Rozešel se a chce být kamarád

Lenže on zatiaľ šancu nechce.
Ak sa mu bude vnucovať iba sa mu sprotiví. On chce niekoho iného. Lenže prečo by popri tom nemohol mať aj komfort domova, tak si myslí.

Rozhodla sem se to neřešit,nechám to jak to zatím je a uvidí se! Včera sem vyrazila večer na párty a dost mu to vadilo,byl naštvaný a to to věděl dřív,než jsme byli od sebe... řek mi že ta holka není hlavní příčina,že to byl jen popud...ale co si budem povídat,pokud je srdce jinde,tak se automaticky hledaj chyby na druhým...každopádně ta holka mu dala košem. Uvidím,čas ukáže,už nemám sílu na to jen nad tím přemýšlet a porozumět tomu.

I kdyby to nevěděl dřív, teď je mu po tom ***. Hlavně se jím nenech komandovat. pokud chce být s dítětem, ty to využij pro sebe, můžeš se jít někam projít, nebo někam za zábavou atd.

S bývalým jsme skončili na tom samém. Přestože jsme byli zvyklí celých 9 let všechno řešit spolu, když začal bilancovat a "nevědět, co se sebou", taky si to chtěl vyřešit jen a jen sám...

Asi máme opravdu jiné myšlení než oni...
Každopádně,jak jde čas,tak na něm den ode dne vidím,že mu to takhle vyhovuje. Včera mi to nedalo a zeptala sem se,jestli je spokojený.Řek mi že svým způsobem ano, že může dělat co chce a jak chce..jako kdybych ho někdy omezovala, nebo mu něco zakazovala Dalo by se spočítat na hodiny týdně,kdy jsme byli všichni 3 spolu... Necítím z něj,že by se vrátil,cítím,že se opravdu odmiloval a je uplně jinde.Hrozný pocit! Tak lehce je to všechno pryč!
A kde já mám potkat v tomhle státě normálního chlapa a ještě s dítětem.... se toho fakt bojim!

Přesně, tohle je hrozný pocit, ale nedá se nic dělat Oklepat se a jít dál, hlavně se netrápit vzpomínkama a smutnejma myšlenkama, brát to jako fakt a uzavřenou záležitost...

Reaguji na morgen: hlavně se netrápit vzpomínkama a smutnejma myšlenkama

tak to mi právě ted moc nejde

Tomu samozřejmě rozumím. Vždycky je o tolik těžší, když se s tím člověkem musíš dál vídat a nemáš na výběr... Já tohle prožívala v práci (takže jsme s ním trávila 8h v jedné kanceláři), někdy jsem to zvládala relativně dobře, ale občas přišly krize a já bych dala nevim co za to, aby mě zase chtěl. Naštěstí jsem nikdy nic neudělala (akorát bych se ztrapňovala, protože on už o mě nestál ani omylem), a časem to nakonec vyšumělo úplně... Ale stálo mě to nervů a slz, fuj, škoda mluvit...

Reaguji na morgen:

tak to mám ted podobně! Nálady se střídají,jednou jsem nad věcí,pak totálně v ***.. Jak dlouho tenhle stav potrvá,chci mít zase chut se smát..navíc chodím do školy a čekají mě zkoušky a já se nemůžu donutit jen otevřít sešit,natož do tý hlavy něco nacpat

Reaguji na Čokoška:
Těžko říct, mně to trvalo asi čtyři měsíce, než se to zlepšilo a já s ním dokázala mluvit a nemyslet při tom na to, jak bych ho chtěla obejmnout a tak...
Já tenkrát dělala dálkově školu a asi dva měsíce od rozchodu jsem měla státnice. No, málem jsem je neudělala, nemohla jsem se na učení vůbec soustředit, a teď si kvůli tomu nadávám. Tak neudělej stejnou chybu, zkus zatnout zuby a nemyslet na někoho, kdo za to nestojí !

Reaguji na morgen:
To mě čekají tedy dobré vyhlídky njn,nemůže se člověk odmilovat ze dne na den...
Máš pravdu,zatnout zuby! Ted jsou jiné priority... kdyby ho aspon nemusela denně vídat... těžko se s něčím pak smiřuje!

A na to bych mu řekla, že ty teda takhle rozhodně spokojená nejseš a že to tedy uděláte podle tebe tak a tak a tak... Vždyť přeci chce, abys byla v pohodě, ne? Tak už jednej, už jsi toho od něj snesla na můj vkus víc než dost... S něčím se dá smířit, až když si člověk zamete před vlastním prahem a až pak může začít znovu s čistým stolem... Jinak ti to nepůjde. když rozchod, tak rozchod. takhle se v tom zbytečně plácáš a ubližuješ především sama sobě...

Reaguji na Mado:

Když já mrcha být neumím,a asi ani nechci už kuli malému,ve finále by se to pak mohlo obrátit proti nám chce nechce. Dělat věci na just asi u nás není na místě,vzhledem k tomu,že s ním budu muset opravdu vycházet celý život.
Asi sem pochopila,že mě opravdu nemiluje.Možná jsme si fakt nerozuměli,já nevím. Včera bylo zase o trochu líp,dneska je zase o kus.Začínám se smát...snad to nebude tak hrozný.
Včera mě požádal,jestli bych ho neostříhala(jsem vyučená kadeřnice), tak sem ho ostříhala.(asi se ted chytáš za hlavu..) Ani mi to nevadilo,divný.Možná se s tím v sobě začínám smiřovat.I když vím,že vyhráno určitě ještě není!

nezmění se nic...game over

Myslím, že přicházíš o svou hrdost a topíš se v tom. Vážně se chytám za hlavu, protože to mám za sebou a ty poslední střípky hrdosti sebrat a jít je právě na tom to nejhorší. Ale je to vážně jen a jen tvoje věc, tobě musí bejt dobře... Tohle všechno děláš ale teď sobě na úkor. Co bys poradila svý nejlepší kamarádce, kdyby t vyprávěla to, co se děje tobě?