První porod

Reaguji na jajinkax:

Ahoj, také přispěju svou malou zkušeností. První porod ve dvaceti letech, druhý ve dvaadvceti, třetí v sedmadvaceti. Všechny přirozené, bez epidurálu, 16, 4 a hodinu a půl. Bez nastřižení. Co špatně nesu, je bolest. Opravdu to bolí, vždycky si vzpomenu až u porodu a pak kleju... mírně. Nicméně se chystám, že to zkusím ještě po čtvrté.

Reaguji na pes.filipes: Ale no tak. Tyto matky jsou mimo diskuzi. Ty musí mít azbestový spodek, aby to všechno vydržely. Jinak si to nedovedu představit. Ale teda skládám jim poklonu, vlastně jakékoli matce.

no, člověče, to já taky. Dřív teda šly děcka a mateřství vůbec kolem mě, ale až když mám vlastní tak vím, jak neuvěřitelné množství starostlivosti, sebezapření, trpělivosti, nervů a výdrže, mají ve skutečnosti matky. A to i ty (já), které "to tak nežerou", a spoustu věcí dělají lážo plážo. I ty, které dítětem žijí a užívají si to. Prostě, je to fakt záhul, nevyspání, dětské nemoce atd.

Jo a sedět jsem mohla taky a sex OK, inkontinence žádná.... postava pořád super....takže bez obav do toho...

no prosím, teď se o Tobě bavíme ne, fakt, gratuluju. Jak to prosím Tě zvládáš? Já si pořád říkám, že to jedno nějak vydržím, chtěla bych pro ni sourozence, ale obávám se že podruhé už do toho nebudu mít sílu jít..

Sílu znovu rodit nebo zvládat dvě děti?

No, to mi povídej. Vůbec si to nedokážu představit. Kromě starostlivosti nemám ani jednu z uvedených vlastností. Takže mimo jiné poklona i tobě.

Reaguji na Hanny28: Obojí?

Reaguji na Hanny28:
no, porod byl šílený, ale jednorázovka. Takže se bavím spíš o tom, co následuje potom - nepřetržitá péče, neustálá. Když vypipláš mimčo, nastává výchova, zabavit dítě, zvládat první vzdory. A teď k tomu druhé - já vím, že je to normální, taky o sobě říkám, že halt nejsem ukázková matka. Taky nechci být sobecká, sama jsem jedináček a vím, jak to musí být hezké, když jsou pak sourozenci dospělí a mají jeden druhého..
Kromě toho, mateřská celkově je pro mě dlouhé krušné období, dost nepříjemně jsem nesla odchod z práce, z města, od lidí, když už se někde dostanu, tak malou tahám sebou, samozřejmě poutá většinu mé pozornosti, plus balit neustále milion potřebných věcí - čajíček, svačinku, náhradní oblečení, oblíbené hračky... Nedostanu se vůbec za svými zájmy (nemám babičky, partner pracuje i doma). To už odbíhám, ale prostě mateřství je sice krásné, ale pro mě děsně vyčerpávající, neumím si představit, to absolvovat ještě jednou.

tu si fakt nezasloužím ono mi totiž nezbývá nic jiného, jednou jsem si malou pořídila, potřebuje mě a tak dělám, co musím Ale ten rok, kdy jsem vstávala dvakrát (při růstu zubů i patnáctkrát..) za noc, nevím jak jsem přežila.

Porod je pro mě nepříjemný a musím přiznat, že čím více mám zkušeností, tím více obav ve mě narůstá a bolest snáším hůř a hůř, ale doba porodu se zkracuje a vydržet se to dá. CO se týká péče o děti, s dvěma dětmi jsem měla víc času než s jedním a se třemi už je to docela brnkačka, starší děti mi hodně pomůžou. I když jsou chvilky, kdy toho mám opravdu nad hlavu, obzvlášť když jsou nemocní a střídají se hezky po týdnu, ale STOJÍ TO ZA TO!! Jsou to zlatíčka.

Každý to má prostě zakódováno jinak. Já si devět let na mateřské užívala. I když jsem také na většinu věcí sama, hlídání nemám, funkční babička daleko a manžel dlouho v práci. Baví mě to.

Reaguji na pes.filipes: Ale jo, zasloužíš. Třeba tohle je jeden z důvodů, proč s dítětem už asi rok váhám...nevyspání. Musím mít pravidelný spánkový režim alespoň 8 hodin denně, jinak tak po třech dnech pro mě začíná zdravotní malér. A nerada bych tohle všechno hodila na přítele, protože on na mateřskou dovolenou kvůli práci jít nemůže. Takže prostě obdivuju ty ostatní a trochu jim závidím. I to vstávání xkrát za noc může být zpětně docela hezkou vzpomínkou.

Ale myslím že jsme už mimo téma.