Říct člověku pravdu o tom, že umírá?

Reaguji na AnnaE:
Diagnózu ano, ale vice je informována manželka, tedy v případe, že se jedná o partnery. Vím a znám z vlastní zkušenosti. Ono také záleží na psychice pacienta. A píšu o třicetiletém pacientovi.

tak o tom ale zřejmě pán nechce vědít a nehledá si informace sám, spokojí se s tím, co se zprostředkovaně doví od ženy.

Reaguji na Ellenuschka:

Já v tom mám asi celkem jasno.Jednak nevěřím na nemoci, které se nedají vyléčit. Z mého pohledu se nedají vyléčit jen v případě, kdy zůstanete v péči lékařů-ti vás nadopují takovým svinstvem, že to tělo nezvládne. Myslím si, že lidé mají jedno společné a to je strach ze smrti. Pokud by tedy byla situace, kdyby ošetřující lékař blízkého člověka mi sdělil, že umírá, pak bych dělala všechno proto, aby můj blízký úplně přerušil kontakty s lékaři. Vymýšlela bych aktivity, dovolené atd., abych mu svým způsobem dodávala radost ze života, podstrkávala bych mu alternativní léčbu napříkad jako dárek na narozeniny...na tom přece není nic divného. Bohužel si myslim, že lékařská cesta je cesta do hrobu...a pokud doktor řekne: má pár měsíců, co ten člověk ztratí? Můžete hádat, buďto pár měsíců života v bolesti a depresi nebo naději, že se vše srovná. Psychika člověka je křehká a lidem se děje, čemu věří. Pokud uslyší že zemřou, uvěří tomu.

Eveliin, je spousta nemocí, které se nedají vyléčit, bohužel.
Navíc v pozici, že máš před sebou pár měsíců života, už člověku taky nemusí být dobře a nemá náladu na nějaký ejchuchů, dovolený apod. Takže nemusí vždycky ocenit, že ho někdo bude chtít někam tahat apod. To samý s alternativou, někdo na to prostě nevěří a nenaděláš s tim nic. Mně kdyby někdo začal nosit nějaký lodyhy a tvrdit mi, jak potom budu ok, omlátim mu to o hlavu.
Musí se hlavně respektovat nátura toho člověka. Jinak to děláš pro sebe, né pro něj.

Nečetla jsem celou diskusi, tak nevím, co tu vše padlo za názory. Já bych v takovém stádiu člověku nic neříkala, pokud by to bylo možné... Nevidím důvod proč ano, nejhorší stav je, když člověk nemá žádnou naději... Takhle mu může aspoň kousíček naděje zůstat a uleví to člověku. Stejně v tomto stádiu člověk na tu smrt prostě myslet musí...

Reaguji na Eveliin: Promiň, ale to je strašně naivní názor. To jako podle tebe jsou všichni lidé nesmrtelní? Nebo proč by jinak umírali? Ano, máš pravdu v tom, že spoustu věcí lékaři řeší špatně - to máš tak všude, všude jsou lidé, kteří vykonávají své povolání špatně, není v současnosti v ČR v podstatě žádný přehled o tom, co vše bere člověk za léky a doplňky atd., tak lidé umírají zbytečně na lékové interakce - to mne velmi trápí. Ale bez medicíny bychom umírali na naprosto banální onemocnění... Taky je pravdou, že psychika je mocná, ale jinak máš velmi zkreslené představy o medicíně. Zajímalo by mne tedy, jak bys léčila třeba HIV? U HIV zrovna právě současná medicína podstatně prodlužuje délku přežití... Taky je spousta lidí, kteří nijak aktivní nebyli po celý život a mají rádi svůj klid... Jak bys to řešila s takovým člověkem? Tahala ho na dovolenou, když to nikdy neměl rád?

Reaguji na Amanita:

Podle mě je alternativní medicína něco jako sovětský vesmírný program.
Dělá se to hezky potichu, když to vyjde, tak se to s velikým haló zveřejní, když to nevyjde, tak se o tom pomlčí.

Občas se to tedy dostane do médií:
http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/krimi/rodice-ne davali-synovi-na-radu-lecitele-inzulin-dite-zemrel o_269334.html#.Ur7Zv9LuLO4
Ale mám za to, že kdyby se nejednalo o dítě, ale o dospělého, svéprávného člověka, tak by nad tím akorát všichni pokrčili rameny jaký to byl hlupák a do médií by se nic nedostalo.

Reaguji na MiaMia: Hezké přirovnání, zcela souhlasím! Bohužel se to začíná šířit jako mor...

Když člověk umírá, tak je zeslabený, nemá chuť k jídlu, většinou leží, tak jakápak dovolená, jaképak zábavy? Návštěvy známých, možná dva tři výlety v pololeže autem na místa, která měl rád... prohlížení fotek, obklopení rodinou, pak chvíle klidu pro nemocného... hlavně aby netrpěl žízní, hladem a neměl bolesti.
A lidé jsou různí, někdo si to nepřipustí, jiný udělá opatření, vyřídí dědictví nebo jen řekne blízkým, jak by si co představoval; někdo se obrátí k Bohu - je to různé, přemýšlejme, co budeme dělat my- protože jistě také umřeme...
A k té alternativě, nejhorší, co může být, je trápit nemocné syrovou zeleninou, šťávou z řepy a pod., nebo nechávat nádor vyhladovět - to ještě svého blízkého k jeho nemoci utrápíte hladem a průjmem.
Mé známé umírala dcera a řekla, že by ještě chtěla k moři - tak ona ji tedy vzala letecky k moři - ale proboha, umírající člověk nemá energii, každý krok mu dělá potíže, jen ten let ji vysílil, do moře nešla ani jednou, vlastně nechodila z pokoje - takže i taková přání by měl zdravý člen rodiny zvážit a usměrnit, protože tak namahavou cestou nemocného paradoxně ještě víc vysílí, než kdyby ho vzal tady třebas na loučku k řece, do stínu...
Je to individualní, každý se s tím musí vyrovnat hlavně sám...

Bohužel právě tuto situaci prožíváme, otci 61 řekli že mu již není pomoci, rakovina v celém těle a postupuje do plic, je to dva dny a vím že jeho psychika je na tom velice špatně, se všemi se chce rozloučit a pouhá návštěva vám rve srdce když ho vidíte, pokud by nebyl při vědomi bylo by to jednodušší takto je to pro všechny velké utrpení, nevíte jak s nim mluvit když víte ze vše vi, i já jsem musela zažádat o prášky na uklidnění jelikož nejsem schopna normálně fungovat