Osamělé třicátnice po rozchodu z Prahy

Ahoj a musí být z Prahy?

Pro snazší kontakt jsem si myslela, že ano, ale určitě to není nutné

Mně je 28 a jsem z Prahy a ve stejné situaci

Reaguji na Arinka:
máš SZ

Holky v dnešní době být sama např. ve 32 rozhodně není žádná tragédie. No lepší, než se rozvádět třeba ve čtyřiceti? A i ty rozvedené čertvé čtyřicátnice se můžou mít dobře, když se nelitují samy doma, ale užívají si nově získané svobody. Tak hlavu vzhůru, jste mladé a pokud došlo k rozchodu, tak je to snad lepší, než být s tím nesprávným....

Reaguji na Maui:
No málokdy s tebou souhlasím, ale tentokrát
Pokud "osamělá" = bez dětí, tak se to nejmenuje "osamělá", ale "neomezené možnosti"
Když jsem odcházela do zahraničí a vyřizovala výstupní list v práci - t.j. běhala po kancelářích plných úřednic - měly jste vidět, kolikrát jsem viděla posmutnělý obličej doprovázený nějakou variaci na větu : " Nemít děti, tak bych šla taky "
Navíc, pořád lepší být chvíli "osamělá" ( to nikdy moc dlouho netrvá ) , než mít za krkem neodbytného problémového bývalého ( to může trvat roky ) !

Reaguji na Maui:
Být sama ve třiceti s třema dětma na krku je tragedie ale být bezdětná a nezadaná = mám spoustu možností jak nasměrovat svůj život.
Reaguji na Majerkat:
Nevěš hlavu ber to tak,že máš další šanci neopakovat chyby do nového budoucího vztahu.

Já bych také nepropadala chmurám. V Praze se seznámíš jedna dvě - je tu spousta možností.
Chce to hlavně někam vyrazit. Klidně sama. Hlavně netrávit všechen čas v práci jako "výmluvu".

Holky, myslím, že jste můj příspěvek pochopily trošku jinak. Nevnímám to tak, že pro mě život skončil nebo že budu nadosmrti sama...tím "osamělá" jsem nemyslela fakt, že je člověk momentálně bez přítele, ale to, jak se momentálně cítí. Tedy že mám dojem, že momentálně kolem sebe nemám nikoho, s kým bych si mohla popovídat.

Ahoj, je mi 27 let, ale vím o čem mluvíš. Též bez dětí. Také jsem typ "introvertní", i když mám kolem sebe pár kamarádek a v kolektivu dovedu být velmi společenská, ale ve výsledku jsem spíše na vše "sama" a vlastně i ráda tak nějak "sama", poněvadž hodně mých kamarádek např. ze školy se vytratili a nebo každá jsme šli tzv. úplně jiným směrem v životě. Takže si s nimi vlastně v něčem ani nerozumím. Plus ta nejlepší kamarádka mi odjela do zahraničí.... Přítele sice momentálně mám, ale byla jsem dloouho sama, takže ti opravdu v této situaci rozumím a je tedy fajn poznat nové lidi. Vím, že věkově nejsem "tragédie", ale dle mého názoru zkušenosti v životě posouvají člověka dál, jak psychicky, tak i fyzicky, a je jedno zda po dobré nebo špatné stránce. Stárneme vnitřně. Vše může být pro člověka rána. Pokud se s tím člověk sám nedovede vnitřně poprat, nebo nedokáže přijmout třeba i pomoc z vlastní rodiny (myslím tím pochopení) - užírá se.. Moc dobře to znám, třeba u své rodiny, kdy mi sice fandila, ale zároveň vyčítala mé kroky, svou staromódností. Není slabost požádat o pomoc. Takže rozumím Ti pokud bys měla zájem, ráda zajdu na kávu a popovídám o životě. Hlavní je být sama sebou. Tak i tak člověk si vším musí projít sám.

Ahoj, téma už není aktuální, bohužel nevím, jak ho uzavřít (kdysi to, myslím, šlo) Každopádně díky moc všem, které jste se ozvaly tady i přes SZ (to samozřejmě můžete i nadále, ráda poznám nové lidi), a všem přeju hodně štěstí

Reaguji na Majerkat: Ahojda, chápu jak se cítíš. Byla jsem na tom nedávno dost podobně. Lidi ale spojují zážitky a zájmy. Vem to nejdřív přes přátelství a třeba se z toho něco vyklube. Jinak jsem taky na [url=www.holidayfriends.cz]www.holidayfriends.cz[/ url] potkala fajn kluka a příští týden jdeme na rande. Držím moc palce a posílám pozitivní energii!!