Rozchod kvůli nevyzrálosti

No ja nevím, spíše bych si pokud jde o výběr vysoké školy určila jiná kritéria, než "kam to mám blíž". Taky jsem se dostala do Olomouce, ale volba byla jasná, UK je prostě jinde

Jinak je na tvých příspěvcích vidět, jak těžce se vyrovnáváš s tím, že on tápe. Nedokážeš si jeho jednání vysvětlit a s nastalou situací se smířit. Je to tak, mladí kluci svoje zájmy, záliby a lásky prostě střídají, jeden den tě miluje, druhý si uvědomí, že tě má "jen rád" a že chce něco jiného.Nemyslím si, že za to celé "může" jen ta Praha...Rozešli jste se, tak to nech za sebou a jdi dál. Nemá cenu se pitvat v tom co, jak, proč a jak to třeba dát ještě dohromady. Tvůj bývalý potřebuje čas. Já se jen obávám, že s tebou ve své budoucnosti už nepočítá. Tak to chodí a jak už to zaznělo, nejsi ani první, ani poslední, které se to stalo. První velké lásky odcházejí, a nám na ně zbydou jen krásné vzpomínky

Reaguji na shane.k:
Tak to je mi moc líto, to musím napsat hned na začátku. Moc dobře vím, jak se cítíš, ted zažívám něco podobného, chlapec mi tvrdí každý den něco jiného, jeden že se mě nevzdá a jak mě miluje, druhý mi píše, at se na něj vykašlu. A v zápětí mi přijde smska - promiň, ale miluju tě. Nevyzrálost až to bolí, no jo, co bych chtěla po 18-ti letém klukovi z vesnice...
Já to prostě taky nechápu, proč oni dokážou jeden den vyznávat lásku a druhý den je se vším konec! A ještě se teda s tebou rozešel tak srabsky, to je hrůza! Já tohle vyloženě nesnáším, nepromluvit si do očí, ale jo, oni jsou na to moc velcí srabi! A nejlepší jsou ti, kteří se přestanou ozývat úplně! Jim něco přeskočí v hlavě a ženská se v tom musí vyráchat sama, aniž by jí cokoliv vysvětlili, děs!
Tohle musí strašně bolet, zvláště, když jste plánovali společné bydlení! A nejvíc se mi teda líbilo, jak ti řekl, že nemá na to se s tebou bavit. A kdo mu za to může? Ty snad? To je síla, jak se ti chlapi dělají chudáčkama!
Já ti asi radit nebudu, at se koukáš dopředu, protože já naopak spíš koukám zpět, vzpomínám a vzdychám u toho a donekonečna se vším probírám a přemýšlím nad tím a vždycky zapomenu na to zlý a připomenu si to hezký a jsem na měkko a pak jsem schopná odpustit cokoliv! Ale jak jsem četla, ty myslíš hezky pozitivně, já ti přeju jen to nej, udělej si hezké prázdniny, pokud možno být co nejméně doma, to pomáhá mně - když vypadnu pryč. A pak se to snad ještě zlepší, až půjdeš do školy a nastanou ti povinnosti.
Taky ti nebudu říkat, že si to rozmyslí... možné to je, že si uvědomí, co ztratil, ale hned tak to nebude. No a nebo taky ne a ten váš společný čas je už bohužel u konce na celý život...

třeba ten můj.. Neříkám,že se na mě nemůže vykašlat..ale stejne tak by se na mě mohl vykslat i třicetiletý..Mám kluka, kterému je 21..plánujeme domeček auto..proste všechno.Jsme spolu tři roky a vypadá to,že se snad rozchod v blízké době konat nebude,takže bych neházela všechny do jednoho pytle..

Jinak se ted chystám taky na vš.. a školu si taky volím,podle toho,která je blíž..takže to bych taky neodsuzovala..Každý má jiný žebříček hodnot..někdo má na prvním místě školu..nekdo tam má rodinu a pohodičku.

Reaguji na Kollyasek:
Popravdě pozitivně přemýšlet se snažím až teď ten posledni týden a to vše jen díky skvělým přátel, které mám. Zase si začínám uvědomovat svou cenu a pokud on o mě nestojí, ať nechá být...Na někoho jiného nemám a tuším že ani dlouho mít nebudu žádné pomyšlení.
Pokud si to někdy uvědomí, tak tomu dávám řádky let...Teď už je to více než měsíc mlčení, z ničeho nic se začal nějak moc projevovat na facebooku, dává tam samé fotky z hasiče, přijde mi jako by mi chtěl ukázat, dívej se co teď všechno dělám...
Nejšílenější je, že o lidech o kterých mi sám tvrdil, že jsou ztraceni bez nich od rozchodu nedá jediný víkend.

Reaguji na Peg:
Já si také myslím, že to není úplně o věku, ale o osobnosti.

