sám na sobě, své kariéře atp. Teď tedy řeším, jak se k němu chovat, jestli je vůbec možná šance, že když budeme teď kamarádi a já se budu snažit si užívat život i bez toho našeho vztahu, že se k sobě vrátíme časem. A taky mi tvrdí, že teď rozhodně nikoho hledat nehodlá, že chce být sám (a to mu i věřím, vždy byl dlouhou dobu mezi vztahy sám).

Reaguji na Zelinka8: Není to dobrý nápad. Není to dobré pro tebe. Jste každý jinde - on s tebou být nechce (a to,co říká o tom návratu po roce, ber opravdu s rezervou a nic se neupínej - jsou to pořád jen řeči), chce být kamarád. Ty ho miluješ, chceš ho a jen kamarádka být nechceš (aspoň z toho mám ten dojem). Tohle nejde dohromady, aspoň teď ne. A domníváš se správně, že vídání se na obědy a já nevím, kde ještě - ale jen jako kamarádi - ti spíše ublíží. Tím jen prodlužuješ trápení, jitříš rány. A myslím, že bys jen čekala a doufala v něco, co by vůbec nemuselo přijít. A on by ti jednoho dne - v mylné představě, že jsi naprosto v pohodě - oznámil,že se někde zamiloval... A další zklamání a možná ještě větší než to předchozí, je na světě. Tolikrát to zde bylo omíláno, mnoho zkušeností holek potvrzují, že tohle je ten nejhorší nápad, co můžeš v téhle chvíli udělat, a to, vídat se s ním. Opravdu. Být tebou, utnu ten kontakt a bývalému příteli řeknu, jak to je. Protože tahle "akce" vyhovuje jen jemu... A popravdě, způsob, jak ho k sobě /možná/ přitáhnout, je právě ten nezájem...