Reaguji na shane.k:
Takovéhle obraty v názorech a myšlení jsou opravdu k zaťukání si na čelo... Jenže nic s tím nenaděláme. Ještě bych doporučila smazat veškeré kontakty na něj a radši o něm nic nevědět. Nekoukat na FB, co dělá, nic. Nevědomost je sladká. Mně vždycky vadilo a dostalo mě akorát do depky, když někdo začal vykládat o mém bývalém, třeba jen historky, co dělali kdysi, 10x omleté, co jsem znala, ale neměla jsem pak dobrou náladu. Ten můj mi včera řekl, že se radši nepřipomíná, drží se v koutě a je zticha, protože ví, že to, co se děje, je špatně. Jako bezvadný! Takže mě v tom nechává ráchat se samotnou a asi čeká, jak to vyřeším, ale běda, když mu napíšu, že teda konec, to je hned pěkně nakvašenej, že já nikdy nepochopím, že nemá čas, bla bla bla, no to teda nepochopím, jednou týdně na hodinu mi je fakt málo! Navíc vždycky naslibuje, jak se budem vídat a druhej den mi napíše - tak sorry, jdu kopat garáž a je to minimálně na pár dní... Takže, co jsem nakázal, to ruším, a co jsem zrušil, zas nakazuji...

Víš co ale, kdyby ti aspoň něco řekl, že mu vadí to a to a to, jako ještě před rozchodem, kdyby řekl, čím se trápí, což on ti asi moc neřekl, co jsem tak četla, nebo jsem to přehlídla? To jako většina chlapů prostě si přemýšlí a přemýšlí, ty nevíš, co se v nich odehrává, protože se tváří, jako že je všechno nejvíc v pohodě a pak ze dne na den přijdou a čau. To nesnáším!

Reaguji na Kollyasek:
Ti chlapi jsou vážně srabi. Jenže právě můj bývalý, první věc co udělal, z nádraží s kufrem a taškou jel vždycky první za mnou a to do poslední chvíle. Z vlaku psával, jak už se mě nemůže dočkat, až zase budeme usínat spolu a když byl v Praze vždycky mi před spaním tak hodinu volal a ze srandy říkal pohádky nebo takhle. Já bych mu snad za náš vztah kromě toho jak se se mnou rozešel nemohla nic vyčíst, což je nejhorší, potřebovala bych se na něj umět naštvat.
Já prostě vím, že to byl pro mě ten nejlepší kluk, ale nepřála nám doba a čas. Vím, že jsem kvůli přijímaček byla tolikrát k nesnesení a pěkně protivná a že jsem se na něj strašně moc upla, Na to asi každý asi musí přijít, až si narazí hubu.

Určitě by to chtělo si s ním promluvit. Nejvíce mě štve, že ten můj bývalý mi ani nedal téměř šanci se jakkoliv vyjádřit v tom telefonu jsem byla tak zaskočena, že jsem nebyla schopna nějak racionálně reagovat. A to jsem si vždycky myslela, že musím poznat, že se blíží konec, že něco bude skřípat...

Reaguji na Kollyasek:
Přesně, vůbec netuším, jak dlouho se mu to, že chce z Prahy pryč honilo v hlavě. Navíc on je ten extrémní typ, který ma pocit, že když má nějaký problém za žádnou cenu s ním nesmí otravovat okolí. Pěkně si to podusí v sobě a pak to takhle dopadá...

souhlasím s Cosette!

Jak už se tady psalo - je to těžké, strašně těžké - ale řešení je jen jedno kočko, začni znova žít! Vidíš, že on se na fcb "ukazuje", že žije..nesoutěž s ním nijak, nijak se nesnaž mu být na očích, ale žij svůj život! Sportuj, dělej, co tě baví (nové jazyky?různé zájmy..), vídej kámošky, jděte si třeba jen tak "zablbnout" do obchoďáku - slíbíte si, že si ten den nic nekoupíte, ale vyzkoušíte si tisíce nejrůznějších hadříků...sem tam dej kafčo s vašima (pokud dobře vycházíte, pokud ne, tak to zkus třeba z ničeho nic zlepšit)...seznamuj se s novýma lidma, nezapomínej na ty "staré" a na tvé tváři ať je vidět, že jsi šťastná! Buď přitažlivá, přátelská a měj hodně zájmů, to tě strašně posune a otevřou se před tebou skvělé možnosti! Na něj zkus co nejvíc nemyslet, protože když na něj budeš dennodenně myslet, nestane se zázrak a nebude stát před dveřma, ale stane se spíš opak....so be you!

Rozhodně se snažím vyvarovat toho, jak některé holky se jdou opít a popadnou prvního kterého potkají, aby se pomstily. Já teď denodenně sportuju a snažím se z toho dostat. Ale vždycky ráno,když se vzbudím mám pocit, jako by se mi to celé zdálo a je mi z toho zase smutno. Nikdy jsem si nebyla s nikým tak blízká jako s ním. Já vím, že to chce čas...